NASA už zveřejnila plány budování základen na oběžné dráze kolem Měsíce i na jeho povrchu. Na rozdíl od programu Apollo teď nepůjde o jednorázové výpravy, ale postupné osídlování Měsíce a jeho okolí. V další textu budou uváděny různé letopočty; čtenář učiní dobře, když si před každý z nich předsune klauzuli „nejdříve“. Jakýkoliv zádrhel všechno posune dál do budoucnosti.

Proběhne-li nadcházející cirkumlunární pilotovaný let kolem Měsíce pod názvem Artemis II úspěšně, budou v roce 2027 následovat:

1. expedice Artemis III = přistání poblíž jižního pólu Měsíce;
2. začátek výstavby orbitální stanice poeticky nazvané Lunar Gateway (Měsíční brána).

Čtyři kosmonauti mise Artemis III mají zůstat na oběžné dráze kolem Měsíce a dva přistanou v blízkosti jižního pólu. To je ambiciózní plán, o jaký se v této podobě ještě nikdo nepokusil. Nejdál na jih, na 69. stupni j.š., přistála v roce 2023 indická sonda Čandraján 3; nad severním pólem zatím jen přelétaly orbitální sondy. Hlavním účelem mise bude snaha najít očekávané zásoby zmrzlé vody nacházející se v místech, kam nikdy nedopadne sluneční svit. Nalezenou vodu bude později možno využívat k pití a výrobě kyslíku a také vodíku jako paliva. Výprava k jižnímu pólu (se kterou se nepočítalo ani při plánování zrušených výprav Apollo 18-20) bude spojena s riziky, jaká se při expedicích Apollo nevyskytovaly:

• složitější a energeticky náročnější navigace než při přistáních v rovníkových oblastech;
• nutnost tankování paliva na oběžné dráze;
• obtížný terén, který (podobně jako při Armstrongově přistání) bude s určitostí vyžadovat manuální řízení v závěrečné fázi, protože u jižního pólu nejsou žádná moře s rozsáhlým rovným terénem; tamní krajina je posetá strmými svahy, hlubokými krátery a velkými balvany;
• teploty jsou zde obecně nižší, někde klesají pod -200 st.C;
• pro lunární modul Starship to bude první přistání a ostrý test.

Shrnuto – výprava k jižnímu pólu bude představovat zatím nejobtížnější expedici zahrnující vysokou míru rizika ve všech ohledech.

Naopak budování stanice Gateway bude poklidný běh na dlouhou trať. Už samotné dopravení prvních dvou modulů (PPE, Power and Propulsion Element + HALO, Habitation and Logistics Outpost) na oběžnou dráhu kolem Měsíce bude za účelem úspory energie vyžadovat rok trvající cestu po složité dráze. Oba moduly budou vyneseny společně jednou raketou na velmi výstřednou eliptickou dráhu kolem Země. Pak se zapne elektrický solární pohon, kterým bude loď při každém oběhu postupně zvyšovat apogeum (největší vzdálenost od Země) a nakonec loď přejde do sféry měsíční gravitace. Následným zbržděním bude uvedena na opět velmi eliptickou dráhu kolem Měsíce s parametry perilun – apolun: 3000 – 70 000 km. Výhodou tak vysoké dráhy je její stabilita a tím malé nároky na korekce. Gravitační pole Měsíce v nízkých výškách je citelně „hrbolaté“ v důsledku výskytu maskonů (zhuštěnin měsíční kůry) pod povrchem, což trvale mění dráhy těles na nízkých orbitách. Z vysoké dráhy stanice umožní snazší přístup k oběma pólům a bude mít po většinu času na dohled Zemi, díky čemuž bude později moci sloužit i jako retranslační bod pro rádiové spojení s případnými základnami na odvrácené straně Měsíce.

Kosmonauti mají Lunar Gateway navštívit poprvé v roce 2028 během mise Artemis III. Stanice má umožnit pobyt až čtyř kosmonautů; Měsíc oběhne za 7 dnů, po dokončení se bude skládat celkem z celkem 7 modulů (v tom je zahrnuto kanadské robotické rameno a přechodová komora), životnost se plánuje nejméně na 15 let a její hmotnost dosáhne 63 tun. (Pro srovnání – oproti 420 tunám pozemské stanice ISS, která dlouhodobě pojme 6 lidí, ale při střídání posádek až 13). Lunar Gateway bude sloužit jako mezistanice na cestě k Měsíci: kosmonauti na ní přestoupí do lunárního modulu, který nebude muset pokaždé létat až ze Země. Stanice umožní rychlou záchranu z povrchu v případě jakékoliv nouze, v situaci, kdy návrat až na Zemi by trval nejméně 3 dny. Vzdálena od vlivu Země, stanice umožní dlouhodobé experimenty využívající prostředí hlubokého vesmíru. Jelikož se bude nacházet mimo ochranu magnetického pole Země, umožní výzkum ochrany člověka proti slunečním erupcím a tvrdému kosmickému záření a vyzkoušení stanice nacházející se mimo blízkost Země. Její provoz tak bude i přípravou na případnou budoucí pilotovanou výpravu k Marsu.

V březnu 2030 má k Lunar Gateway dorazit mise Artemis V, která přiveze evropský modul ESPRIT pro komunikaci a pozorování Měsíce; dva kosmonauti pak přistanou na povrchu.

Pro pozdější třicátá léta NASA plánuje založení povrchové základny využívající Lunar Terrain Vehicle pro výjezdy kosmonautů po okolí, pojízdný obytný modul Habitable Mobility Platform pro několikatýdenní výpravy do okolí a čtyřmístný obytný modul Lunar Foundation Surface Habitat pro delší pobyty. Účelem postupně rostoucí základny má být vyzkoušení technologie získávání kyslíku a vody a případně výroby pohonných látek z měsíčního regolitu; dále výstavba solárních panelů a možná i jaderných zdrojů, to vše s využitím robotů a 3D-tiskáren. Testovat se má i výroba potravin, která už byla částečně vyzkoušená na ISS (saláty, ředkvičky, pšenice, papriky). Na prvních lunárních základnách mají v uzavřených sklenících pod umělým LED osvětlením růst zejména řasy, salátová zelenina a bylinky; později snad i brambory, obilniny a luštěniny. K pěstování plodin každopádně nelze využít měsíční regolit, který neobsahuje organické látky, jeho částice jsou velmi ostré a složením je pro pozemské organismy jedovatý. V dlouhodobém pohledu má základna usilovat o maximální nezávislost na Zemi a alespoň částečně udržitelnou existenci s využitím místních zdrojů. To už jsou ovšem ne tak konkrétní plány jako spíš předběžné vize pro čtyřicátá a pozdější léta.