Ve věku 75 let zemřel profesor Antonín Holý

Rozhlasovým a televizním zprávám včera vévodilo oznámení o smrti Antonína Holého a vzpomínky jeho kolegů na něj. Dnes se tahle sláva přelila na první stránky pražských novin. Myslím, že kdyby profesor Holý žil, nad tímhle svatořečením by mávl rukou. Na to, že ho všichni považovali za nejpřednějšího českého vědce přelomu tisíciletí, byl příliš skromný. Vzpomínám, jak jsem ho musel přemlouvat, že do knihy k desátému výročí české Akademie věd o něm napíšu kapitolu. Když nakonec kývl, byl velmi ochotný. Přitom jsem ho v jeho malém kutlochu v Ústavu organické chemie a biochemie AV v Dejvicích trápil nejednou primitivní otázkou. Měl se mnou trpělivost, které se říká svatá. Ovšem jakmile jsme se shodli na definitivní verzi rukopisu, otevřel láhev s vínem a nabídl mi tykání.

Politickým útočištěm Akademie věd

Když na jaře 1959 dokončil s červeným diplomem studium chemie na matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy, měl tam zůstat jako asistent. Avšak nesměl – někdo ho před třemi roky udal, že se nevybíravě vyjadřoval k zásahu sovětské armády za lidového povstání v Maďarsku. Po návratu z vojny zakotvil v Ústavu pro vývoj, výzkum a využití radioaktivity, ale jenom nakrátko.
Útočištěm lidí, kteří nemohli z politických důvodů pracovat na vysokých školách a ve státních institucích, se stávala Čs. akademie věd. Holý se ucházel o aspiranturu v Ústavu organické chemie a biochemie, jehož ředitelem byl generální sekretář Akademie František Šorm. Šorm prohlásil, že ho politické potíže nezajímají. Jestliže je Holý dobrý chemik, může v jeho ústavu nastoupit.

Věda mně dávala svobodu

Když se koncem padesátých let začalo rozvíjet studium nukleových kyselin, nositelů dědičnosti, Šorm vytušil, že tento směr výzkumu má budoucnost. Proto ve svém ústavu zřídil laboratoř chemie nukleových kyselin. Dostal se tam i Holý. "To byla první výhybka," konstatoval.
Byla to dobrodružná doba. Právě se podařilo odkrýt zásady genetického kódu, tedy pravidla dědičnosti, začalo se racionálně přistupovat k léčbě nádorů.
Když 21. srpna 1968 stál v parku před ústavem sovětský tank, spousta chytrých hlav odešla nebo zůstala v zahraničí. Holý nechtěl – měl tady rodiče a byl jedináček. Ponořil se do práce. A v té době otiskl také nejvíc vědeckých studií. "Mám pocit, že věda mně vždy dávala svobodu," tvrdil.
Na počátku sedmdesátých let se už úspěšně používalo několik preparátů založených na stavebních kamenech nukleových kyselin pro léčení určitých druhů zhoubných nádorů a leukémie. Dr. Holého napadlo, že je začne zkoumat i jinými metodami. Pátrání po biologicky účinných látkách zahájil hledáním léku proti leukemii – druhá výhybka.

Chceme okamžité výsledky!

V roce 1976 se na konferenci v německém Göttingenu setkal Holý s profesorem Erikem De Clercqem z Katolické univerzity v Leuwenu (Lovaně) – to byla třetí výhybka.
Belgický virolog hledal kolegy, kteří by mu mohli nabídnout nějaké nové chemické látky ke studiu jejich účinků na patogenní viry. Holý mu Prahy, poslal deset vzorků.
Za několik týdnů volal De Clercq Holého: Jedna z těchto látek účinkovala proti některým virům a přitom nebyla toxická. Pustili se do zkoumání stovek dalších látek.
Deset let odrážel Holý výčitky některých svých kolegů i nadřízených: "Proč se dřeš? Z toho nic nebude!" Komunističtí mocipáni požadovali okamžité výsledky. Trvalo deset let, než spolu s pracovníky Léčiv Měcholupy vyvinuli lék Duviragel proti oparům. Roku 1986 dostal Holý a jeho dva spolupracovníci státní cenu.

Nejen proti AIDS

Začátkem osmdesátých let se v USA vynořila smrtelná choroba AIDS, kterou přenášel virus HIV. Brzy se rozšířila do celého světa.
V Holého laboratoři zkoumali novou skupinou látek, některé působily proti virům. Belgičané a Češi začali spolupracovat s americkými firmami na vývoji nových léku na této bázi. Na dovedení každého do používání bylo třeba 500–800 milionů dolarů a deset let práce.
Americký úřad pro kontrolu potravin a léčiv postupně schválil sérii léků vycházejících ze studií Holého: lék proti oparům Duviragel (1984), lék proti vedlejším infekcím způsobeným virem HIV, pravým neštovicím a oslepnutí Vistide (1996), lék proti AIDS Viread (2001), lék proti chronické hepatitidě B Hepsera (2002), lék proti chronické leukémii a rakovině lymfatických uzlin, který dosud nemá jméno (2008), a přípravek k prevenci nákazy virem HIV Truvada (2012).

Jenom neděle patřila rodině

Po sérii úspěchů následovala série uznání. "Nesbírám hodnosti, tituly a medaile," říkal. "Termíny vědec či badatel mně k srdci nepřirostly – jsem vědecký pracovník. Člověk musí mít vědu rád, jinak by ji neměl dělat."
Holý byl vědeckým pracovníkem šest dnů v týdnu. "Rodina si musela na mé zatížení zvyknout. Aspoň neděle jsem jí věnoval a také odpočinku."
Antonín Holý patří do plejády největších českých vědců 20. století: k Jaroslavu Heyrovskému a Otto Wichterlovi.

Otištěno v MfD 18. 7. 2012

Se svolením autora převzato z www.karelpacner.cz