Žádný jiný obor nemusel strpět tolik ústrků a napadání v médiích, jako chemie. A přitom chemie byla svého času podobně oslavována jako dnes elektronika či biotechnologie. Proč se to stalo a zaslouží si to chemie vůbec?

Podíl na tom má i ne vždy dostatečná odbornost redaktorů a pak „stokrát opakované se stává pravdou“. Nebýt chemie, dodnes bychom prali na kamenech u řeky nebo na valše. I když mnozí zelení by to asi přivítali. Dala nám mýdlo, saponáty, prací a čisticí prostředky, bez kterých je dnes udržování hygieny nepředstavitelné. Také kosmetika je chemie, i ta přírodní se skládá ze sloučenin, které musel někdo izolovat. Když onemocníme, jsou to chemií připravená léčiva, která nás zase uzdraví. Konzervanty, včetně těch tolik nenáviděných éček, mezi která patří i vitamin C (E300, 301), chrání naše potraviny, aby se v nich nerozmnožily toxiny bakterií a plísní. Pomocí moderních katalyzátorů umí chemie připravit tolik různých plastů - od těch trvanlivých, až po ty biologicky rychle odbouratelné. Ty nám slouží nejen v předmětech, ale i jako součást našich oděvů. Moderní nátěrové hmoty se samočistí nebo dokonce i čistí vzduch. Bez hnojiv by nás dnes zemědělství jen stěží uživilo. Chemie umí udělat i benzin z uhlí a hledá způsoby, jak dopravit léčivo jen na místa v těle, kde je potřeba. To je důležité zejména u rakoviny. Analýzou DNA určuje otcovství a snižuje šance zločinců. Bez chemie by nebylo superčistých látek a polovodičů, a tedy také ne elektroniky, počítačů, mobilů. Kompozitní materiály ve špičkových letadlech či rámech sportovních kol překonávají kovy.

Mohl bych pokračovat a žádný obor, snad s výjimkou zemědělství a obživy, není tak hluboce prorostlý s naším životem jako chemie. Co tedy způsobilo, že má chemie tak špatnou pověst? Jednak chemici trestuhodně zanedbali popularizaci chemie, která také potřebuje svého Grygara a ukázat, co je na ní zajímavého a kolik toho dokázala. Které naše významné chemiky znáte? Možná J. Heyrovského díky Nobelově ceně a O. Wichterleho díky hydrogelovým očním čočkám. Druhým faktorem, který se negativně podepsal na reputaci chemie, je paradoxně pokrok v analytické chemii, který byl za poslední dekády enormní. Molekuly jsou malé a dnes je možné detekovat jakoukoliv molekulu kdekoliv. Vývoj byl drahý, a tak se musí vyplatit, proto se analytici dali do služeb ekologie a ukazují, že v potravinách či životním prostředí je možno nalézt prakticky cokoliv. Najdou vám třeba pár ppb příměsí (ppb je počet částic vůči miliardě všech přítomných částic ve vzorku). A teď žasněte, co všechno jíte v chlebu. Oni to tam asi jedli i naši předkové, jen o tom nevěděli a nevadilo jim to.

Co to ale udělá v rukách nedovzdělaných redaktorů nebo poťouchlých ekologistů, toho jsme svědky dnes a denně. Utkvěla mi v paměti zpráva z televize o převráceném kamionu, ze kterého se vysypal „toxický síran amonný“. Přitom téhož síranu amonného vyvezou zemědělci na svá pole jako hnojivo ročně stovky tun. Nebo na ulici nalezená láhev s toxickou kovovou rtutí. Některé sloučeniny rtuti jsou opravdu hodně toxické, ale kovová rtuť mezi ně rozhodně nepatří. Jen snad dlouhodobé vdechování jejích par v uzavřeném prostoru vám uškodí. Ve škole jsme s oblibou strkali prsty do kovové rtuti, protože nám je díky vysoké hustotě krásně zmáčkla. Když spolknete pár kapek rtuti, neotrávíte se, ale dostanete velký průjem díky mechanickému dráždění stěny střev putujícími těžkými kapičkami směrem ven. Proto nechápu, proč EU zlikvidovala rtuťové, a tedy velmi přesné teploměry.

Možná namítnete: a co DDT? Byl to účinný insekticid, který řadu let sloužil lidstvu, než se zjistilo, že je tak stabilní, že se usazuje v tukových tkáních různých živočichů po celé zeměkouli a škodí jim. Nakonec byl prosazen jeho zákaz s výjimkou zvláštních případů, třeba v Africe, kde nemáme nic účinnějšího. Když se mě ale zeptáte, jestli bylo DDT omylem chemie, tak v žádném případě. Zachránilo stovky milionů lidí před smrtí malárií, umožnilo Američanům porážet Japonce v tropických džunglích, chránilo úrodu brambor a jiných plodin před škůdci. Posloužilo a přežilo se. Vše, co používáme, má pozitivní i negativní stránky. Jde jen o to, aby ty pozitivní převažovaly.

Tak až zase uslyšíte v mediích útoky na chemii, vzpomeňte si, co jsem vám řekl. Kdyby chemie zmizela, dlouho bychom nepřežili. Chemie je neoddělitelnou součástí života. Podobně jako noži jí nedávejme lidské atributy hodná – zlá. Je prostě potřebná a bez ní to nejde.