Šestého května uplyne již 150 let ode dne, kdy se v Příboře (tehdy Freiberg) na severu Moravy narodil jeden z velikánů zdaleka ne jen medicínského myšlení. Ačkoliv se to málo zdůrazňuje, Freud se nezabýval jen dynamickou psychopatologií a teorií sexuálního vývoje. Jeho práce, zejména ty z posledních let produktivního života, obsáhly také kulturní historii lidstva, jakož i politické aspekty složité lidské psychiky.

Po ukončení studia medicíny ve Vídni věnoval se Sigmund Freud psychopatologii a neuroanatomii. Na počátku své vědecké kariéry byl Freud přitahován biologickými výzkumy. Zkoumal varlata úhořů a stavbu lidského mozku. Soudil, že lidské reakce, myšlení a prožívání budou jednou vysvětleny jako svého druhu chemické reakce. V sedmdesátých letech devatenáctého století mohla být taková hypotéza docela odvážná. Snad právě malé pokroky biologických věd v té době odvedly mladého Freuda k psychologii a psychopatologii. Jeho dušezpytné dílo je neobyčejně bohaté a zahrnuje obrovskou část lidských aktivit. Od výkladu snů a každodenní psychologie až po psychologické motivační síly lidských skupin a celých národů. "Duševní aparát" začal zkoumat metodami tehdy dostupnými, zejména tedy psychologickými metodami. Vytvořil specifickou teorii vývoje lidské psychiky a z ní vycházející "psychoanalytickou teorii". Freud byl přesvědčen, že jeho psychopatologické spekulace budou v budoucnosti potvrzeny vědeckým studiem mozku a jeho funkcí. Výsledkem studií byla ojedinělá teorie vědomí, snů, pocitů, potlačených motivů a vzpomínek, zkrátka psychoanalýza. Freud nalezl hnací motor lidského konání a myšlení v prazákladní pudové energii, která kromě pudu sebezáchovy slouží sexuálnímu párování. Z této úvahy pochází jeho koncepce obrovské moci sexuálních motivů v lidských vědomých i nevědomých aktivitách. Sigmund Freud byl nepochybně jedním z těch myslitelů, kteří objevili pro svět dosud tabuizovaný sex a jeho citové i racionální souvislosti. Přestože to někdy tak vypadá, sex nebyl jedinou silou, která ve Freudových teoriích lidmi vládla. Velmi dobře si uvědomoval sílu takových emocí jako je žárlivost, vztek, strach a agresivita. Je nehynoucí zásluhou klasika psychoanalýzy, že pro nás objevil motivační sílu nevědomých procesů.

Freudova teorie o tom, jak dětské (nejen sexuální) zážitky dokáží podstatným způsobem ovlivnit dospělé chování a prožívání, našla své potvrzení v moderní vývojové psychologii a etologii. Freud byl také jeden z prvních psychiatrů, kteří se snažili pomáhat lidem tím, že s nimi o jejich problémech a potížích hovořili. Vždyť specifický rozhovor s pacientem je základem psychoanalýzy.

V oblasti sexuální teorie pomohly Freudovy práce prolomit viktoriánskou tabuizaci erotiky a sexu. Zdaleka ne všechny jeho sexuální teorie se dočkaly uznání a vědeckého potvrzení. Nicméně hlasitá artikulace fenoménu slasti a libida poskytla celé kulturní veřejnosti formální rámec pro diskuse na toto citlivé téma. Nepochybně nesprávné byly Freudovy představy o vývoji ženské sexuality. Ta v jeho představách byla čímsi vývojově nižším a té mužské nerovnocenným. Nikdy se také nepotvrdily klasikovy představy o primární nespokojenosti žen se svým pohlavím. O homosexualitě soudil jednou, že jde o perverzi, tedy o stav patologický, jindy zase, že se ti lidé nemají až tak moc zač stydět. Rozpoznal však myslím docela správně, že se tato sexuální orientace nedá léčením ovlivnit. Ortodoxní žáci Freudovi však homosexuálům někdy ještě dnes nabízejí "vyléčení" jejich "perverze".

Sigmund Freud se nikdy nedočkal uznání za své výzkumy v oblasti medicíny. Dostal však Goetheho cenu za literaturu. Myslím zajímavé uznání toho, že dílo zakladatele psychoanalýzy má mimo jiné také nesporné literární kvality.

Město Příbor připomíná kulaté výročí svého slavného rodáka několika akcemi, kterým asi vévodí slavnostní otevření nově rekonstruovaného rodného domku klasika v sobotu 27. května. Avšak ani doprovodné akce nejsou bez zajímavosti. Zájemci se mohou informovat na webové stránce: www.pribor-mesto.cz

sexuolog a poslanec Evropského parlamentu (ODS)