25.4.2024 | Svátek má Marek


KORONAVIRÓZA: Co s ní?

15.4.2020

Epidemiologické výpočty byly kdysi poměrně rozvinutou vědní subdisciplínou. V době tlumení (pravých) neštovic, dětské obrny, TBC atp. Pak se uplatnily ve veterinární sféře v rámci epizootologie při eradikaci brucelózy, TBC, vztekliny apod.

Základem byl výpočet morbidity, mortality a incidence. Morbidita je relativní číslo nemocnosti, tj. poměr zdravých k celkovému počtu, mortalita, které se dnes říká smrtnost, počet zemřelých k počtu nemocných a incidence vyjadřuje nárůst, nebo pokles v čase. Týden, měsíc, rok. Pro grafy se vše zpravidla přepočítává na 100 tis. obyvatel. Mediálně manipulativní je dnešní interpretace v lineárním vyjádřením nárůstu počtu nemocných. Taková křivka snadno vyděsí každého. Kdyby se křivka vyjadřovala v logarimetrické řadě, byla by mnohem výmluvnější a navíc by nikoho nemusela děsit.

Ono se zase tak moc převratného neděje. S rouškami i bez roušek. Ovšem bez ohledu na vyjádření křivky grafu zásadně chybí vyjádření dynamiky choroby Covid-19. Veškeré, mně už hodně protivné údaje emitované několikrát denně, jsou naprosto statické. Kolik je dnes nakažených, kolik zemřelo a kolik je vyléčených. To celé je nepravda, či polopravda. Kolik je nakažených, nikdo neví, daný údaj se zaměňuje za počet laboratorně diagnostikovaných. Kolik zemřelo, je číslo nadnesené, neboť vychází pouze z kolonky „příčina úmrtí“. Je-li několik spolupříčin – a je možná až ve třetině případů – započítává se čistě do statistiky Covid-19.

Počet vyléčených je extrémně zavádějící číslo, protože to je číslo vyjadřující rozdíl mezi diagnostikovanými (R-PCR) a už virus nevylučujícími (R-PCR). Počet vyléčených by bylo třeba získat součtem pacientů s pozitivním sérologickým vyšetřením na virus neutralizační protilátky v nějakém post infekčním titru. Abychom se dostali k počtu nemocných, musíme nejprve zjistit počet nakažených. To by se dalo buď vyšetřením všech členů celku, anebo výpočtem. Standardní metodou vzorkování by bylo potřeba stanovit koeficient korekce.

Exponenciálně rostla křivka po relativně krátkou dobu. Už nyní se projevuje nárůst nově diagnostikovaných jako lineární, +- 100 případů denně. Vláda to samozřejmě interpretuje jako zásluhu nařízených opatření. Ovšem, ta k tomu bezesporu přispívají, ale i kdyby byla všechna odvolána, ke geometrickému nárůstu už by nedošlo. Lidé nejsou částice a jejich vzájemná interakce je i bez administrativního omezení limitovaná. Většina z nás se setkává se stále stejnou množinou jiných lidí s poměrně malým průnikem do jiných množin.

Je tedy vůbec něco dobře? Určitě ano. Mýt si ruce mýdlem má bezpochyby velký význam, neboť lipoproteinovou kapsidu virionu detergenty devitalizují. Svůj význam, byť asi dost přeceňovaný, bude mít i všeobecné nošení roušek, neboť dosah aerosolu se tlumí a infekční dávky se snižují. Velmi rozumná je ochrana rizikových skupin, zejména našich starších a vysloveně gerontních spoluobčanů, spoluobyvatel chronicky nemocných, imunodeficitních. Ovšem ochrana striktní izolací je spíš zase z veterinární epizootologie než z kulturně vyspělé společnosti. Je mnoho babiček a dědečků, které sužuje odloučenost a osamění mnohem víc než strach z nemoci Covid-19. A i kdyby to tak objektivně nebylo, jejich subjektivní pocit je pro ně určující. Smrt nesmrt.

Obyvatelstvo u nás je velmi poslušné. Vládní opatření přijímá téměř se stoickým klidem. Ale to není možné očekávat nadlouho. Ve společnosti se začne zvedat tlak a v určité chvíli začne stoupat exponenciálně, stejně jako křivka nakaženosti před třemi týdny. Od prvních signálů do výbuchu může být velmi krátká doba. Je na čase upouštět páru. Dřív, než nás SARS2-CoV19 přivede do velikého neštěstí. Bouře, pochody frustrovaných nezaměstnaných, vytlučené obchody těch šťastnějších, zbohatnutí mazaných a z neštěstí většiny tyjících, armáda v ulicích, zákazy vycházení, stanné právo… Raději ani nedomýšlet. Nechme toho, dokud je čas.

Na druhou stranu, nebylo by dobré na virus zapomenout, jakmile první vlna pandemie přejde. Virus je poměrně složitý, má geny pro tvorbu různých proteinů, o kterých ani netušíme, k čemu by měly sloužit. Na RNA virus je obdivuhodně komplexní a evoluce nevybavuje entity nesmysly. Táhnout si v sobě nějaké geny k ničemu je energetické plýtvání a je krajně nepravděpodobné, že by příroda plýtvala zrovna u tohoto viru. Pokud tedy má v jeho existenci evoluce hlavní slovo. 

Nejsem přítelem spikleneckých teorií, ale toto je další kamínek do mozaiky, která by ukazovala, že se někomu něco opravdu nepovedlo. Ovšem takové spekulace se nikdy nepotvrdí. Ani lidem, kteří mají v Číně větší důvěru než Luftjarda. Tak jak tak, potenciál má virus ještě asi veliký a představa, že nás brzy opustí, je víc než naivní. S tím se budeme muset smířit.

Ondřej Rychlík