Po čtvrteční půlnoci odstartovala kosmická loď Orion na cestu k Měsíci; z odpalovací rampy LC-39B bezprostředně sousedící s LC-39A, ze které v roce 1968 vzlétlo na podobnou cestu Apollo 8. To se vydalo nejprve na dráhu kolem Země, která byla tehdy poprvé nazvána „parkovací dráhou“, jež umožnila po startu v klidu zkontrolovat stav celé lodě a její připravenost na dlouhou cestu. Podobná metoda byla zvolena i tentokrát, ač v trochu jiné podobě. Parkovací dráha teď nebude kruhová na LEO – Low Earth Orbit, v malé výšce na Zemí - jak bylo dosud zvykem u všech měsíčních výprav. Padesát minut po startu Orion provede „Perigee Raise Maneuver“ k přechodu na vyšší hladinu. Dvě hodiny po startu bude následovat patnáctiminutový zážeh „Apogee Raise Burn“, který vyšle loď na velmi výstřednou eliptickou dráhu (viz Artemis II Map - NASA) s apogeem ve vzdálenosti 70 000 kilometrů od Země (necelá pětina vzdálenosti Měsíce). Velmi záhy po přechodu na tuto dráhu se posádka Orionu dostane do vzdáleností, kterými nikdo necestoval od prosince 1972.

Podobná vysoce eliptická dráha byla naplánována jako náhradní mise i pro Apollo 8 v případě, že by posádka po kontrole na parkovací dráze nedostala GO pro cestu k Měsíci. Apollo 8 nakonec letělo z kruhové parkovací dráhy už přímo k Měsíci a eliptickou dráhu vynechalo. Artemis II má naopak cestu po elipse pevně v plánu (pokud cestou na LEO nedojde k vážné závadě) a stráví na této dráze následujících 23 hodin jedním oběhem, během kterého posádka prověří všechny důležité systémy, oddělí se od v té době už vyčerpaného druhého stupně rakety SLS (ICPS, Interim Cryogenic Propulsion Stage) a bude nacvičovat přibližování k němu a manévrování v jeho blízkosti za účelem prověření manévrovacích schopností lodi Orion. Bude-li vše v pořádku, na začátku druhého dne mise, přibližně 26 hodin po startu, přijde osudový okamžik každé měsíční výpravy označený úřednickou zkratkou TLI: Trans-Lunar Injection. Vypuštění na dráhu k Měsíci. Během šestiminutového zážehu posádka pocítí jen mírné přetížení (oproti 3-5 G během startu). Až se motor servisního modulu vypne, Orion poletí rychlostí 10,8 km/s, která bude během následujících čtyř dnů pomalu klesat, jak bude loď zpomalována zvolna slábnoucí přitažlivostí Země. V einsteinovské analogii se bude vystřelená kulička kosmické lodě vysokou, ale zvolna klesající rychlostí kutálet z hloubky zemské gravitační jámy nahoru k hřebenu, přes který se převalí do gravitační jamky Měsíce.

Toto je okamžik, na který příznivci kosmonautiky čekali absurdně dlouhých 53 let. Celý lidský život musel uběhnout, než na Floridě znovu vyšlehly plameny pohánějící kosmickou loď na cestu k Měsíci. Chodil jsem do sedmé třídy, když lunární modul Apolla 17 naposledy vzlétl z Měsíce na cestu domů. Dnes po půlnoci jsem podle dohody probudil své dva synky, stejně staré, jako jsem byl tenkrát já, abychom společně sledovali historickou chvíli. Před manželkou jsme to museli utajit; dětská doktorka by snadno našla pádný důvod, proč nezodpovědný otec (“Jsi starý blázen! Mě by do toho klumprtu v životě nedostali; a vy už ať jste všichni v posteli!“) nemá zbytečně (!) budit malé děti uprostřed noci. O některých věcech je lepší s ženskými nediskutovat; jsou chvíle, kdy musejí jít pravidla k čertu. Ráno se přiznáme a možná dostanu čočku; ale stejně jako já v červenci 1969, hoši budou po zbytek života vědět, že byli u toho, když se psaly dějiny.

God speed, Artemis II!