KORONAVIRUS: Omyly a řešení

Jedinou cestou úspěšnosti je vakcinace spolu s účinnými léky namísto omezování svobody

Současné zákazy a postupné omezování svobody při nastolení Covid opatření pramení z mylného přesvědčení, že jakákoliv epidemie se dá vyřešit vhodným opatřením nebo zákazem.

Pandemie nebo agresivní čínská chřipka?

Podíváme-li se na statistické údaje celkové úmrtnosti v České republice za rok 2020, lze pozorovat nárůst 15% úmrtí v roce 2020 oproti předchozímu roku. Nejvýrazněji tento nárůst postihl věkovou kategorii 75–84letých.

Jedním z klíčových otázek od počátku boje s čínskou chřipkou (Covid-19) je její zařazení mezi pandemie. V minulosti mezi pandemie byly přiřazeny pouze ty epidemie, v jejichž důsledku docházelo k obrovským úmrtím. Dnes se v důsledku „nové metodiky“ již mezi pandemie řadí i ty nákazy s vyšším počtem úmrtí rozšiřující se na další kontinenty.

Jestliže se v případě Covid-19 jedná o pandemii, proč v řadě afrických států neslyšíme o miliónech nebo minimálně statisících mrtvých? (Naopak počty úmrtí v těchto státech jsou relativně nízké)

Proč se pandemie Covid-19 soustředí prakticky jen na vyspělé státy?

A mimochodem, všimli jste si, že klasická chřipka od nástupu pandemie Covid zmizela?

Omyly s účinností roušek a zákazů

Základním omylem při potlačování šíření čínské chřipky (Covid-19) je myšlenka hermetického uzavření obyvatel. Jde o myšlenkový konstrukt, který bojuje s virovým onemocněním střelnými zbraněmi, kterými zasahuje zdravou populaci i ekonomiku.

Státy, jejichž vlády zavedly přísná opatření a lockdowny, skončily většinou fiaskem. Nejmarkantněji je nesmyslnost zákazů vidět na příkladu slovenské vlády, která zakázala v minulém roce svým občanům téměř jakýkoliv pohyb, ale počty nakažených jim tam stejně narostly neuvěřitelným způsobem. Naopak Švédové omezili míru osobních kontaktů na minimum a zaváděli jen nezbytně nutná omezení, aby se ekonomika nepropadala do obřích deficitů.

Zdroj: Johns Hopkins University CSSE Covid-19 Data

Roušky jsou jen modlou, nikoliv řešením

Pamatujete na jaro minulého roku, jak jsme slyšeli o fantastické účinnosti roušek, ty aktivistické spoty a banery s heslem „Chráním sebe a tím i tebe“?

A za rok se dozvídáme, že hadrové roušky byly na dvě věci, protože ty jediné funkční jsou FFP2 a nejlépe nano roušky. Nejspíš se výběr povinných roušek řídí šikovností lobbingu dotyčného výrobce. Každopádně nošení roušek je kontraproduktivní, poněvadž do sebe vdechuji zpátky zplodiny jako je CO2 a další toxické látky, které vydechuji. Nošení roušek mimo budovy a MHD je naprostý nesmysl, který by měl být okamžitě zrušen.

Testování- plýtvání veřejnými zdroji?

Na našem trhu jsou dva druhy testů, PCR a antigenní, Jeden antigenní test stojí české zdravotnictví 350 Kč, samotný PCR test (bez odběru vzorku) vyjde asi na 2 000 Kč. Jak už z ceny vyplývá, PCR testy mají být kvalitnější, jejich zpracování probíhá v laboratoři, kdežto antigenní testy měří jen to, co je v daném výtěru.

Nepleťme si ale proplácení výkonů se státními zakázkami na nákup těchto testů od jednotlivých výrobců bez řádných výběrových řízení, poněvadž se nacházíme stále v nouzovém stavu. Cena může být i vyšší.

Odpůrci testování správně poukazují na problematickou míru spolehlivosti testů majících zjistit přítomnost Covid 19 v těle člověka hlavně na začátku onemocnění. Někteří odborníci poukazují na skutečnost, že dokonce až 40% pozitivních výsledků z PCR testů může být falešných!

Ani antigenní testy nejsou zárukou spolehlivosti, jak ukázala studie z nemocnic v Hořovicích a Berouně. „Test je méně citlivý, nemusí zachytit člověka, který je na úplném, často bezpříznakovém počátku onemocnění covid-19 nebo po pátém dnu onemocnění!“ říká Richard Pikner, primář Oddělení klinických laboratoří Klatovské nemocnice.

Z důvodu obrovského propadu ekonomiky a často problematické spolehlivosti lze na testování nahlížet jako na příklad zbytečného plýtvání veřejnými zdroji.

Řešení - vakcinace, použití účinných léků a posilování imnunity

Posilování imunity vhodným jídelníčkem a pohybem na čerstvém vzduchu, nasazení účinných léků v případě onemocnění a masivní vakcinace obyvatelstva, kteří neprodělali onemocnění Covid-19 jsou bezesporu nejúčinnější cestou řešení stávající epidemické situace.

Podíváme-li se na postavení České republiky v nasazení vakcinace na 100 obyvatel v porovnání s ostatními státy, naše republika zaostává.

Graf porovnání států-vakcinace na 100 obyvatel. Zdroj:Official data collated by Our World in Data

V masivním použití vakcinace brání jednak byrokratické překážky jako je schválení vakcíny, distribuce, proplácení pojišťovnami, atd., ale také samotný způsob výběru té „správné“ vakcíny. Je škoda, že se výběr zužuje jen na vakcíny doporučené EU, měli by se po důkladném prověření nasadit i vakcíny z dalších států.

Neschopnost státních zdravotnických institucí i vedení ministerstva zdravotnictví

Ohromný problém je přístup SÚKL (Státního ústavu pro kontrolu léčiv), který vakcíny a léky pro český trh schvaluje. Na tomto úřadu je vidět neefektivnost státních institucí, která v kombinaci s možnou preferencí jen určitých farmaceutických společností (tady se můžeme jen dohadovat) způsobuje nedostupnost vakcín a účinných léků, které naše zdravotnictví v současné době potřebuje.

Pro každou státní instituci je vůbec nejpohodlnější žádné povolení nevydávat. Čím méně povolení, tím méně problémů a tento fakt se odráží na výsledcích této státní instituce, kterou si každý z nás platíme ze svých daní.

Proč něco schvalovat, co ještě neschválila EU? Pasivita a byrokratičnost těchto institucí se naplno projevují v časech krizí.

Dalším problémem je nemožnost nasazení účinných léků, poněvadž nejsou na českém trhu schváleny. Jak je možné, že pro náš český trh není dosud schválen lék Ivermektin (zatím ne pro praktiky) i další léky?

Dalším problémem je řízení ministerstva zdravotnictví. Vláda určitě nemá lehkou úlohu, ale v krizové situaci, kdy počty nakažených čínskou chřipkou stoupají, kdy je potřeba schopný manažer, který bude výše uvedené vakcíny a léky na český trh protlačovat a podporovat masivní distribuci, pan premiér Babiš jmenuje na post ministra zdravotnictví odborníka na hematologii, který není schopný ani se sejít se svým náměstkem.

„Snažím se pomáhat panu ministru zdravotnictví .... Nemá manažerské zkušenosti, nemá možná v okolí dostatek dobrých úředníků, takže situace pro něj je náročná!!!“ slova pana premiéra Babiše.

Jen mám dotaz, co takovýto člověk na postu ministra zdravotnictví dělá, pan premiér si vybírá na super důležitý post ministra zdravotnictví v době největší krize člověka, kterému bude pomáhat a možná mu to i půjde?

A co na závěr?

Poděkujme zdravotníkům, kteří jsou v současné době vystaveni velkému pracovnímu vypětí a nepanikařme. Na čínský virus a jeho mutace si budeme muset zvyknout, Česká republika prochází fází promořování, které u nižších věkových kategorií může znamenat získání potřebné odolnosti a imunity.

Vlády, které s přijaly tvrdá opatření včetně lock-downu s nepředstavitelnými ekonomickými dopady stejně musely přiznat, že účinnost těchto opatření byla ve výsledku diskutabilní.

Vláda by měla umožnit ten nejnutnější pohyb, nezbytně nutné kontakty v rámci školních i pracovních aktivit a hlavně zachovat chod průmyslu, na kterém je naše ekonomika závislá. Pokud vláda ve svém křížovém tažení uzavře průmysl, může dojít k ekonomickému kolapsu. A pak už nebude ani na léčbu těch nejakutnějších případů.

A to určitě nikdo z nás nechce.

Kniha Mračna nad Evropou nyní v prodeji se superslevou.
Krátký video trailer: