aneb Lesk a bída „plošného testování“
Plukovník Prymula vykázal ekonoma Daniela Münicha z jednání, ten přitom požaduje informace, které plukovním Prymula buď nemá, nebo zatajuje.
Když plukovník Prymula zaútočil před časem na prof. Pirka a namísto argumentu použil jeden z klamů v komunikaci, a sice snahy snížit vážnost někoho, kdo zastává odlišný názor, tím, že není epidemiologem, doprovodil to ještě zastrašováním, že tu pak můžeme mít 340.000 mrtvých.
Tato hra s emotivním strachem a, chcete-li, zastrašováním však není ani odborně správná (z hlediska epidemiologie a medicíny), ani to není racionální diskuze k tématu, navíc pan Prymula v té době pravděpodobně sázel na to, že se tu nikdy neproflákne, že nejčernější německý model počítá ve 24 měsících s maximálně 320 až 350 tisíci mrtvými a to jsme v zemi, která je 8x vyšší – jinými slovy, jeho číslovka 340.000 byla a je hodně ovlivněna jejím nositelem a tím, čemu věří a co si modeluje.
Nyní víme, že Němci k černému scénáři nesměřují a ekonom Daniel Münich možná klade nepříjemné otázky a možná rozkrývá jistou míru amatérismu či zatajování informací ze strany vlády Andreje Babiše i samotného plukovníka Prymuly, ale to nutně neznamená, že by měl být z jednání vykazován.
To patří do osmdesátých let, kdy se hroutící socialistický režim právě podobnými triky pokoušel udržet u moci a zachovat si poslední náznaky legitimity.
Upřímně řečeno, mám-li si vybrat mezi informacemi Kochova institutu a informací od plukovníka Prymuly o 340.000 mrtvých v ČR, sázím na Kocha. Tím pádem použil-li bych podobný model jako používá Kochův institut, nejenže tu na COVID19 nemůže zemřít 340.000, ale i v nejčernějším scénáři to nebude výrazně více než 43.750 osob ve 24 měsících, tedy 21.875 lidí ročně.
Dle výzvy Univerzity Karlovy a jedenácti osobností, které shrnují podstatná racionální fakta, se dosud Covid19 neprojevil ani v přirozené obměně, kdy v ČR zemře 110.000 osob ročně.
Neznámý jev – Covid19
Problém s Covidem19 je v tom, že jde o zatím málo známý jev s rozličnými projevy. Navíc ani jeden ze způsobů testování (PCR test/protilátky) není bezchybný a k tomu se přidává v obou případech testování ještě fakt, že aby byl test pozitivní (v obou případech), nesmí se přijít ani na jeden z testů příliš předčasně, ani příliš pozdě. Tzn. test sice může proběhnout „přesně“, ale je platný v ten okamžik pro ten stav, což může být v protikladu k realitě. Lze tedy říct, že si s námi zatím hraje na schovávačku a je v tom poměrně dobrý.
Postupně se ukazuje, že věk ani kouření nemusí být kritickým faktorem, na rozdíl od chorob oběhového ústrojí a nadváhy. Vše je nicméně pořád ve stádiu zkoumání.
Z pohledu epidemiologie se pak jeví, že vir samotný není letální a je zde právě ta kombinace s některými faktory, které k letalitě vedou.
Další otázkou je pak imunizace, a to jak v podobě protilátek, tak imunita na buněčné úrovni. Není zcela jasné, jak a zda vzniká a proč je část osob, které prodělaly Covid19, nakažena znovu, či zda dojde k reaktivaci viru po nějakém čase.
Proč bude výsledkem plošného testu hausnumero
Plukovník Prymula nebude mít tenhle článek rád, ale myslím, že je tu několik podstatných otázek, které, nikomu nebyly zodpovězeny:
1) Proč nebyla zveřejněna metodika plošného testování?
2) Jaká jsou rizika nepřesných údajů?
3) Jaká je chybovost vlastních testovacích sad?
4) Jaká je chybovost při falešné negativitě ve smyslu fází onemocnění a rekonvalescence pacienta – jinými slovy jak pravděpodobné je, že se v období například 4-8týdenního průběhu v jednotlivých dnech průběhu ukáže ten který způsob testování jako míjející se účinkem, tzn. falešně negativní?
5) Jaký je předpoklad počtu osob, které nebudou mít žádné protilátky, nebo jen mizivé %?
6) Kdo a jak dělal metodiku a proč nedošlo k testu pomocí reprezentativního náhodného vzorku, který by postačil 10x menší?
7) Uvědomují si metodici plošného průzkumu, že i když zpětně dodělají demografii, bude to opět jen vzorek odpovídající té skupině, co se lidově řečeno slezla ve stanech a nepůjde o reprezentativní vzorek populace ČR, k čemuž by se musel použít důsledně náhodný vzorek, tedy nikoliv z těch, kteří se dobrovolně chodí otestovat do stanů, navíc s dokonalou demografií?
Naneštěstí jsme v situaci, kdy tak drahé vojenské cvičení, kterým je plošné testování, bude mít následující výsledek: půjde o nicneříkající hausnumero!
Problém spočívá v tom, že má totiž dost pravděpodobně velmi chybnou metodiku a hlavně uplatňuje metody zkoumání, které nemohou dojít k exaktnímu výsledku z tří důvodů:
1) Lidé, kteří se slezli ve stanech, neodpovídají reprezentativnímu vzorku populace ČR (v něm by totiž museli být zahrnuti jak ti, co se slézat chtějí, tak ti, co to odmítají, dále nikoliv na pár místech, ale i ve smyslu charakteristik místa odběru by musela být použita správná specifikace atd.)
2) Zkoumaný jev je v čase proměnlivý a všechny tři typy testování (rychlotest protilátek, krev – protilátky i PCR výtěr) jsou v různých fázích nemoci různým způsobem nejednoznačné a dokonce vykazují falešně negativní výsledky právě dle fáze onemocnění, ale i jeho proměnlivého chování.
3) Vlastní chybovost testů je mnohonásobně vyšší než statistická chyba. I pouhá chybovost testů - oficiálně přiznávaných 5 %, neoficiálně odhadovaných 40-80 % - by vlastně říkala, že po otestování 27.000 tu máme střízlivě řečeno 1200-5000 nesprávných výsledků, přičemž hledáme v populaci asi pouhá 3 % „promořených“, tedy méně, než je pouhá chybovost testů.
Použít tento nástroj ke hledání odpovědi na otázku, jaká je tedy vlastně promořenost obyvatelstva, je jako kdybyste hledali jehlu v kupce sena a namísto něčeho rozumného jste dostali brýle, které mají chyby a díky nim vidíte tu jehlu i tam, kde není, a naopak vám ji zakryjí v místě, kde je, a ke všemu vám neřekli, že se tahle jehla ještě sama aktivně pohybuje a přemisťuje, takže když polovinu seníku přeházíte, pořád nemáte jistotu, že vám mrška nepřeleze jinam. Jinými slovy: Uplatněním chybných nástrojů nemohu nikdy dosáhnout správného výsledku.
Dokonce, a to bude asi hodně bolet, i pokusy korelovat něco z veřejně dostupných dat o průběhu infekce zejména v evropských zemích půjde právě tou korelecí dostat pravděpodobně přesnější výsledek než tím, co probíhá u nás. Ke korelaci někdy příště.
Proto mne napadá poslední otázka na plukovníka Prymulu: Kdo je za to plošné testování tohoto typu odpovědný a jaké jsou náklady?
Chápu, že jako voják nemáte rád diskuzi, nebo nepříjemné otázky, ale je vědecké zbavovat se oponentů, nebo těch, kteří chtějí informace, tím, že je vykážete z jednání či použijete packalovský argument, že „epidemiologové si myslí“, ačkoliv je dnes prokazatelné, že existuje hezká řádka různých epidemiologů s nejrůznějšími názory a nic takového jako jednotný názor epidemiologů neexistuje?
Otázka na opoziční politiky a svéprávné vládní politiky pak je: Opravdu máte v úmyslu cokoliv rozhodovat na základě hausnumera?
Iracionalita lidského strachu a zastrašování
Iracionalita strachu a zdůrazňování marginální záležitosti může opticky působit jako dobré alibi pro sadu kroků a opatření. Ale vede jistě k tomu, že emotivní příběhy, konkrétní osobní tragédie a její okolnosti zastíní realitu a fakta a díky tomu část veřejnosti ztratí schopnost posuzovat a hodnotit a nechá se vést jako stádo vyděšených a tupých ovcí.
Tvrzení, že tu na COVID19 zemře 340.000 lidí, považuji za nepravdivé a dokonce v rozporu s nejčernějšími modely některých epidemiologů, kteří by plukovníku Prymulovi oponovali tak, jak ukazuje Kochův institut.
Je třeba varovat i média, zejména média veřejné služby, aby se začala zabývat rozkrýváním manipulace a nahradila ji racionalitou.
Naneštěstí v celé Evropě se v mediálním světě stala iracionalita hnacím motorem a lidé čtou ty děsivé jednotlivé příběhy a sledují denně umírání v přímém přenosu, ale mává se jim před očima pěti čísly, která, upře-li se na ně pozornost, mohou do pozadí zatlačit realitu.
Iracionalita lidského strachu pak u nás udělá z tří stovek mrtvých, nebo třeba potenciálně deseti tisíc věc, která nás přímo ohrožuje.
V Česku je „přirozená obměna“ zhruba 105-115.000 lidí.
Dejme tomu, že vyjdu z čísel 2017 v ČR:
Mám 10.610.000 obyvatel
Při 111.000 úmrtích:
- z toho cca 46 % infarkty a nemoci oběhové soustavy: 51.060
- cca 23 % nádory a rakoviny: 25.530
- cca 5000 osob nehody, sebevraždy a jiná úmrtí ne zcela „přirozená“
- chřipka se odhaduje na cca 500-2000 lidí ročně
Jde tedy o přirozenou obměnu 1,046% (viz).
Co se dá v současné chvíli jen korelovat, nakolik se úmrtí na COVID19 budou shodovat se shodnou „cílovou skupinou“, chcete-li nakolik se bude kácet ve stejném lese. Němci předpokládají, že shoda bude natolik velká, že se absolutní číslo přirozené obměny výrazně v Německu nezmění.
Tzn. dnešní čísla 222 mrtvých na COVID19 zřejmě vůbec s přirozenou obměnou nezahýbají a dokonce počet lidí, kteří zemřou na plicní choroby či choroby srdeční, se nezmění, ani kdybychom tu měli číslo možná až 20x vyšší.
Jak však vyhodnocujeme rizika a k čemu nás média a bohužel i někteří politici manipulují? K tomu, abychom se chovali iracionálně, například muži v České republice by se tedy měli obávat spíše:
- infarktu a oběhových chorob,
- rakoviny,
- cesty autem po D1.
Namísto toho, pokud nejsou rizikovou skupinou, nemusejí být vyděšení k smrti COVID19 a dokonce by si neměli nechat ničit život přehnanými opatřeními v té souvislosti (viz Zdravotnická ročenka České republiky 2018).
Závěrem
Ano, dokázali jsme koupit čas našemu zdravotnickému systému, který se dokázal připravit. Ano, má smysl budovat i dál ventilovaná lůžka a schopnost zdravotnického systému je skokově rozšířit, pokud by druhá vlna udeřila extrémně tvrdě, aby lidé neumírali zbytečně, pro nepřipravenost. Ano, má smysl dodržovat hygienická opatření a částeně se dokonce i halit do roušek, ale jenom někdy a jenom někde, aby to nebylo kontraproduktivní.
Ale rozhodně už nejde dále lidi strašit, nebo předstírat, že něco rozhodujeme na základě výsledků plošného průzkumu nevalné metodiky, nevalných výsledků.