Malthusova teorie, Římský klub a imigrace

V zásadě platí, že každý stát má k dispozici jen určitou plochu půdy, na které může obyvatelstvo bydlet, a jen omezené zdroje vody. My také.

V představě, že jde o neměnnou konstantu, vznikla kdysistále mnohými vyznávaná Malthusova populační teorie. (Thomas Robert Malthus, 1766-1834, britský politický ekonom a pastor) Také v Malthusově době docházelo k tomu, že mu se dnes říká „populační exploze“, a k útěku Evropanů někam „za lepším“. Tempo růstu počtu obyvatel Evropy dosáhlo v letech 1800-1900 svého absolutního maxima. Počet Evropanů se v dané době rozšířil ze 195 na 422 milionů, tedy zdvojnásobil se. Anglie zažila během 19. století populační boom z 8,6 milionu obyvatel na 30,4 milionu. Francie ke svým původním 29 milionům obyvatel přidala dalších 11 milionů; Německo se vyšplhalo na 56 milionů obyvatel z pouhých 24,5 milionu. V té do době také „bílá civilizace“ expandovala a nad “Velkou Británií slunce nezapadalo“, křesťanští běloši vládli Severní i Jižní Americe, Indii, Indonésii, Africe a Austrálii.

V Evropě proběhla v té době ta část demografického přechodu (demografické revoluce), v které se dnes nachází muslimský svět a v které dochází k velice rychlému, až skokovému nárůstu populace v daném regionu. V současné době se vyznačuje pro nás nebezpečně hlavně nárůstem obyvatel v islámských zemích Blízkého východu a severní Afriky. Proto je pochopitelné, že muslimská ideologie vyhlašuje touhu vytvořit „chalífát“ nad většinou Evropy a Asie. Nejde tedy o nějakou „zvrhlost“ Arabů a muslimů obecně, ale o logický, pro nás nepříznivý vývoj. Západoevropští politici a tzv. „sluníčkáři“ jej však jakoby nevidí.

Demografická revoluce a exploze počtu obyvatelstva v muslimských a rozvojových zemích obecně je způsobena transferem moderních inovací z okolního světa. Tedy jasněji řečeno tím, že zaostávající civilizace nebo kulturní okruhy začnou kopírovat, přebírat a využívat vědu a technologii vyspělejšího světa (zdravotní péči, techniku a změnou sociálně-ekonomických podmínek).

Snížení úmrtnosti a zvýšení počtu obyvatel je zpravidla způsobeno zlepšením životních podmínek obyvatel a modernizací zdravotnictví (především v rozvojových regionech). Vysoká porodnost ovšem dlouhou dobu přetrvává a je způsobena přetrvávajícími zvyky obyvatelstva. K jejímu snižování tak dochází zpravidla až po výměně jedné či dvou generací (20 až 40 let). Během této doby výrazně vzroste počet obyvatel v daném regionu. Pokud je ovšem ona oblast ovládána nemodernizovanou ideologií-náboženstvím, tak se situace „zacyklí“ a to nevede k poklesu počtu nových obyvatel, ale naopak, a tím logicky k vyčerpání místních zdrojů. Což je případ islámu.

V roce 1798 napsal již zmiňovaný T. R. Malthus knihu která vyšla pod názvem „Esej o principu populace a o tom, jak ovlivňuje budoucí zlepšení společnosti; s poznámkami ke spekulacím pana Godwina, pana Condorceta a jiných autorů“.

Malthusovy teze o tehdejší populaci lze shrnout do několika postulátů. „Pro život člověka je nezbytná potrava. A potom: Milostný vztah mezi dvěma pohlavími je nutný, což zůstane přibližně na stejné úrovni zachováno i v budoucnu...“ Tímto si Malthus připravil živnou půdu pro následující tvrzení: „Populace, je-li nekontrolovaná, narůstá geometrickou řadou. Potraviny ovšem rostou jen matematickou řadou...“ A konečně poslední, hojně citovaný výrok, kterým Malthus navrhuje, jak se vypořádat s budoucností: „... (Opatření) v sobě zahrnuje účinnou a trvalou kontrolu množství populace v souladu s obtížemi, které nastávají při získávání potravy.“

Malthus definuje problém světové civilizace tak, že stále rychlejší absolutní růst populace nekoresponduje s pomalou mírou růstu potravinových a jiných zdrojů lidstva. Britský ekonom tvrdil, že musí nastat okamžik (nazvěme jej bodem krize), kdy lidstvu přestanou stačit potraviny (viz dnes výroky o válkách o vodu, které však neberou v potaz nové technologie získávání vody). O potraviny pak vypuknou dle této teorie války, které dramaticky sníží počet obyvatel a umožní další fungování systému do doby, než znovu dojde k dosažení bodu krize. Malthuse vyděsila tehdejší „demografická revoluce“, když si spočítal, že populace USA se může zdvojnásobit za pouhých 25 let, a na základě této úvahy sepsal svoji esej.

Skutečnost takto nekontrolovaně se množících populací v prvním stádiu demografického přechodu, jim dal jméno britského ekonoma. Celá ta konstrukce postavená na vědomostech tehdejší doby se ukázala nesmyslná. Národy rozvinutého světa početně stagnují, kdežto početně rostou jen technologicky a politicky zaostalé státy. Také autor netušil nic o budoucím rozvoji průmyslu, motorech, automatizaci atd. Ovšem pro fanatiky, bojovníky za dobro (hlavně svoje, samozřejmě) je dodnes tato teorie velice přitažlivá. A ač to mnozí netuší, výrazně ovlivňuje náš svět dodnes.

Z této teorie pak vychází myšlenky Římského klubu, který byl založen v dubnu 1968 a celosvětovou pozornost získal v roce 1972 svou zprávou Meze růstu (Limits to Growth). Ta tvrdila, že je třeba zastavit hospodářský růst a že svět stojí před vyčerpáním přírodních zdrojů, především ropy do roku 1992. Což se ukázalo jako hloupost, ale to obdivovatelům dodnes vůbec nevadí.

Že se nepotvrdilo ani takzvané „vyčerpání zdrojů“ dalších surovin (ropy, plynu, mědi, železa atd.), nemělo vůbec žádný dopad na skutečnou politiku. Mezi témata Římského klubu patří například diskuze o redukci či ovládání počtu populace, tu však mají - podle dalšího „výhonku“ této teorie, multikulturalismu - v Evropě se snižujícím se počtem původního obyvatelstva doplňovat přistěhovalci, imigranti z jiných kulturních okruhů.

Jak se nakonec ukázalo, Malthus se mýlil. Už někteří jeho současníci tvrdili, že populační tlak může být problémem v některých místech, ale bude překonán pokrokem, což se skutečně stalo v průběhu 19. století v Evropě a děje se tak dodnes po celém světě. Myšlenka převzatá i dalšími demografy, totiž že „omezený svět může podporovat jen omezenou populaci; tudíž populační přírůstek se nakonec musí rovnat nule“, se sama vyvrátila již během několika desetiletí následujících po sepsání eseje. Ukázalo se, že „omezený svět“ má, je-li to potřeba, téměř neomezené zdroje a že například úrodnost půdy se dá zlepšit z původních cca 10 až 12 metrických centů u pšenice na hektar na 57,7, brambor se sklízelo v 19. století 7,2 až 7,9 tuny na hektar a dnes je výtěžnost cca 26 tun na hektar.

Přínos anglického myslitele pro demografii byl ale značný. Odhalil původní západoevropský systém plodnosti založený na odložení vstupu do manželství (ve středověku ženy prvně rodily běžně ve věku 13 až 14 let). Také jeho prognóza o tom, že větší bohatství nepovede k dramatickému růstu populace, ale k navýšení komfortu, se ukázala jako správná.

Rovněž myšlenka kontroly porodnosti našla uplatnění (Čína, Indie) až v době přechodu mezi první a třetí fází demografického přechodu. Přes všechny tyto správné postřehy ho však nejvíce proslavil chybný výrok o geometrickém růstu populací a aritmetickém růstu zdrojů. Ten se ukázal jako nejvíce mylný. Je „jednoduchý“, zato špatný.

Stará teorie by nás nemusela tolik zajímat, kdyby nebyla západními levicovými takzvanými „osmašedesátníky“ zabudována do základů Evropské unie.

Při slovech o „osmašedesátnících“ je potřeba si připomenout, že to jsou jiní lidé a jiný děj, než proběhl u nás. Zde jsme chtěli revidovat marxismus „doprava“ ve směru „socialismu s lidskou tváří“. Na Západě ovšem mávali portréty Mao Ce-tunga, Trockého, Che Guevary, obdivovali maoistické teorie budoucího masového vraha Pol Pota a vítali v exilu dalšího budoucího diktátora a hromadného vraha Chomejního.

A pak se po skončení studentských bouří 1968 „vydali na dlouhý pochod institucemi“ (podle „Dlouhého pochodu“ Maa v Číně).

Divíte se, že unijní politici zpočátku vítali imigranty? Nechápali jste, z čeho berou odvahu a hlavně drzost pokoušet se diktovat celé Evropě nejprve zakřivenost banánů, pak názvy potravin a nakonec „přidělování imigrantů“? Zde je máte:

Citáty z publikací Římského klubu (Wikipedie)

a) „Jakkoliv rouhavě to může znít, demokracie už nestačí na řešení úkolů, které jsou před námi. Složitost a technická povaha dnešních problémů znamená, že volení zástupci leckdy nedokážou včas přijmout potřebná kompetentní rozhodnutí.“

b) „Zdá se, že lidé potřebují společnou motivaci v podobě společného nepřítele, aby se dokázali spojit a spolupracovat. [...] Trik spočívající v hledání obětních beránků je starý jako lidstvo samo – když se domácí situace stane obtížnou, odvést pozornost k hrozbám z vnějšku. Sjednotit rozdělený národ proti vnějšímu nepříteli, ať už skutečnému, nebo k tomu účelu vymyšlenému.“

c) „V nadcházejícím světě nemůže být tvorba rozhodnutí monopolem vlád a jejich ministerstev pracujících ve vakuu. Je zde potřeba přizvat do procesu [tvorby rozhodnutí] řadu dalších partnerů - obchodní a průmyslové organizace, výzkumné instituce, vědce, nevládní organizace a soukromé organizace - aby byly dostupné co nejširší zkušenosti a dovednosti. A nezbytná bude samozřejmě osvícená podpora veřejnosti, kde veřejnost si bude vědoma nových potřeb a případných důsledků přijatých rozhodnutí.“

d) „Při hledání nového nepřítele, který nás sjednotí, jsme [zde není zřejmé, zda autoři myslí sebe, Římský klub nebo lidstvo, resp. obyvatelstvo Evropy] přišli s tím, že by k tomuto účelu mohlo sloužit hrozba znečištění, hrozba globálního oteplování, nedostatek vody, hladomor a podobně [...] tyto jevy představují společnou hrozbu které musíme čelit společně, .... Tato nebezpečí jsou způsobována lidskými zákroky do přírody a lze je překonat pouze změnou postojů a chování. Skutečným nepřítelem je lidstvo samo.“ (citáty Alexander King a Bertrand Schneider - The First Global Revolution)

e) „Země má rakovinu a tou rakovinou je lidstvo.“ (Mihajlo Mesarovic, Eduard Pestel - Mankind at the Turning Point: The Second Report to The Club of Rome 1974)

f) „Musíme přestat s naší snahou léčit symptomy a přikročit k vyříznutí rakoviny. Tato operace bude vyžadovat zřejmě mnoho brutálních a bezcitných rozhodnutí.“ (, R. Paul Ehrlich - The Population Bomb, Ballantine Books, 1976)

g) „Planetární režim by dostal zodpovědnost za rozhodování týkající se optimální velikosti jak světové, tak regionální populace. Každá země by dostala přiděleno jisté číslo v rámci svých regionálních limitů. Světová vláda by ale měla pravomoc tyto limity vynucovat.“ (R. Paul Ehrlich, John Holdren - Ecoscience: population, resources, environment San Francisco)

Máme-li tyto informace, lépe pochopíme, odkud se berou ty různé aktivistické spolky, celé to snažení, aby věci určovali „sami sebou zvolení“ aktivisté všech směrů přes hlavy volených zástupců. A pochopíte šílenou „ekologickou politiku“ EU. A také postoje vedení Unie a Německa, Švédska aj. k imigraci a nutnosti násilného rozmístění imigrantů po celé Evropské unii.

Vděční imigranti dostanou peníze a zaopatření od „hodných (eurohujerských) vlád“, takže je budou volit a bude to. Kde na to vezmou peníze, kdo to vše bude živit, to „sluníčkáře“ nezajímá. Zdroje tady přece jsou.

Proč jdou tedy imigranti k nám? Protože je vedení EU a „sluníčkáři“ nutně potřebují.

(Z připravované knihy o imigraci)