MPCV poprvé na zkušebním startu!

Kabina americké kosmické lodi MPCV čili Orion je připravena k prvnímu zkušebnímu letu. Startovat má ve čtvrtek 4. prosince ve 13.05 hodin našeho času pomocí rakety Delta IV z Kennedyho kosmického střediska na Floridě. Po čtyřiceti letech tedy budou Spojené státy zkoušet nové kosmické plavidlo.

Tento stroj je malým odvarem ctižádostivého plánu prezidenta G. W. Bushe. Ten totiž v lednu 2004 vystoupil s projektem Constelation, na jeho konci mělo být plavidlo Orion pro šest lidí, lunární výsadkový modul Altair a dva typy nosných raket Ares. Cíl? Návrat lidí na Měsíc a výprava na Mars.

Poprvé v něm měli astronauti letět v roce 2014 a k Měsíci zamířit o šest let později. Nicméně vývoj všech strojů se opožďoval, protože na ně Kongres neuvolňoval dostatek peněz – a to vzbuzovalo pochybnosti o původních termínech. V roce 2009 bylo jasné, že letová premiéra se zdrží nejméně o tři roky.

Náhrada za projekt Constelation

Když nastoupil do Bílého domu Barack Obama, program Constelation zrušil. Už před prezidentskými volbami proklamoval, že kosmické lety považuje za luxus, a proto do nich nebude investovat. Kromě toho z ideologických důvodů zavrhoval všechno, co Bush dělal – to se mu však vždycky nepovedlo.

I v tomto případě musel ustoupit. Na nátlak odborníků a politiků, především v Kongresu, přistoupil na kompromis. V dubnu 2011 souhlasil s dokončením vývoje Orionu, byť pod označením Víceúčelová pilotovaná loď MPCV (Multi-Purpose Crew Vehicle), pouze pro čtyři lidi (tedy pouze o jednoho víc než Apollo), a s těžkým nosičem SLS (Space Launch Systém). Přitom vyhlásil, že cesty na Měsíc jsou zbytečné, MPCV má zamířit k asteroidům a k Marsu. Opět vykládal nesmysl – o tom budou rozhodovat příští prezidenti.

Naproti tomu myšlenka, že obsluhu Mezinárodní kosmické stanice ISS by neměly zajišťovat osobní a nákladní stroje státní agentury NASA, nýbrž soukromé firmy, je správná. Vývoj plavidel pro tyto rutinní lety NASA finančně podporuje, později bude letenky a náklady u soukromých kosmických dopravců objednávat podobně jako dnes u Roskosmosu. Stroje agentury jsou určeny k průkopnickým výpravám. Přibližně stejný vývoj zažilo i letectví.

Pro novou osobní loď NASA se používá označení jak Orion, tak MPCV.

„Apollo na steroidech“

Novou pilotovanou loď pro NASA staví osvědčená firma Lockheed Martin, která získala tuto zakázka už za Bushovy éry. MPCV je kopií Orionu – a ta připomíná velitelskou kabinu Apolla, proto se od začátku mluvilo o „Apollu na steroidech“. Má tvar kužele bez špičky. Počítá se s třítýdenní cestou čtyř astronautů. To je samozřejmě málo, pobyt by se dal prodloužit na půl roku, pokud se připojí další servisní modul. Pro vzdálenější cesty od Země budou nutné další úpravy. Stroj by měl startovat a přistávat desetkrát.

Servisní modul postaví podle smlouvy NASA-ESA z listopadu 2012 firma Airbus v německých Brémách. Ponese motory pohonného systému a pohonné hmoty, termoregulační zařízení, sluneční baterie, palivové články, vodu, kyslík a dusík.

Bezpečnost Orionu má být vyšší, než u raketoplánů. Mimo jiné ji zvýší záchranná věžička na špici kabiny, jakou měly stroje Mercury a Apollo. Tato věžička vybavená vlastními motory a padáky může v případě havarijní situace během startu do výšky 50 km vynést astronauty do bezpečí mimo raketu. (Mimochodem, Američané to v praxi nemuseli nikdy vyzkoušet, zato tento systém jednou použili Sověti při špatném vypuštění lodě Sojuz.) Na kritických místech má Orion tepelný štít, který musí odolávat teplotám přes 2 000 stupňů, silný 4 cm.

Ředitel projektu Orion u NASA Mark Geyer upozornil, že vzhledem k plánu používat tento stroj k dalekým letům mimo Zemi má i lepší stínění proti radiaci, aby ochránila posádku, a také lepší ochranu palubní elektroniky. Zatímco Apollo vycházelo z techniky používané v šedesátých letech minulého století, tato kabina se opírá o techniku o půl století starší. „Je to úplně nový svět,“ poznamenal Mike Hawes, šéfkonstruktér od firmy Lockheed Martin.

Projekt Orion přijde na 15 miliard dolarů, rovněž tak rakety řady SLS.

Let 4,5 hodiny

Vypuštění bezpilotního Orionu bude letos pro NASA největší akcí – řekl před měsícem náměstek ředitele kosmické agentury William Hill.

Kabina má vyletět do výšky 5 800 km nad Zemí, takže pronikne Van Allenovými pásy záření. Odtud se vrátí do atmosféry. Tento první letový test má ověřit její ochranný štít, aerodynamiku, palubní přístroje, padákový systém. Na palubě má na 1 200 snímačů pro měření vibrací, hluku, teploty a dalších charakteristik.

Jak je u amerických pilotovaných strojů zvykem, bude přistávat na padácích do oceánu, v tomto případě do Pacifiku. Za 4 hodiny 23 minut letu, vletí do zemské atmosféry rychlostí okolo 30 000 km/h, tedy víc než je obvyklé. Kabinu čekají 1 000 km od kalifornského San Diega lodě válečného námořnictva.

„Je to náš první krok na cestě k Marsu,“ prohlásil Bob Cabana, ředitel Kennedyho kosmického střediska.

Lidé nejdřív v roce 2018?

Než nasadí Orion do provozu, bude muset projít sérií zkoušet. Podle plánu NASA by se měl vydat na automatický oblet Měsíce, tedy bez lidí, v roce 2017.

Další termíny nejsou jednotné. Kosmická agentura oficiálně uvádí, že první astronauti se svezou na Orionu koncem roku 2017 nebo začátkem roku 2018. Firma Airbus však píše, že servisní modul dodá pro start v roce 2018. Mike Wall na internetové stránce Space.com. napsal, že pomocí nové rakety SLS poletí posádka v roce 2021. NASA má pro tento rok v plánu výpravu dvou lidí k Měsíci, kde by přistáli na nějakém asteroidu.

Ovšem ani tyto plány nejsou svaté, při letech do vesmíru zdržují starty mnohé technické a finanční potíže. Buďme střízliví. Jestliže všechny přípravy proběhnou bez větších obtíží, vyzkouší první posádka Orion koncem tohoto desetiletí. Na Měsíc anebo k asteroidům se vydá spíše ke konci první poloviny dvacátého století a na Mars v polovině let třicátých.

Orion v číslech
Kabina ve tvaru kužele má výšku 3,3 m, průměr 5 m, přetlakový prostor 20 m3, obytný prostor 8,9 m3 (Apollo mělo 6,2 m3), váha 8 913 kg.
Servisní sekce ve tvaru válce dlouhý 4,8 m a o průměru 5 m ponese 4 panely slunečních panelů po rozevření dlouhých 17 m, váha 21 250 kg, z toho 8 300 kg paliva. (Některá čísla NASA a Airbusu se drobně liší.)

Vyšlo na iDnes-Technet 3. 12. 2014

Se svolením autora převzato z www.karelpacner.cz