2.6.2020 | Svátek má Jarmil


KORONAVIRUS: Dosavadní zkušenosti s epidemií (3)

6.5.2020

Svoboda a zodpovědnost

Obrovským problémem evropské společnosti je, že díky obrovskému bohatství a dlouhému období klidu, míru a blahobytu, získala velká část obyvatel představu, že má právo na vše a za nic nemusí nést zodpovědnost. Pro mě musí být vše dovoleno a za případné následky nenesu zodpovědnost, ale nese ji stát. Každý požadavek libovolné menšiny je prohlašován za nezadatelné lidské právo, které nikdy nikdo nesmí omezit. Lidé si přestali uvědomovat, že nedílnou součástí svobody je zodpovědnost a moje práva by neměla ohrožovat a omezovat práva jiných.

Symbolem takového přístupu jsou v současné pandemii u nás kauzy přítomnosti otců u porodu a českých lyžařů v Itálii. Pochopitelně nepopírám, že u některých párů může být přítomnost otce u porodu přínosná. Ovšem u některých to přínosem být nemusí a může to být pro ženu i nepříjemné. Ale hlavní je, že prohlásit toto za nezadatelné lidské právo, které nelze za žádných okolností omezit, je opravdu až absurdní. Když je pak člověk svědkem toho, že středobodem činnosti lidskoprávních aktivistů je v době, kdy nás ohrožuje smrtící epidemie, která se stává největším rizikem právě v případě, že pronikne do zdravotního zařízení, boj proti měsíčnímu zákazu přítomností otců u porodu, tak opravdu začne pochybovat o schopnosti některých rozumně uvažovat. A boj proti očkování a další iracionální postoje, které řada těchto aktivistických hnutí prosazují, už pak ani nepřekvapí.

Stejně tak je symbolem absurdity dnešní doby kritika a boj opozice proti omezení výjezdu našich občanů na lyžování v Itálii v době, kdy v této zemi už epidemie intenzivně probíhala. A jásot českých lyžařů nad tím, jak jsou sjezdovky pohodově volné a ubytování laciné to doplňuje. Ještě větší absurditou je pak chování lidí po vyhlášení povinnosti jít do karantény při návratu. Je jasné, že zákon musí být vázán k nějakému času, ale pochvalovat si, jak jsem oblafl stát, když přijedu o hodinu dříve, je opravdu vrcholný příklad arogance a nezodpovědnosti. A když se k takovému chování přihlásí i někteří opoziční politici s cílem ukázat, jak je vláda blbá, je ještě absurdnější. I nyní vidíme boj opozičních politiků a cestovních kanceláří v čele s už zmíněným panem Papežem za to, aby čeští turisté mohli co nejdříve zase vyjet kamkoliv a s jakýmkoliv rizikem, bez ohledu na vývoj epidemie a její stav v dané zemi. Vždyť přece nelze omezovat svobodu pohybu a podnikání. Jen když je pak potřeba české turisty zachraňovat, tak to by měl dělat stát.

Přístup politiků je vůbec kapitola sama pro sebe. Vždycky mě vadilo, že prioritou politiků není řešení problémů a snaha o rozvoj země, ale téměř čistě boj o moc. Jestliže vláda udělá něco, co by opoziční politici, kdyby byly ve vládě, museli udělat stejně, tak přesto musí toto rozhodnutí napadnout a hlasovat proti. Co když je to právě to, co jim pomůže vládu svrhnout a dostat se k moci. Čekal jsem, že v době současné krize bude u politiků alespoň minimální snaha o společnou součinnost a snahu po omezení dopadů. Ovšem permanentní politický boj pokračuje. A komunikace mezi politiky a i v médiích má stále blíže k diskuzním příspěvkům pod články či výkřikům na twittru. Politika a řešení zásadních problémů civilizace prostřednictvím výkřiků a nadávek na twittru je něco, co jsem si doposud nedovedl představit. A mám obavy, že to povede ke špatným koncům. Projevuje se tak celá řada západních politiků. Přímo extrémem jsou USA a prezident Trump. Právě ten přesně ukazuje, jak vypadá domácí i světová politika vedená přes media a twitter. A začínám mít obavu, že je to systémový problém, který může způsobit našemu kulturnímu okruhu obrovské potíže.

Asi je to tím, že vláda prostě musí něco dělat, ale přece jen se mi zdá, že koná i komunikuje (přes řadu chyb, které v krizové rychle se vyvíjející situaci nelze vyloučit) docela smysluplně a racionálně. Třeba tiskovky ministerstva zdravotnictví s vystoupeními epidemiologů a lékařů z odborné komise je vyloženě požitek i z odborného hlediska poslouchat. U opozice, hlavně té hlasité a vystupující v médiích, vidím jen snahu být za každou cenu proti a jen často čistě účelově vyvolávat konflikt. Když po tiskovce, kde vystupují epidemiologové, stále hlásají, že vůbec nechápou, proč se dělají opatření a na čem je založen rozvrh vlády a jeho případné změny, tak tomu nedokáži porozumět.

A totéž bohužel platí u většiny novinářů (čest výjimkám v odborných blocích ČT), kteří se s využitím chytání za slovíčka snaží stavět ministry proti sobě a vyvolávat nejasnosti a konflikty. Třeba nedávné interview Reye Korantenga s ministrem vnitra Hamáčkem o podmínkách výjezdu a návratu ze zahraničí byl vrcholnou ukázkou tohoto. Moje sestra je středoškolačka, spíše maminka a už i babička od dětí a o politiku se moc nezajímá. Ale situace ji byla jasná. Rozuměla tomu, že ministr průmyslu měl na mysli to samé, co ministr vnitra, i když to třeba neformuloval úplně přesně a šťastně. Přesto ze sebe dělal pan Koranteng totálního hlupáka, jen aby postavil ministry proti sobě a získal ten správný konflikt. Nešlo mu o informování veřejnosti a pochopení. Potřeboval vyvolat aféru, aby byla lepší sledovanost.

Stejně tak jsem stále více zklamán z fungování právního systému. Ten se místo důrazu na spravedlnost, funkčnost a přínos pro fungování společnosti a pocit jistoty u lidí, soustřeďuje na formální stránku a drahé právní bitvy nad nejasnými formulacemi a právními kličkami. Je stále větší snaha o dosažení komplikovanosti a nesrozumitelnosti pro laika, takže vítěz ve sporu je spíše dán tím, že si může dovolit zaplatit dražšího právníka, než tím, že by byl v právu. Místo reálné snahy řešit problém a realizovat potřebnou a správnou věc, je tak nutné se soustředit hlavně na to, aby byly všechny papíry právně neprůstřelné. A díky tomuto podhoubí pak mohou různé aktivistické skupiny s právníky napadat a kriminalizovat cokoliv, co se jim nelíbí. Příkladem může sloužit Miroslav Patrik, jeho Děti země a spříznění právníci, kteří napadají jakékoliv stavební rozhodnutí související s výstavbou dopravních cest. A to, ať už to má reálný ekologický dopad nebo nemá. A často i jen proto, že díky chybě v práci úředníků, které se lze těžko ve složitosti a nejednoznačnosti řady právních předpisů vyhnout, může proces na dlouhou dobu zablokovat. Jak sám říká, má to přispět k výchově úředníků. O ekologii v tomto případě opravdu nejde.

Příkladem v současné epidemii je situace s nouzovým stavem a dodávkami. To, že dopředu a včas nebyl zajištěn zdravotní materiál, je do značné míry dáno i tím, že v normální situaci se musí realizovat výběrové řízení s velice striktními pravidly a dlouhými termíny. Zároveň lze jeho výsledek často velice snadno kriminalizovat. Dnes nemůžete zadat zakázku firmě, o které víte, že je spolehlivá a její dodávka je kvalitní. Musíte to dát firmě, o které třeba nic nevíte, ale nabídla nižší cenu. Můžete mít podezření, že není reálná, ale na nic vám to není. Pokud to nedáte jí, tak je velká pravděpodobnost, že někdo podá žalobu a spočítá rozdíl ceny, o který jste stát okradl. Pokud by vláda zaplnila sklady hmotných rezerv miliony respirátorů a roušek, a epidemii se podařilo zastavit a k nám se nedostala, tak by ji okamžitě aktivisté politických oponentů kriminalizovali za zbytečné vyhození peněz. A určitě by našli nebo si vymysleli vztahy mezi někým z politiků a úředníků a dodavatelskými firmami. Nechci tvrdit, že neexistují machinace a nedochází ke kriminálním činům v této oblasti. Problém však je, že současný trend je, že se politický boj, kde by měly vítězství zajistit volby, stále častěji mění na volební boj, kde se politický protivník porazí jeho kriminalizací.

Extrémním případem je pak nedávné zrušení opatření omezující obchod a volný pohyb Městským soudem v Praze pod vedením soudce Štěpána Výborného. Soudce uznává, že opatření byla nutná, důležitá a úspěšná v boji s pandemií. Ovšem podle jeho právního názoru, který je jiný než právní názor právníků ministerstva zdravotnictví, to už byl tak velký zásah, že to nemohlo jít podle zdravotního zákona, které podepsal ministr zdravotnictví, ale podle krizového zákona, za kterým formálně stojí celá vláda. Není tedy podstatné, že opatření byla nutná a velmi úspěšná v boji s epidemií a umožňují tak relativně rychlou obnovu ekonomiky. Není podstatné, že se na nich dohodla celá vláda, i když je formálně podepsalo ministerstvo. To nejdůležitější je, který z právních názorů různých právníků nakonec v právní bitvě zvítězí. A opozice volá po odvolání a dokonce o žalobě na vládu a ministra. Ne proto, že by Česko bylo v boji s pandemií neúspěšné, realita je při srovnání s jinými evropskými zeměmi jiná, ale proto, že našli právníka, který má odlišný právní názor, než právníci ministerstva.

A volají po žalobách podnikatelů vůči státu kvůli ztrátám způsobených epidemií a opatřeními proti ní. Jestli boj opozice způsobí, že se po rychlém neřízeném zrušení omezení rozjede další tentokrát nekontrolovaná vlna epidemie, a krach ekonomiky bude opravdu úplný, tak podnikatelé velice těžko něco vysoudí. Kapsu si namastí pouze právníci, ať už budou zastupovat zmíněné podnikatelé nebo stát. Absurditu tohoto přístupu opozičních politiků velice pěkně popsal Ondřej Neff na Neviditelném psovi. Tak bych si ho na závěr této části dovolil citovat:

Před měsícem jsem v žertu tvrdil, že krize s čínským virem skončí, až se o ní přestane psát v novinách. Zdá se, že ta situace nastává. Na koronu se sice dál umírá, ale ono se jaksi pořád umírá na kde co. Od pondělka budou otevřené malé krámy a těm velkým se dala šance se zmenšit. Plastovou páskou. Takže končíme.

Někdo ale začíná. Čtvrteční soudní rozhodnutí – pokud se nestane něco zvratného, a v našem právním systému není nic vyloučeno - dalo signál k lavině žalob proti státu ve věci náhrady škody. Je úžasné, že tomu opozice tleská. Ona se tváří, že ten stát není její, že je snad Babišův, a tak tedy ať dostane zakouřit. Je to kalkul na to nejhorší, kalkul na rozvrat, krizi, nezaměstnanost – ta Babiše konečně smete. Načež nastoupí Pekarová Adamová s Fialou po boku, Bartoš bude honit provinilce do vězení, a duha prosperity se rozklene od Šumavy k Jeseníkům.“

epid7

V době epidemie je nejlepší si odpočinout v přírodě daleko od lidí (foto Vladimír Wagner).

Poznámka: Čísla použitá v článku byla platná k datu 26.4.2020.

Dokončení zítra.

Psáno pro Neviditelného psa a Osla



Otestujte s námi kapky Co-Lactase. Díky nim nebude vašemu miminku bolet bříško
Otestujte s námi kapky Co-Lactase. Díky nim nebude vašemu miminku bolet bříško

Pojďte s námi vyzkoušet enzymatické kapky Co-Lactase, které mohou pomoci vašemu miminku proti intoleranci laktózy a kojenecké kolice.






 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.