Posádka expedice Artemis II se po splnění svých úkolů vrací na Zemi. Částečný oblet Měsíce v bezpečné vzdálenosti byl často označován za opatrné opakování mnohem dramatičtější výpravy Apolla 8; po půl století bychom mohli žádat razantnější pokrok. Kontrast k odvážným šedesátým létům je vidět i v loudavém kalendáři dalších startů: zatímco v roce 1969 vzlétala další mise každé tři měsíce, na Artemis III si počkáme nejméně rok. Důvod je jednoduchý: Artemis nedostane ani zdaleka tolik peněz jako kdysi program Apollo. Jak by řekl velitel hvězdoletu Titán: „Jaká pomoc.“ K čemuž můj starší synek dodává: „Žádná.“

Buďme vděčni za smělou výpravu, která po tříleté pauze od prvního bezpilotního letu vyzkoušela novou loď na rekordní trase a po – doufejme! – úspěšném návratu otevře cestu k Měsíci. Ať je program Artemis jakkoliv pomalý, aspoň už je v běhu; konečně jsme učinili první krok na dlouhé cestě. Z psychologického hlediska je významné, že na rozdíl od zkusmých plánů presidenta G.W.Bushe tohle už nepůjde snadno zastavit. Pozoruhodná politická podpora kosmického programu se ukázala už v lednu, když americký Kongres hlasy obou stran zamítl Trumpův návrh na snížení rozpočtu NASA. Jako vždy chaotický a nepředvídatelný Trump zde naštěstí nehraje jednoznačně negativní roli, jsa zainteresován na přistání americké posádky na Měsíci před koncem svého mandátu. Jeho marnivost tak může nakonec přispět k úspěchu kosmického programu.

Od obletu Měsíce si tentokrát veřejnost neslibovala převratné objevy; přesto kosmonauti získali významné zkušenosti. Vzdálenost několika tisíc kilometrů, ve které Měsíc obletěli, jim nedopřála pohled na detaily, které mohla obdivovat posádka Apolla 8; na rozdíl od tehdejší výpravy, která se sunula těsně (110 kilometrů) nad povrchem a mohla proto přehlédnout jen poměrně úzký pás kolem rovníku, byl z Orionu velkolepý pohled na celý Měsíc. Reid Wiseman si liboval – „I love the terminator!“ Rozhraní světla a stínu dramaticky zvýrazňovalo obrysy kráterů a měsíčních pohoří. Posádka obdivovala střídající se barvy, které vypoví mnohé o chemickém složení jednotlivých oblastí. Christina Kochová se svěřila, že pohled na měsíční panoráma v ní jednu chvíli vyvolal intenzivní pocit, jako by se procházela po samotném povrchu. Expedice nepochybně přispěje k podrobnějšímu zmapování odvrácené strany a obtížně pozorovatelných okrajů přivrácené strany; středem pozornosti se stalo Mare Orientale, obrovský kráter s dodnes viditelnými ztuhlými vlnami roztavené lávy vyvržené po apokalytickém zásahu obřím meteoritem. Záblesky několika dopadajících meteoritů připomněly nebezpečí, před kterými bude nutno ochránit budoucí měsíční základny.

Vrcholem průletu byl samozřejmě LOS (Loss Of Signal) za odvrácenou stranou. Na rozdíl od časů Apolla 8 by dnes z technického hlediska nebyl problém vyslat na oběžnou dráhu kolem Měsíce sadu komunikačních družic, které by s lodí udržovaly trvalé spojení; NASA to však nepovažovala za nutné a posádka si tak mohla užít čtyřiceti minut kosmického soukromí.

„Západ Země“ je astronomický úkaz, jehož pozorování zůstane vyhrazeno těm nemnoha vyvoleným, kteří cestují po oběžné dráze kolem Měsíce. Pohled na modrou Zemi visící na černém nebi zasáhl každého kosmonauta, který ji mohl pozorovat z takové dálky; tím spíše, že při pohledu od Měsíce je její kotouč téměř čtyřikrát větší než úplněk pozorovaný ze Země a záře odraženého slunečního svitu třicetkrát jasnější. To nás znovu přivádí k výrazu „Dark Side of the Moon“, zmíněnému v předchozím čísle.

Bylo-li řečeno, že žádná skutečně „tmavá strana Měsíce“ neexistuje, protože přivrácená i odvrácená strana jsou Sluncem osvětlovány stejně, je to pravda, nikoli však celá. V době, kdy je Měsíc v novu (mezi Zemí a Sluncem) a na přivrácené straně panuje tma, je tato strana osvětlena „popelavým světlem“ odraženým od Země; to je tak silné, že v některých konstelacích je vidět i obrys části Měsíce Sluncem neosvětlené. Je tedy pravda, že odvrácená strana je skutečně „temná“ polovinu času, zatímco strana přivrácená nikdy. Odvrácená strana bude oblíbená astronomy hledajícími ideální pozorovací podmínky; naopak se jí budou vyhýbat výzkumníci trpící separační úzkostí, protože zářící Zemi odtamtud neuvidí nikdy…

Cesty do kosmu jsou dlážděny vzpomínkami na minulá dobrodružství; jednu z nich posádce zprostředkovalo řídicí středisko před příletem k Měsíci. Jimu Lovellovi, který vzlétl do vesmíru třikrát a k Měsíci dorazil dvakrát - v Apollu 8 a jako velitel Apolla 13 - ani obdivuhodný věk 97 let nestačil k tomu, aby se dožil začátku nové měsíční éry. Dva měsíce před svou smrtí v srpnu 2025 však nahrál vzkaz pro posádku, která jako první po půl století půjde v jeho stopách: „…ahoj, tady je astronaut Jim Lovell z Apolla. Vítejte do našeho starého sousedství! Když jsme v Apollu 8 s Frankem Bormanem a Billem Andersem oblétali Měsíc, jako první lidé jsme si ho zblízka prohlédli a uviděli z dálky naši domovskou planetu. S hrdostí vám teď tuhle pochodeň předávám, když oblétáte Měsíc a pokládáte základy k cestám na Mars ve prospěch všech. Je to historický den; vím, kolik tam teď máte práce, ale nezapomeňte si přitom užívat výhledu! Šťastnou cestu od nás všech tady dole na staré dobré Zemi!“

Výprava také přinesla nový rekord: žádná čokoládová pomazánka ještě necestovala tak daleko jako sklenice Nutelly, která během obletu Měsíce připlachtila do zorného pole kamery. Mlsné děti po celém světě pištěly nadšením, na sociálních sítích se psalo o „reklamě století“ a NASA spěšně vysvětlovala, že to opravdu nebyl objednaný „product placement“, protože potraviny se vybírají výhradně podle svých vlastností vhodných do stavu beztíže, trvanlivosti a absence drobků. O to víc nám teď bude naše oblíbená Nutella chutnat.

Jak už před startem Apolla 13 věštecky řekl Jim Lovell, „výprava k Měsíci nikdy není rutinní.“ Není jí ani Artemis II, která přináší řadu rizik. Samotný oblet Měsíce – zejména ve vzdálenosti několika šesti tisíc kilometrů – je bezproblémová fáze, kdy se mnoho nebezpečného stát nemůže a s pomocí drobné navigační korekce se samotná nebeská mechanika postará o bezpečný návrat. Skutečným rizikem je kosmická radiace, proti které loď nemůže poskytnout dostatečnou ochranu; posádka teď bude nacvičovat výstavbu provizorního „bunkru“ v kabině, který by v případě sluneční bouře aspoň snížil úroveň ozáření. Nejkritičtější fází letu bude nadcházející přistání; loď Orion, kterou Země během návratu od Měsíce neustále urychluje, vstoupí do atmosféry rychlostí téměř 11 km/s a zahřeje tepelný štít na 2700 stupňů Celsia. Pro porovnání – raketoplány se při návratu zahřívaly na 1650 stupňů, wolframový drát žárovky má 2500 stupňů a povrch Slunce 5500 stupňů. Že tepelný štít není v ideální kondici, se ví od návratu Artemis I. Dojde-li k fatální závadě při startu, posádku zachrání nouzová věžička; během vstupu do atmosféry je však štít jedinou ochranou, za kterou není náhrada. Stejně jako start a oblet Měsíce, i přímý přenos z přistání bude u nás v Evropě zážitek jen pro opravdové noční ptáky dvě hodiny po půlnoci z pátku na sobotu. Moji hošíci ječeli na mámu, že TOHLE je tak výjimečná událost, že to MUSEJÍ vidět v přímém přenosu! Manželka se pro jednou smířila s nevyhnutelným. Budeme držet palce…