„Průměrnost rozkládá střední stav a s ní celou společnost na mnoha místech. Začíná to na základních školách snižováním nároků, aby vyhovovaly průměrným. Stejný trend průměrnosti už zničil vysoké školy, z nichž se většinou stává masová výroba průměrných. Čím méně je středních vrstev, tím větší je riziko autoritářského režimu.“

Ivo Možný

A dokládal to čísly: stabilní země s nejvyšší kvalitou života stojí na malých firmách do 250 zaměstnanců, v nichž pracuje 70 až 80 procent obyvatelstva a tvoří 55 až 60 procent HDP. My jdeme opačnou cestou: podporujeme velké firmy jako je Agrofert a házíme klacky pod nohy a šikanujeme administrativními překážkami malé podniky.

Proto tam u nás pracuje jen 49 procent lidí, kteří vytvářejí pouze 33 procent HDP. V tom viděl největší problém současné české politiky Ivo Možný, sociolog, který se pokusil dvakrát o rehabilitaci svého oboru v Česku: v půli 60. let do roku 1969, pak byl vyhozen a opět po roce 1989.

V Brně založil Fakultu sociálních studií, kterou šest let řídil a kde přednášel do smrti. Zemřel v sobotu 10. září ve věku 84 let.

Upozornil na sebe ale mnohem dřív: v letech 1956 až 1965 byl redaktorem Československého rozhlasu a již tehdy patřil k výrazným postavám této mediální instituce stejně jako Ludvík Vaculík či Jaroslav Pacovský, se kterými připravoval pořad Včera mi bylo patnáct.

„Strašně jsem chtěl studovat“

Když jsem se ho kdysi ptal, jak se dostal k sociologii, řekl mi: „Narodil jsem se v kupecké rodině, můj otec byl kupec, všichni otcovi bratři byli kupci, děda byl kupec, snad i praděd byl kupec. Po 2. světové válce založili majitelé takových koloniálů, kde většinou pracoval jen muž s manželkou, družstvo. Jen u nás v Prostějově jich bylo 273 na 30 000 obyvatel.“

Po maturitě na obchodní akademii v roce 1949 měl kvůli původu zakázané studium: musel jít dělat nádeníka. Možný na to reagoval jediným chytrým způsobem, snažil se zmizet z prostředí, kde byl označkován.

Odešel do Ostravy jako dělník, aby se emancipoval od rodiny a získal lepší kádrový posudek. Vydržel tam dva roky, na které docela rád vzpomínal, neboť přišel na spoustu věcí. Třeba na to, že dělnická třída je velice stratifikovaná, že rozdíl mezi nádeníkem a mistrem kvalifikovaných dělníků je mnohem větší než mezi asistentem a vysokoškolským profesorem.

Zároveň se na místě přesvědčil, že řeči o dělnické třídě jako předvoji společnosti jsou pustým žvástem, že je to blaf a že je režim vykořisťuje stejně jako rozkulačené živnostníky.

Řekl mi: „Strašně jsem chtěl studovat, cokoli, nejraději ale něco o lidech.“ To se mu povedlo: Mezi jeho nejznámější knihy patří sociologická analýza revoluce v roce 1989 Proč tak snadno..., Česká společnost, nejdůležitější fakta o kvalitě našeho života a Rodina a společnost“.

Rozloučení s Ivo Možným proběhne v pátek 16. září ve 14.45 v brněnském krematoriu v Jihlavské ulici.