Ve středu v časných ranních hodinách zesnul v Cambridgi pokojně ve věku 76 let jeden z největších mozků poválečné britské a světové vědecké generace Stephen Hawking.

Odešel tak autor řady vědecko-populárních knih, včetně Krátké historie času a zároveň teoretický fyzik a kosmolog neuvěřitelného kalibru, který se v mysli pohyboval mezi miliony světelných let vzdálenými galaxiemi a černými dírami a stipuloval hned několik vědeckých teorií.

Patřila mezi ně teorie vesmíru založená na syntéze relativity a kvantové mechaniky a objev tzv. Hawkingova záření černých děr, které se tak oslabují, zmenšují, ztrácejí nebezpečnost a postupně zanikají. Hawking se však na Zemi téměř nepohyboval.

Byl totiž od svých 22 let postižen progresivní paralýzou nervové soustavy, která jej postupně znehybnila a nakonec nemohl ani mluvit a syntetizoval věty jen za pomoci počítače, ovládaného nepatrnými pohyby tváře, jedinými, kterých byl ještě schopen.

To mu však zjevně s jeho neuvěřitelným odhodláním, optimismem a humorem vůbec nebránilo dál zkoumat, zabývat se novými teoriemi a snažit se je matematicky odůvodnit a dařilo se mu to vše opravdu obdivuhodně, což před pár lety ztvárnil i skvělý biografický film.

Vesmír a jeho vznik, jak dokládal, z jediného nesmírně malého bodu v tzv. Velkém třesku, byl pro něj důležitý i z humanistického hlediska. Sám nehybný, zajímal se hluboce i o osud lidstva a vysloužil si u některých bigotních ekologů ostrou kritiku za výrok, že pokud lidstvo z matičky Země nevykročí do vesmíru a neovládne jiné planety naší sluneční soustavy i těch u jiných hvězd, bude odsouzeno k zakrnění, degeneraci a vyhynutí.

Nejen kvůli tomu, že slunce jednou zničí na zemi život, pohltí řadu planet a stane se tzv. Rudým obrem, ale také proto, že se lidstvo samo zničí pohodlnickou rezignací na to, co jej hnalo po tisíciletí kupředu – na objevování nového, na dychtivou snahu poznávat a dobývat dosud nepoznané.

Hawking se sám svou pedagogickou činností také snažil infikovat tím nadšením poznávat a objevovat i celou řadu mladých generací, které budou v jeho díle pokračovat a dokazovat vládám, jak důležitý je pro lidstvo výzkum vesmíru.

Vždyť bez něj by nebylo předpovědí počasí, varování před tajfuny a hurikány, mezikontinentálního televizního spojení, kardiostimulátorů a dalších lékařských přístrojů či třeba teflonových hrnců a pánví, ale ani té výzkumy podložené Hawkingovy alternativy vykročit do vesmíru.

K těm nejbližším planetám i k několika stovkám těch už nyní objevených ve vzdálenějším vesmíru. On sám už nezažije beztíži v raketoplánu Virgin Galactic, kde už měl rezervovánu letenku, ale jeho duch je bezpochyby už nyní mezi hvězdami.