Jiří Paroubek by rád dojel k volebnímu vítězství v jednopatrovém autobusu, jejž mu nechal z Londýna poslat přítel Tony Blair. Po vyřazení autobusů z provozu se – alespoň podle Mladé fronty Dnes – o poslední dva „double-deckery“ ucházelo na šest set zájemců z celého světa, proto musel mít Paroubek u britské vlády opravdu velkou tlačenku, aby je pro svou kampaň získal.

Blair se dokonce přemístil do Prahy, nikoli kvůli autobusům, ale víceméně kvůli tomu, aby zde lídra ČSSD podpořil ve volebním boji. Premiér má v tomto případě proč se naparovat. Charismatický Tony je bezesporu nejvýraznějším současným západoevropským státníkem; pravice nikoho podobného nemá (Merkelová to není a mistr silných gest bez programu jménem Jacques Chirac už vůbec ne).

Londýnský autobus teď bude objíždět Česko s Paroubkem, leč bez Blaira, a premiérovi tak nezbude než si poradit sám. Oba vozy nechal promptně přetřít na oranžovo, údajně proto, že jde o volební barvu ČSSD. Napadá mě, zda to nebylo spíš proto, že si chtěl ušetřit poslech jízlivých poznámek na svou sílící alianci s komunisty, kdyby autobusu ponechal původní sytě červenou.

Ještě poznámku na (mediálně) vděčné téma Paroubek a novináři. Čtyřhodinové Blairově návštěvě českého premiéra věnovala sobotní Mladá fronta takřka celé tři první tiskové strany (přičteme-li přetisk rozhovoru Michala Kubala s Blairem pro ČT, jsme u rovných čtyř), více než deník Právo. Zdá se, že po několika medializovaných přestřelkách mezi Paroubkem a Mladou frontou v ní budou od nynějška paralelně působit dvě křídla: modré a oranžové. Ať vyhraje kdokoli, bude se moci redakce bez problémů přiřadit na stranu vítězů. A vznikne-li velká koalice, tím lépe: to vyhrají úplně všichni.

www.danes.cz