KORONAVIRUS: Dosavadní zkušenosti s epidemií (2)

Jak s ekonomikou?

Řada představitelů podnikatelů velice intenzivně vystupují proti zavádění karanténních opatření a bojují o jejich rychlé odvolání se zdůvodněním, že mají značné negativní ekonomické dopady. Měli by si však uvědomit, že epidemie je realitou a v případě, když ji ponecháme volný průběh, musí se nakonec přikročit k daleko tvrdším opatřením a omezením, která mají ještě větší ekonomické dopady. To je jasně vidět na příkladu Itálie, Španělska, Velké Británie a řady dalších států. Tam museli nakonec přikročit k daleko tvrdším a masivnějším zákazům vycházení i omezení výroby a podnikání. Ekonomické dopady jsou tak daleko dramatičtější než v případě, když by karanténní opatření zavedly dříve. Státy, jako jsme my či Rakousko, mohou také přistoupit k uvolňování dříve a celý průběh ekonomického útlumu a karantény byl mírnější a kontrolovanější. A k tomu přispělo i to, že nebylo potřeba řešit kolaps zdravotnictví.

V současné době probíhá u nás obrovský tlak různých skupin podnikatelů na co nejrychlejší otevírání provozů a uvolňování opatření. Jako by si neuvědomovali, že je lépe otevřít o pár týdnů později a pak už být neustále otevření, než otevřít o pár týdnů dříve a za měsíc znovu zavřít při dalším propuknutí epidemie, a to na řadu měsíců tentokrát s průběhem podobným Itálii a Španělsku.

Jako stát, který se snaží o co nejmenší karanténní omezení a spoléhá na vytvoření kolektivní imunity, je často jmenováno Švédsko. To sice opravdu nezavřelo restaurace a kavárny i jiné provozovny, neomezilo také školní docházku a řadu dalších činností. I tak však jsou tyto aktivity značným způsobem omezeny dobrovolným rozhodnutím občanů. Ekonomické dopady tak nemusí být významně menší, než je tomu u států, které včas uplatnily razantnější opatření, epidemii dostaly pod kontrolu, a nyní mohou opatření rozvolňovat.

Pokud bude opravdu získání kolektivní imunity tak snadné a Švédsko ji, jak nyní její představitele prezentují, v květnu dosáhne, bude mít určitě výhodu. Dříve popsaná data však naznačují, že to není pravděpodobné a vyloučeno není ani to, že dosáhnout kolektivní imunity nebude možné vůbec. V takovém případě však bude mít Švédsko i s ekonomického hlediska velký problém. Pro to, aby dostalo epidemii pod kontrolu, bude nejspíše muset nakonec přistoupit i k těm drastickým karanténním opatřením. Nebude promořené, ale bude zamořené. S největší pravděpodobností tak státy, které budou mít epidemii pod kontrolou, nebudou mít příliš zájem otevírat vůči němu hranice. Navíc má Švédsko exportní a otevřenou ekonomiku a je tak silně závislé na situaci v ostatních evropských zemích. Totéž platí i pro Česko. Je možné připomenout, že automobilové podniky v Česku nebyly uzavřeny na příkaz vlády. Ta naopak prosazovala jejich kontinuální provoz. O uzavření rozhodli zahraniční vlastníci hlavně kvůli narušení dodavatelského a odběratelského řetězce.

Je však také třeba zmínit, že ne všechna ekonomická odvětví pociťují dopady epidemie. Některá dokonce zaznamenaly zvýšený rozvoj. Jde například o zásilkové a dovážkové služby. Pokles tržeb restaurací se projevil v nárůstu prodeje některých potravin. Stejně tak znamenala epidemie výzvu pro urychlení elektronizace nejen ve zdravotnictví. Rozvíjí se metody výuky i kultury na dálku. Zároveň by mohla epidemie v konečném důsledku přispět k návratu některých strategických průmyslových výrob nejen zdravotních potřeb. Je tak možné, že část ekonomických ztrát bude kompenzována přínosy.

Na posouzení celkového úspěchu, kterého daný stát při střetu s epidemií a jejími dopady zvláště na ekonomiku dosáhl, bude potřeba několik let. Určitě půjde o dlouhodobější záležitost a pro společnost bude důležité, jak solidárně se s ní vypořádá. Pochopitelně je možné si představit nejen pandemii, ale i jiný typ globální katastrofy, která by Evropu postihla daleko dramatičtěji. U té současné nedošlo ke zničení budov, majetku, výrobního vybavení … I proto bych považoval za obrovské selhání, kdyby Česká republika a Evropa nedokázaly ekonomickému propadu v trvání několika měsíců čelit a solidárně se s ním vyrovnat. Je však třeba říci, že se v prvních měsících epidemie objevilo několik systémových selhání a nebezpečných vlastností nejen evropských struktur, systému a společnosti, které ztěžují možnosti efektivně čelit přicházejícím krizím.

Ve Švédsku počet infikovaných neustále roste, je však třeba zdůraznit, že Švédsko testuje velmi málo a pouze pacienty s jasnými příznaky a ne všeho věku (zdroj Worldometers).

Jak čelit ideologickému a náboženskému fanatismu?

Obrovským problémem, který se objevil i u této epidemie, je náboženský a ideologický fanatismus. Rozjezd epidemie v Iránu značně podpořila víra řady ajatolláhů i prostých věřících, že jim díky jejich víře nic nehrozí. Stejná představa členů náboženské sekty Sinčchondži rozjela vlnu epidemie v Jižní Koreji a ztížila situaci epidemiologům v této zemi. V předchozích článcích jsem připomínal, že katastrofální epidemiologická situace v Madridu byla způsobena hlavně masovými shromážděními feministických hnutí pod prapory s hesly „Sexismus zabíjí více než koronavirus“, která intenzivně nákazu šířila. V nedávných dnech pak vyzval Václav Klaus k masovým pouličním protestům proti opatřením proti epidemii. Jeho ideologičtí souputníci v USA už tyto jeho ideje realizovali a do těch ulic řada z nich vyrazila i se zbraněmi. Někteří tak po návratu infekci přivezli i do oblastí, kde byl zatím její výskyt velmi omezený. Zmíněné příklady jsou sice ideologicky i nábožensky dramaticky odlišné. Společný však mají fanatismus a popírání racionality a vědeckých poznatků.

Popsané příklady jsou extrémy. Částečná ideologická slepota, která brání možnosti efektivně čelit nejen epidemii, ale jakékoliv krizi, se však projevuje v řadě oblastí. Jako příklad může třeba posloužit článek Václava Mlse, který je poradcem frakce S&D v evropském parlamentu. Ten prezentuje Belgii jako stát extrémně úspěšný v boji s epidemií na rozdíl od podle něj zaostalého Česka. A to přesto, že má Belgie kromě Španělska největší počet identifikovaných nemocných na počet obyvatel a spolehlivě nejvyšší počet úmrtí na počet obyvatel. Na rozdíl od Česka se tam epidemie nekontrolovaně šíří a nemocných i mrtvých je tam řádově více. Ovšem panu Mlsovi je ideologický politická reprezentace Belgie bližší a tak, bez ohledu na fakta, musí být podle něj i v potírání epidemie lepší. Podobně je to s celou řadou našich opozičních politiků, kteří si vybírají vzory k tomu, jak čelit epidemii, ne na základě reálných čísel a skutečností, ale podle toho, jak jim ideologicky konvenují.

Epidemie se v Belgii stále rozvíjí, přesto ji pan Václav Mls dává Česku za vzor (zdroj Worldometers).

Už v minulém článku jsem psal, že jedním z důvodů, proč Evropa a USA nebyly na epidemii připraveny a její začátek z velké většiny nezvládly, je jejich ideologicky předpojatý postoj k Číně. Měli představa, že u nich nic, jako ve Wu-chanu, nastat nemůže. Velká část západních politiků si myslela, že nezvládnutí počáteční epidemie v Číně nebo později v Iránu je dáno jejich autoritářskými a zaostalými režimy a nic podobného se ve vyspělé demokratickém západě stát nemůže. Ukázalo se však, že efektivita reakce na krizi a zvládnutí epidemie bylo naopak v západním světě spíše daleko horší než v Číně.

Nejen americký prezident obviňují Čínu, že utajuje informace a nedává přesná čísla obětí i nemocných. To pochopitelně není vyloučeno. Počty obětí i nemocných nejsou přesné jistě, i když by k žádnému utajování nedošlo. To je vidět i na datech z Evropy i USA. I zde se často započítávají nemocní a infikovaní i mrtví v jednotlivých státech různým způsobem. Dalším zdrojem rozdílů je, že některé státy testují i při relativně malém výskytu nemoci velice intenzivně. Jiné, což je třeba případ již častěji zmiňovaného Švédska a Belgie, testují i při velmi vysokém výskytu infikovaných jen ty s intenzivními projevy nemoci a jen některé. Takže například u nás se intenzivně testuje a do statistiky se počítá každý infikovaný, i když se u něj nemoc COVID-19 neprojeví nebo jsou příznaky zanedbatelné. Do statistiky obětí se u nás pak započítá každý, u koho byl koronavir identifikován, i když byla příčina úmrtí reálně jiná. To na Slovensku se snaží mezi oběti započítávat jen ty pacienty, kteří umřeli přímo na nemoc COVID-19. V Číně zase do deklarovaných nemocných započítávají jen ty, kteří měli reálné příznaky nemoci. Ty, kteří byli infikováni a prodělali nemoc s minimálními příznaky, se do statistiky nezapočítávají. V některých zemích zase počítají jen oběti z nemocnic a ne ty, kteří zemřeli doma nebo v domovech důchodců.

Ovšem žádnou statistikou se nedá utajit propuknutí epidemie. Jak čínští nebo iránští vůdci, tak i prezident Trump či Boris Johnson, by hrozně rádi před světem zakryli, že u nich epidemie propukla. Ovšem pravda se utajit nedá. Přesně, jak se snažili ukázat v seriálu HBO Černobyl jeho tvůrci. Ostatně, dnes je výročí této události, takže to může být připomenutím a srovnáním. Pochod feministek a levicových aktivistů a politiků v Madridu ve stínu probíhající epidemie v Evropě není opravdu příliš odlišný od oslav prvního máje v Kyjevě ve stínu probíhající černobylské havárie. A počet obětí i kvůli zmíněné manifestaci, které si vyžádalo zlehčování a tajení rozvíjející se epidemie byť jen v tom Španělsku, už teď dramaticky překračuje počet obětí kvůli Černobylu. Podrobněji připomínka seriálu a reality Černobylu je v článku a přednášce. Je tak jasné, že sice Čína může mít snahu utajovat reálná data, ale současná nízká čísla u nich a to, že epidemii zatím zvládla, je realitou. Navíc je čínským představitelům jasné, že každé utajování na všech žebříčcích hierarchie může vést k propuknutí nové vlny epidemie. A na příkladu Wu-chanu i Evropy a USA vidí, jaké zdravotní a ekonomické dopady to má. To, jestli se dá dosáhnout kolektivní imunity, je dáno reálnými vlastnostmi viru. Bez ohledu na to, co bude kdokoliv o tom tvrdit, realitu uvidíme třeba ve zmíněném Švédsku. Realitu epidemie vidíme v Itálii, Španělsku, Velké Británii i USA. Ta se projevila a projevuje bez ohledu na to, jestli hlásali na počátku nebo dokonce stále prezident Trump, Boris Johnoson a celá řada politiků, nebo pan doktor Pirk a Jan Hrušinský, abych jmenoval i jiné celebrity, že jde o nevinou chřipečku, které není třeba věnovat pozornost. A to v době, kdy realitu ve Wu-chanu zmínění měli na očích už řadu týdnů.

Prázdné Václavské náměstí v době karanténních opatření (foto Vladimír Wagner).

Poznámka: Čísla použitá v článku byla platná k datu 26.4.2020.

Pokračování zítra.

Psáno pro Neviditelného psa a Osla