Paměti českého chemika mluví i k dnešku

Profesor Jan Roček, významný český i americký chemik žijící nyní v Chicagu, uveřejnil své paměti. Zatím jen na internetu a zatím jen v angličtině. Což je (zatím) škoda, protože v jeho životě se ostře odráží nejdramatičtější momenty našich dějin. Paměti totiž nejsou jen o chemii.

Paměti také mají dimenzi, kterou nelze zprostředkovat v učebnicích. Při čtení si uvědomíme, jak vrtkavé je kolo historie. Že se sice zhroutí svět, když nestihneme slevu v hypermarketu, ale také se to mohlo stát, když jsme nesehnali osvědčení o árijském původu. Jak naivní a nebezpečné jsou, jistě dobře míněné, snahy novodobých -istů pomocí pohádkových -ismů vylepšit svět. Že je sice na jednu stranu jedno, jestli a jakou máme vládu, jestli nám soudruzi-spolustraníci vnutí nebo nevnutí nefunkční politický systém. Ale na druhou stranu že není nic důležitějšího.

V textu najdeme tragikomické detaily „všedního“ života v terezínském ghetu, kde bylo obtížné uspokojit i tu nejzákladnější lidskou potřebu. Po česku byla tlačenice před latrínami zvěčněna anonymním básníkem: „Serte válce, serte krychle, ale hlavně serte rychle“. Terezín byl však i místem kde se hrálo divadlo a vedly filosofické diskuze, možná nejosvícenější v (tehdejší?) Evropě. A, no ovšem, také tam jakýsi Roček, tehdy Robitschek, našel čas k provádění originálních chemických pokusů. Bohužel, nebyl „jen“ Terezín, byl i Auschwitz, nebyl jen nacismus, byl i komunismus...

Profesora Ročka jsem potkal poprvé daleko daleko za jeho nejdramatičtějšími „dobrodružstvími“ zakončenými bohatýrským útěkem z komunistického ráje v roce 1960, kdy s celou rodinou skočil do moře z výletní lodi u dánských břehů. V roce 1991 mi totiž pomohl vyřešit jisté finanční problémy s americkým zdravotním systémem. Prostě ani ten kapital-ismus není bez chyb. Pomohl i řadě jiných československých chemiků, přiznejme, že i za cenu personálního oslabení československé vědy v tuzemsku. I když je už minulostí, kdy se utíkalo za svobodou pryč, pro jistotu, páni politici, urychlete ty svoje válce. Tedy pardon, škatule.