Než se vrátíme k vyprávění o počátcích cesty na Měsíc, shrňme historii nejnovějšího programu až k současnému plánování příští výpravy, ve kterém došlo k důležitým změnám.

Formální počátek projektu sahá do prosince 2017, kdy president Trump nařídil zahájení programu návratu na Měsíc a následné výpravy na Mars. V květnu 2018 byla patronkou programu určena starořecká bohyně. Stalo se tak v pokračování tradičního názvosloví amerických kosmických programů v šedesátých letech:

• Mercury podle římského boha Merkura, patrona obchodníků a cestovatelů a symbolu rychlosti a obratnosti. Jméno odkazovalo i na planetu Merkur, která, obíhajíc nejblíže Slunci, musí být ze všech oběžnic nejrychlejší, podobně jako tehdejší americký program, snažící se dohonit a předehnat Sověty.
• Gemini podle astronomického a astrologického znamení Blíženců, řecko-římských dvojčat Castora a Polluxe. Antický název měl dvojí symboliku: na rozdíl od projektu Mercury byly lodě Gemini už dvoumístné, ale stále tak malé, že kosmonauti byli opravdu velmi blízko jeden druhému. Sblížení se týkalo i lodí samotných, které poprvé nacvičovaly přiblížení až na několik metrů v rychlosti sedmi kilometrů za sekundu a nakonec i fyzické spojení; při prvním z nich Neil Armstrong, o pár let později první Měsíčňan, málem zahynul. O tom někdy později.
• Apollo podle Apollóna, boha Slunce, světla, umění a rozumu. Jeho jméno symbolizovalo triumf vědy při stavbě lodi, jež osvětlena Sluncem zamíří temnotou k zářícímu Měsíci.
• V osmdesátých letech se NASA obrátila k „americké mytologii“ při pojmenování raketoplánů: Columbia, Challenger, Discovery, Atlantis a Endeavour. Když byl v novém tisíciletí zahájen další program, navazující na projekt předčasně ukončený o čtyřicet let dříve, NASA se vrátila ke svým kořenům a zvolila jméno dvojčete Apollóna: Artemis, bohyně lovu a – jak jinak – Měsíce…

Uprostřed mentálního zmatku vykloubeného postmoderního století je uklidňující vidět, že vládní úřad řídící úsilí desítek tisíc odborníků za miliardy dolarů neváhá vztáhnout ruku přes propast dvou tisíciletí, aby připomněl civilizaci, jejímiž jsme dědici. Matematik a hudebník Pythagoras; geniálně spekulativní „objevitel“ atomu Démokritos; filosof a polyhistor Aristoteles; geometr Eukleidés; astronomové Aristarchos, jenž předběhl Koperníka o sedmnáct století, a Eratosthenes, který si v Asuánu počkal, až mu slunce posvítí na dno studny, pak sestrojil trojúhelník o straně 800 kilometrů až do Alexandrie a spočítal obvod Země; matematik a fyzik Archimédes, podle jehož zákona plují všichni námořníci, a nespočetní další. Staří bílí mužové, kteří položili základy dnešního světa. Zaslouží si, aby bohové, kterým se klaněli, stoupali dnes s námi k nebesům. Ať si pomatení umělci udělají z Heleny Trojské a Kleopatry černošky; Artemis má i v kosmickém věku kůži z alabastru. Historie je jen jedna.

V roce 2017 NASA zvažovala, že by už první mise mohla být pilotovaná; v zájmu úspory hmotnosti by kosmická loď obletěla Měsíc jen s dvoumístnou posádkou. Po několika měsících byl tento nápad zavržen. V březnu 2019 oznámil president Pence, že díky plánovanému urychlení programu dojde k prvnímu přistání na Měsíci v roce 2024. V roce 2020 však Kongres zamítl žádost o výrazné zvýšení rozpočtu NASA; v únoru 2021 ředitel NASA připustil, že plánované přistání v roce 2024 už není reálné. V témže roce byla na několik měsíců zastavena práce na vývoji lunárního modulu v důsledku právních sporů mezi NASA a odmítnutou společností Blue Origin. NASA spor vyhrála, ale nakonec se k Blue Origin vrátila a přijala ji jako alternativního dodavatele.

Mise Artemis I měla původně odstartovat v roce 2016; hromadící se komplikace postupně odsunuly start na rok 2021. Přípravy na start probíhaly od června 2020; v říjnu 2021 bylo v montážní budově VAB sestaveno soulodí rakety SLS a lodě Orion. Optimistické představy o startu před koncem roku téhož roku musely být odloženy na únor 2022; zjištěná závada na jednom ze čtyř motorů SLS si vynutila další odklad na duben 2022. Po třech neúspěšných pokusech o zkjuební natankování rakety bylo celé soulodí přesunuto do VAB; po opravách potrubí, návratu na rampu a úspěšném otestování se loď teď už podle plánu opět vrátila do VAB k závěrečným přípravám a v srpnu byla potřetí odvezena na rampu. Další technické potíže a problémy s tropickým bouřemi si vynutily ještě jeden odklad na začátek listopadu; po čekání na vhodné počasí nakonec bezpilotní loď odstartovala 16. listopadu 2022.

Šestileté zpoždění startu by v šedesátých letech bylo považováno za nemožné. Není vůbec představitelné, že by se například první pilotovaný let lodi Apollo opozdil z ledna 1967 do roku 1973 - rok poté, co byl ve skutečnosti měsíční program ukončen. Dokonce i tragický požár Apolla 1 a následné přepracování celé kabiny mělo za následek jedenadvacetiměsíční odklad. O šedesát let později, se skromnějším rozpočtem a ideologicky méně vyostřenou velmocenskou soutěží je menší tlak na rychlý postup a větší důraz na bezpečnost a finanční udržitelnost.

Účelem první mise Artemis bylo otestovat nosnou raketu SLS, loď Orion, trajektorii obletu Měsíce a spolehlivost tepelného štítu. První tři úkoly byly splněny beze zbytku; laická veřejnost zřejmě ani nedocenila brilantní provedení komplikovaného třírozměrného bezpilotního manévrování kolem Měsíce - viz sekci 8:40-12:20 tohoto videa:

Pochybnosti vyvolal výsledný stav tepelného štítu, který vydržel vstup do atmosféry, ale utrpěl o dost větší opotřebení, než se očekávalo. Vývoj nového štítu by byl způsobil půldruharoční odklad už tak opět opožděné mise Artemis II; NASA proto upravila návrat do zemské atmosféry, kde vynechala „poskakovací fázi“ s opakovaným vstupem a zvolila jednorázový vstup, který byl s větším přetížením méně pohodlný pro kosmonauty, ale šetrnější pro štít. Ten byl letos v dubnu po návratu Artemis II zběžně prohlédnut a shledán v pořádku; v příštích týdnech bude ještě detailně zkoumán v alabamském Huntsvillu a získané poznatky budou využity při konstrukci štítů pro další expedice. Štít pro nadcházející misi Artemis III už je mezitím hotov, takže jeho konstrukce byla upravena jen s ohledem na problémy zjištěné u Artemis I: především byla zkvalitněna jeho struktura, aby byla homogennější s menším rozsahem nepravidelností, které způsobily vývin horkého plynu uvnitř štítu a jeho lokální popraskání. Celý problém není definitivně vyřešen a bude se na něm dále pracovat.

(pokračování)