Kosmonautika vděčí za svůj rozmach studené válce. Když američtí a sovětští generálové dostali atomové bomby, potřebovali nosiče, které by je dopravovaly na druhou stranu oceánu - inženýři museli vyvinout mezikontinentální rakety. Vědci, kteří usilovali o vypouštění družic s přístroji do vesmíru, využili příležitosti a chtěli těchto raket využít jako nosičů. Prostě místo aby mířily do dálky, měly létat do výšky. Odborníci se současně snažili vojáky navnadit slibem, že z kosmických výšin budou moci fotografovat území potencionálního protivníka. A tak se tyhle tužby spojily dohromady. První družici vypustili Sověti 4. října 1957 - nezbytnou raketu totiž dokončili dřív, než jejich zaoceánští konkurenti.
Dvě facky Američanům
Ohlas ve světě na tuhle událost byl obrovský. Ani lidé, kteří rakety a družice stavěli, ho nečekali. Teď se všem rozblesklo: Člověk vstoupil do vesmíru!
Sovětský vůdce Nikita Chruščov toho využil k propagandě - tvrdil, že tento úspěch je výsledkem socialistického státního zřízení. Američané to pociťovali jako políček do tváře. Oni, příslušníci technicky nejvyspělejšího národa na světě, spadli na druhé místo - za stát, který má sice řadu špičkových vědců a pár špičkových výrobků, zvláště pak vojenských, ale většina jeho obyvatel žije v bídě.
Po necelých čtyřech letech, v dubnu 1961, se ozval z kosmu hlas prvního člověka - Jurij Gagarin mluvil rusky. To byla další facka.
Mladý prezident John Kennedy pochopil, že musí vyburcovat Američany k velkému vzepětí, vrátit jim sebedůvěru. Jeho poradci mu řekli, že Spojené státy mohou porazit Sovětský svaz jedině ve snaze vyslat lidi na Měsíc - odhadli, že to je nad jeho technické a ekonomické možnosti. Šest týdnů po Gagarinovi Kennedy tuhle soutěž vyhlásil.
Chruščov, který se chvástal tím, že SSSR předhodí USA během dvaceti let v průmyslovém rozvoji, nebral Kennedyho výzvu tři roky na vědomí. Když ho konečně přesvědčili, bylo pozdě. Ovšem zásadnější důvod spočíval v rozdílnosti společenských systémů. V Moskvě rozhodovali o důležitých odborných věcech komunističtí funkcionáři, často nepříliš vzdělaní, a rovněž generálové, pro něž byla nejdůležitější příprava na válku s "prohnilým Západem". V Sovětském svazu také chybělo široké zázemí výzkumu a průmyslu, o něž by se mohli konstruktéři opřít. A v neposlední řadě Kreml nemohl investovat do závodu o Měsíc tolik peněz jako Bílý dům. Tyhle všechny nedostatky ještě umocňovala utajovací mánie, která znemožňovala spolupráci firem, laboratoří i samotných odborníků.
Americká NASA měla na projekt Apollo prakticky neomezené prostředky, na jednotlivé projekty vyhlašovala soutěže, z nichž vybírala nejlepší, a mohla sbírat smetanu z vědeckotechnického zázemí celého západního světa. Využívala tedy předností kapitalismu.
Proto mohli v červenci 1969 stanout jako první lidé na Měsíci Američané Neil Armstrong a Buzz Aldrin.
Byl to první gigantický vědecko-technický projekt, který nesloužil vojákům. A největší dobrodružství poznávání 20. století. Člověk získal novou sebedůvěru - prokázal sám sobě, že umí létat na jiná nebeská tělesa.
Nesmyslné závody skončily
Odeznění tohoto závodu se shodovalo s určitým politickým uvolněním mezi oběma supervelmocemi. Výsledkem bylo setkání lodí Sojuz a Apollo na oběžné dráze v létě 1975.
Byla to však iluze - studená válka pokračovala. Oba státy se pustily do stavby orbitálních stanic. Měli o ně zájem i generálové, protože je považovali za jedinečné pozorovatelny dění na Zemi. Nicméně brzy si uvědomili, že špionážní družice jsou výhodnější. Stanice nakonec zůstaly vědcům.
Americký projekt raketoplánu Sověty vyplašil. Naivně se domnívali, že by ho mohli používat jako kosmický bombardér. Zahájili vývoj vlastního podobného stroje Buran. Navíc i superrakety Eněrgija, která měla vozit do vesmíru vojenskou stanici Poljus - spíš jako bombardér, než jako pozorovatelnu.
Rozpad Sovětského svazu i tohle druhé kolo nesmyslných závodů ukončil. Hospodářsky zesláblé Rusko nemělo na další vývoj kosmonautiky peníze. Nyní, kdy se zvedá, ji prezident Vladimír Putin ještě nezařadil mezi státní priority. Zato do kosmického výzkumu dávají obrovské sumy Číňané. Stále víc peněz investují do různých typů družic soukromé firmy, vyvíjejí i speciální turistická plavidla.
Hledání společného jazyka
Nebylo lepší miliardy dolarů a rublů neinvestovat do kosmonautiky, ale třeba do lékařského výzkumu, na odstraňování chudoby a podobně? Po mnoho let se ozývaly tyto výtky. Dnes už všichni vidí, že to byl omyl. Ostatně dotace do kosmonautiky jsou minimální - například v příštím roce dostane NASA ze státního rozpočtu 0,5 procenta, zato Pentagon 25 procent, zdravotnictví 22 procent a sociální služby 19 procent.
Počátky výroby aut stimulovaly rozvoj technického sklářství, chemii paliv a mazadel, produkci plechů a odlitků, přivedly ke zrodu sériovou výrobu. Potřeby kosmonautiky a raketové techniky se odrazily v mnoha odvětvích průmyslu, aplikovaného a základního výzkumu. "Kosmický výzkum zvyšuje naše technické schopnosti řešit další problémy," konstatoval geolog dr. Harrison Schmidt, předposlední člověk, který stanul na Měsíci.
Američtí vědci a inženýři museli urychleně vyvíjet nové technologické postupy, nové látky, barvy a mazadla, metody řízení, hledat nové netradiční přístupy. Nejednou se stávalo, že k vyřešení různých zapeklitostí se museli sejít specialisté z oborů, které k sobě měly daleko, a hledat společný jazyk - pak se před nimi vynořovali nové pohledy, nové inspirace, nové objevy a také nové umění interdisciplinární spolupráce. Americký průmysl, medicína, věda a veškerá infrastruktura to všechno vstřebávaly a postupně uplatňovaly v pozemské praxi.
Rozvoj elektroniky, který následoval po objevu tranzistoru, by se prosadil, i kdyby raketová a kosmická technika neexistovaly. Ovšem jejich požadavky byly tak agresivní, že se výpočetní technika musela rozvíjet velice prudce. Nové počítačové metody současně dávaly předpoklady k úspěchům i mnoha jiným odvětvím výzkumu, průmyslu a služeb, rovněž k tomu, aby se tyhle plody rychle přelévaly do běžného života. Bez závodu o Měsíc by přišla nynější počítačová revoluce možná o několik desetiletí později.
Podobně postupovali také Sověti. Byli však v horší situaci - opírali se o menší vědeckou a průmyslovou základnu, měli omezenější prostředky. A výsledky, které získali, zůstávaly většinou zavřené za branami vojenského tajemství.
Zrod moderního plánování
Soupeření se Sověty podnítilo na podzim 1957 amerického prezidenta Dwighta Eisenhowera k obrovským investicím do výzkumu základního i aplikovaného a k reorganizaci školství. Rovněž přiměl vládu, univerzity a průmysl, aby přestaly podceňovat Sovětský svaz a začaly bedlivě sledovat vývoj jeho vědy a techniky.
Nezbytnost sladit práci statisíců lidí na rozsáhlých projektech si vynutila, aby se začala přesně plánovat návaznost jednotlivých kroků. Vědci vyvinuli objektivní metody plánování výroby, kde na sebe jednotlivé etapy plynule navazují. Tyto postupy se ukázaly užitečné i u velkých projektů pozemských, například při stavbě továren, elektráren a přehrad. Jsou založené na matematické analýze a neobejdou se bez výkonných počítačů.
Skutečně vědecké plánování tedy nevzniklo v sovětském impériu, které se pyšnilo tím, že "plánuje veškeré národní hospodářství", přičemž své "pětiletky" nikdy nesplnilo, nýbrž v kapitalistických USA, kde byla výroba podle marxistických ekonomů podřízena "chaosu trhu".
Jak vypadá zdravý člověk?
Když se lékaři chystali k vyhledávání prvních kandidátů pro kosmické lety, uvědomili si, že dosud vždycky přicházeli do styku jenom s lidmi nemocnými. Jenže teď museli určit, jak vypadají parametry člověka zdravého. Trvalo snad dvacet let, než se na představě ideálně zdravého člověka sjednotili a určili rovněž jeho nepatologické zvláštnosti. A to byl prazáklad současné preventivní medicíny.
Požadavek neustálého sledování kandidátů během výcviku i za letu zase vedl k vývoji spousty diagnostických přístrojů a počítačového zpracování jejich výsledků. Tato technika dnes bdí nad životy těžkých pacientů v nemocnicích.
Přínos těchto vedlejších efektů, které tak příznivě zapůsobily nejdřív na USA a potom i na celý průmyslově vyspělý svět, se nedá vůbec odhadnout - mluví se o stovkách miliard dolarů. Koncem osmdesátých let si hlavní konstruktér sovětských umělých družic akademik Michail Rešetňov posteskl, že patenty, které v jeho průběhu vznikly, přinesly Spojeným státům zisk 300 miliard. Vrátily se tedy dvanáctkrát - to je výnos zcela výjimečný.
Svět je menší, ale zranitelnější
Bezprostřední přínos kosmonautiky je zřejmě ještě větší a v penězích se nedá odhadnout.
Mezikontinentální telefonní spojení a televizní přenosy dnes plně závisí na družicích. Specializované družice umožňují předvídat počasí na týden dopředu s přesností na 60 procent, zatímco před půlstoletím to meteorologové uměli s nižší pravděpodobností nanejvýš na tři dny. Odborníci mohou sledovat vývoj počasí v celoplanetárním měřítku, umí varovat i před hurikány. Další družice monitorují nadcházející zemětřesení, postup tsunami a podobně. Družice dálkového průzkumu sledují stav porostů a vod, usnadňují územní plánování i řešení potíží po přírodních katastrofách a podobně. Navigační GPS zase ukazují polohu.
Svět se stal menším, propojenějším, ale současně křehčím, zranitelnějším - výpadky ve vysílání, v přívodu elektřiny a závady družic nám působí obrovské obtíže. Nicméně všechny tyto systémy už zachránily statisíce lidí a předešly velkým materiálním škodám. Na některých místech způsobily revoluci ve výrobě, kultuře, vzdělávání a zdravotní péči. Například 650 tisíc vesnic v Indii, dříve izolovaných, dnes družice financované tamní vládou spojily se světem. A tisíce rolníků, kteří v minulosti po neúrodě páchali sebevraždy, se mohou na nepřízeň počasí připravit a většinu úrody zachránit.
Dnes i ti největší kritici vidí, že kosmonautika přináší lidstvu obrovské zisky. Autor úvodníku v britském vědeckém týdeníku New Scientist připomněl, že zlepšuje život všem lidem, i těm neprivilegovaným.
Jedinečná kolébka života
První americká družice Explorer 1 zjistila, že okolo Země se rozepínají radiační pásy, které ji chrání před tvrdým kosmickým zářením. Pak následovaly další a další objevy ukazující na vzájemnou provázanost všech přírodních procesů v našem koutku vesmíru a na přímou závislost Země na kosmu. Například je zřejmé, že v průběhu miliard let vývoje opracovávaly povrch naší planety velké asteroidy - stopy tohoto bombardování jasně vidíme na Měsíci. Některé zasáhly rovněž do vývoje života - náhlé vyhynutí dinosaurů a dalších živočichů až do váhy 20 kg nejspíš způsobil takový nebeský balvan, tím ovšem vznikl prostor pro rozvinutí savců, na vrcholu jejich větve stojí člověk.
Činnost Slunce působí nejen na utváření klimatu a počasí, nýbrž nejspíš i na vznik zemětřesení a na zdraví některých citlivějších jedinců. A tak jsme si během uplynulém půlstoletí stále víc uvědomovali, že jsme integrální součástí vesmíru, ať se nám to líbí nebo ne.
Úvahy kosmonautů o Zemi jako jedinečné kolébce života ve vesmíru, stejně jako výzkumy blízkého vesmíru družicemi a sondami podnítily studie o vzájemném ovlivňování všech kosmických, geofyzikálních a biologických jevů.
"Národní detekční prostředky"
Objektivní, nikým neovlivnitelné informace z výzvědných družic ukazovaly státníkům v Bílém domě a v Kremlu, jak vypadá rozložení strategických sil světa - a tím přispívaly k jeho stabilitě. Třebaže o nich nechtěli otevřeně hovořit, nakonec jejich používání zakotvili v mezinárodních smlouvách pod eufemistickým označením "národní detekční prostředky".
Ovšem na pozadí tohoto závodu zůstávala státní prestiž a zahalená příprava k případné raketojaderné válce. Na druhé straně není vyloučeno, že kosmické soupeření bylo jakýmsi pístem, který z přetopených lokomotiv upouštěl přebytečnou páru, takže se vzájemná nevraživost obou systémů nemusela přelít do válečného konfliktu.
V roce 1492 objevil Kolumbus nový svět - Ameriku. V roce 1957 vykročilo lidstvo do světa mimo Zemi. Člověk zvedl čelo ke hvězdám - a už ho nesklopí.
MEZNÍKY KOSMICKÉHO VĚKU
4. 10. 1957 První umělé družice Země - Sputnik 1(SSSR)
1. 4. 1959 První průlet okolo Měsíce - Luna 1 (SSSR)
13. 9. 1959 První zásah Měsíce - Luna 2 (SSSR)
7. 10. 1959 První snímky odvrácené strany Měsíce - Luna 3
4. 1. 1960 První meteorologická družice - Tiros 1 (USA)
11. 8. 1960 První návrat umělého tělesa z dráhy - Discoverer 13 (USA)
18. 8. 1960 První úspěšná špionážní fotografická družice - Discoverer 14 (USA)
20. 8. 1960 První návrat živých tvorů z vesmíru (SSSR) (SSSR)
12. 4. 1961 První člověk do vesmíru - Jurij Gagarin (SSSR)
10. 7. 1962 První aktivní spojová družice - Telstar (USA)
14. 12. 1962 První úspěšný průlet automatu okolo Venuše - Mariner 2 (USA)
31. 7. 1964 První snímky Měsíce s vysokým rozlišením - Ranger 7 (USA)
12. 10. 1964 První vícemístná pilotovaná loď - Voschod 1 (SSSR)
18. 3. 1965 První výstup člověka ve skafandru do vesmíru - A. Leonov (SSSR)
15. 7. 1965 První úspěšný průzkum Marsu automatem - Mariner 4 (USA)
15. 12. 1965 První setkání dvou pilotovaných lodí - Gemini 7 a 6 (USA)
3. 2. 1966 První měkké přistání na povrchu Měsíce - Luna 9 (SSSR)
16. 3. 1966 První spojení dvou těles ve vesmíru - Gemini 8 a GATV-8 (USA)
3. 4. 1966 První umělá družice Měsíce - Luna 10 (SSSR)
27. 1. 1967 Smrt posádky Apolla při předstartovních zkouškách
24. 4. 1967 Smrt kosmonauta při návratu z vesmíru - V. Komarov (SSSR)
24. 12. 1968 První lidé okolo Měsíce - Apollo 8 (USA)
20. 7. 1969 První lidé na povrchu Měsíce - N. Armstrong a B. Aldrin (USA)
14. 10. 1969 První čs. přístroje na palubě družice - Interkosmos 1 (SSSR)
20. 9. 1970 První automatický odběr vzorků horniny na Měsíci a odvoz na Zemi - Luna 16 (SSSR)
17. 11. 1970 První dálkově řízené vozítko na Měsíci - Lunochod 1 (SSSR)
15. 12. 1970 První měkké přistání na Venuši - Veněra 7 (SSSR)
19. 4. 1971 První orbitální stanice - Saljut 1 (SSSR)
14. 11. 1971 První umělá družice Marsu - Mariner 9 (USA)
4. 12. 1973 První měření Jupitera během průletu sondy - Pioneer 10 (USA)
29. 3. 1974 První měření Merkuru během průletu sondy - Mariner 10 (USA)17. 17. 7. 1975 První spojení kosmických lodí USA a SSSR - Apollo a Sojuz 19
20. 7. 1976 První měření na povrchu Marsu - Viking 1 (USA)
2. 3. 1978 První čs. kosmonaut - V. Remek
24. 10. 1978 První čs. družice - Magion
1. 9. 1979 První měření Saturnu během průletu sondy - Pioneer 11 (USA)
12. 4. 1981 První start raketoplánu - Columbia STS-1 (USA)
24. 1. 1986 První měření Uranu během průletu sondy - Voyager 2 (USA)
27. 1. 1986 Havárie raketoplánu při startu - Challenger STS-57L (USA)
19. 2. 1986 Vypuštěn základní článek stanice Mir (SSSR)
24. 8. 1989 První měření Neptunu během průletu sondy - Voyager 2 (USA)
24. 4. 1990 Vypuštěn Hubblův kosmický teleskop (USA)
20. 11. 1998 Vypuštěn základní článek Mezinárodní kosmické stanice ISS
1. 3. 2003 Zánik raketoplánu během přistání - Columbia STS-107 (USA)
5. 11. 2005 Přechod sondy pravděpodobnou hranicí heliopauzy, tedy hranice sluneční soustavy - Voyager 1 (USA)
Otištěno ve zkrácení v MFD, rubrika Věda, 6. 10. 2007
Se svolením autora převzato z www.karelpacner.cz