Milí čtenáři, sotva jsem dopsal ten minulý článek o pelikánovi na kole, vynořila se – jako na zavolanou – zpráva o tom, že umělá inteligence udělala významný matematický výsledek. Konkrétně vyřešila takzvaný Erdősův problém jednotkové vzdálenosti.

Tento problém je známý od roku 1946 a od té doby se mu dostalo hodně (bezvýsledné) pozornosti. Zabývali se jimi i světoví matematici. Jinými slovy, opravdu velký „pelikán“.

____________________________________________________________________________

Asi by byla škoda nezmínit v této souvislosti, kdo byl Paul Erdős, dokonce to možná bude nejzábavnější část článku.

Paul Erdős, rodák z Budapešti (1913), patřil mezi „Marťany“, generaci mimořádně talentovaných maďarských Židů, která v první polovině dvacátého století táhla světovou vědu dopředu. Z meziválečné Evropy „vymázl“ ještě včas, takže na rozdíl od mnoha svých vrstevníků se dožil požehnaného věku 83 let.

Paul Erdős (1992), autor: Kmhkmh, zdroj: Wikipedia, CC BY 3.0

Erdős byl excentrik i na poměry matematické komunity, která si na žádnou velkou normálnost nepotrpí. Žil z jednoho kufru, se kterým cestoval po bytech svých kolegů – zkrátka se vždycky zjevil u někoho ve dveřích, ohlásil, že je připraven pracovat, a po nějaké době (a několika článcích) se zase pohnul dál. Poslední čtvrt století svého života bral různé amfetaminy a prohlašoval, že po nich vidí na papíru rovnice, kdežto bez nich jen bílý papír. Ačkoliv by bylo logické očekávat, že si při takové konzumaci drog „usmaží mozek“, byl to až do smrti extrémně plodný vědec, který celkově vyprodukoval přes 1500 článků. Zemřel celkem stylově přímo na matematické konferenci ve Varšavě, kde byl čestným řečníkem (1996).

Jednou z věcí, kterou za sebou zanechal, byla sbírka více než 1200 Erdősových problémů, které byly v době své formulace nevyřešeny. K necelé polovině dnes už známe řešení, zbylých asi 700 odolává. A právě jeden z těch „odolných“ se právě podařilo vyřešit umělé inteligenci.

____________________________________________________________________________

Formulace právě „padlého“ problému je velmi jednoduchá.

Máte N bodů v rovině. Jakým způsobem je rozmístit, aby co největší množství jejich dvojic leželo právě ve vzdálenosti 1?

Jednoduchost zadání klame, protože ani Erdős, ani tři další generace matematiků s tímto problémem nepohnuly. Erdős sám si myslel, že optimální řešení bude vypadat nějak takto, ale neuměl to dokázat; tomu se v matematice říká domněnka (“Conjecture“).

Nicméně i sám velký Erdős se mýlil a AI nyní jeho domněnku přesvědčivě vyvrátila tím, že zkonstruovala jiná řešení, která jsou efektivnější.

Je trochu zvláštní vidět v záhlaví matematického článku jméno robota (resp. firmy) místo lidí. Na to jsem za studií věru zvyklý nebyl.

Matematika je asi nejabstraknější práce, jakou můžete dělat. Asi není zase tak překvapivé, že pro abstraktní stroj typu AI je dostupnější než řada každodenních lidských problémů. Jenže…

Rádi si hýčkáme své mozky a jejich schopnost uvažovat. Připadáme si kvůli tomu unikátní – jediný hluboce myslící tvor na planetě! (Omlouvám se tímto různým delfínům a kavkám, kteří se nám možná smějí.) Já jsem člověk, kdo je víc.

Svým způsobem je ta nastupující éra AI hlavně krize ega, protože ta předchozí pyšná deklarace začíná znít trochu hluše. Ti samí roboti, kteří mají stále ještě problém řídit auto a nepodařilo se je ještě naučit, že nemají vjíždět do zaplavených ulic při povodních, zvládají složité abstraktní úkoly čím dál lépe a dá se čekat, že nás v nich časem i překonají. To není pro stávající obyvatele kanceláří, laboratoří a přednáškových sálů úplně jednoduché překousnout – i když se vsadím, že zrovna Erdős, který byl trochu „mimozemšťan“, by teď zajásal a vrhnul se do práce s AI s veškerou svojí tvůrčí energií.

Stejně ve mně ale hlodá pochybnost: neměl jsem být raději taxikářem? No, to člověk dopředu nikdy neví.

____________________________________________________________________________Hudební epilog

Asi nezbyde, než se uchýlit do atomového krytu…

_________________________________________________________________________

Nový díl ZP8 má dvanáct kapitol, opět povybíraných z různých koutů historie. Ne všechno jsou osudové události, tolik zapomenutých osudových událostí bohužel „po ruce“ není. Ale věřím, že u žádné kapitoly se nudit nebudete.

Kniiha je dosažitelná zde,

Celou sadu si můžete pořídit zde.