Mnoho výtek, které mají lidé vůči církvím, by se ve stejně podobě dalo použít ke kritice různých politických uskupení, politických stran dnešních i dřívějších, i jiných subjektů, celé státy z toho nevyjímaje. Tudy tedy cesta nevede. Slušné a poctivé je rozeznávat dobré od špatného, úmyslné od neúmyslného, morální od nemorálního a podobně. Teprve poté můžeme volat po nápravě, kritizovat, avšak ani při takových příležitostech nemůžeme generalizovat.

Vezměte si například náboženské řády. Kolik se asi z jejich řad po staletích rekrutovalo vynikajících pedagogů, vynálezců, filozofů, matematiků, vědců, hudebních skladatelů, cestovatelů, spisovatelů, básníků, malířů a historiků? Nepočítaně. O řádových sestrách by se daly napsat tisíce příběhů. Ono to má svou logiku. Jestliže shromáždíte v jednom klášteře desítky či stovky neobyčejně vzdělaných vysokoškoláků, kteří mimo meditací a službě Bohu mají možnost rozvíjet své schopnosti, získáte neuvěřitelné výsledky. Světově proslulí vědci, piarista a později augustinián Gregor Johann Mendel nebo piarista Jan Evangelista Purkyně, nepředstavují v tomto směru žádnou výjimku.

Štefan Anián Jedlik

Naopak, byli to například piaristé, kteří u nás vybudovali v době pobělohorské střední a vysoké školství, v němž se věnovali především nadaným venkovským hochům. Mnozí jezuité byli známi jako vynikající filozofové, znalci umění či jazyka přesahující svými znalostmi hranice Evropy. Konec konců piaristé, kteří od třicátých let 17. století učili a vzdělávali v obou zemských jazycích dle zásad gramatiky a syntaxe Jana Amose Komenského (nikdo jim to totiž v tzv. době temna nezakazoval), vštípili základy vzdělanosti tisícům našich předků. Mezi jejich žáky byli mimo jiné Karel Hynek Mácha, T. G. Masaryk, Josef Václav Sládek, Bedřich Smetana, Julius Zeyer, Jan Karafiát, R. Mária Rilke, Václav Beneš Třebízský, Josef Jungmann, František Sušil a mnozí další. Oni to byli, kdož seznamovali naše předky s Vergiliem, Ciceronem, Ovidiem, Horatiem a Senecou. Oni učili logice, etice, algebře, geometrii a architektuře. Oni učili latině, řečtině, poetice, rétorice, dějinám a matematice. Vychovali řadu vynikajících pedagogů, kteří působili velice úspěšně na světských školách.

Dne 11. ledna 1800 se ve slovenské obci Zemné, ležící na okraji Žitného ostrova, na levé straně Váhu, narodil Štefan Anián Jedlik, maďarsky István Ányos Jedlik. Nadaný chlapec nastoupil v deseti letech do gymnázia v Trnavě, středoškolské vzdělání ukončil v roce 1817 v Bratislavě. Vstoupil do benediktinského řádu sv. Martina a dále se vzdělával v řádovém lyceu v klášteře Pannonhalm. Je to úžasné místo. Pannonhalmské arciopatství patří od roku 996, kdy bylo založeno, k nejvýznamnějším vzdělávacím centrům evropským. Založil je rok před svou smrtí velkokníže Gejza, pravnuk uherského knížete Arpáda, zakladatele rodu Arpádovců (mimochodem Gejza povolal do země západní křesťanské misie a také biskupa Vojtěcha Slavníkovce).

Benediktinský klášter Pannonhal

Štefan současně se studiem teologie studoval na univerzitě v Pešti filozofii, matematiku a fyziku. Ve svých dvaadvaceti letech zde získal doktorát z filozofie. Od té doby se věnoval výhradně fyzikálním vědám. Je autorem téměř stovky nejrůznějších vynálezů. S některými předběhl svou dobu, protože si jejich modely vytvářel jako pomůcky pro přednášky. Prokazatelně jako první na světě sestrojil model elektromotoru s dalšími, tehdy dosud neznámými prvky. Zkonstruoval asi pět let před Wernerem Siemensem unipolární dynamo. Bohužel si ho nenechal patentovat, pročež v učebnicích fyziky jeho jméno schází. Vymyslel řadu zlepšení v elektrotechnice, vymyslel v podstatě elektrickou lokomotivu, či spíše její základní součást - magnetický čep.

Kněz a vědec Štefan Jedlik za svých devadesát pět let života odvedl neuvěřitelné množství práce. Pracoval také jako profesor, děkan a nakonec jako rektor univerzity v Pešti. Byl členem maďarské akademie věd, mimo jiné také zkonstruoval zařízení na výrobu sodovky, které pracovalo od roku 1841 v první maďarské sodovkárně. Vychoval tisíce fyziků a inženýrů. V roce 1845 vydal velkou učebnici fyziky Tentamen publicum a physica. Jeho soustava jím vyvinutých kondenzátorů na výrobu extrémně dlouhých elektrických jisker měla zapojení, jehož princip multiplikace se dodnes používá v technice vysokých napětí. Několikrát se vyslovil v tom smyslu, že atomy nejsou zdaleka nedělitelné a že je bude možno štěpit.

V roce 1878 odešel do důchodu a žil v řádovém domě benediktinů v Györu, kde začínal jako profesor na benediktinském gymnáziu a lyceu. Zemřel 12. prosince 1895. Jeho památku uctívají nejen v rodné vsi na Slovensku, ale pochopitelně i v Maďarsku, neboť tam v podstatě celý život působil. Ani by nebylo vhodné vést diskuse o tom, zda byl více Slovák či Maďar. U velkých lidí to není zase tak důležité. Podstatné je, že se vzdělával a pracoval v dokonalých tvůrčích podmínkách, které tehdejší společnost osmnáctého století dokázala vytvořit. V rakouské monarchii.

O významných osobnostech Slovenska nebo Maďarska toho v našich zemích bohužel moc nevíme. Je to škoda. Až pojedete autem a vaše GPS vám bude říkat kudy jet, vzpomeňte si, že tento celosvětový navigační systém vymyslel tým amerických vědců pod vedením elektroinženýra a fyzika Ivana Alexandra Gettinga. Narodil se sice před sto lety, v roce 1912 v New Yorku, ale jeho rodiče přišli do Spojených států ze slovenské Bytče. Jeho otec, mimochodem přítel T. G. Masaryka, pracoval v Pensylvanii jako generální konzul ČSR a Ivan sám uměl pochopitelně velice dobře slovensky. V roce 1933 se v Praze setkal i s prezidentem Masarykem.