Neděle 9. února 2025, svátek má Apolena
  • Premium

    Získejte všechny články
    jen za 89 Kč/měsíc

  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

KNIHA: Na tuhle bolest nejsou prášky

Výrobci léků mají své finty, jak vás přimět chroupat toho víc a za dražší peníze. Skandály a spiknutí ale v knize Bena Goldacreho nehledejte.

Na tuhle bolest nejsou prášky

Rakovinu vyléčíte půstem, AIDS je biologická zbraň a farmakologické firmy drží v sejfu zázračné léky, aby mohli pacientům dál prodávat jalové prášky. Kdo by od knížky s názvem Bad Pharma čekal opakování konspiračních teorií, toho lékař studovaný v Oxfordu a Londýně a sloupkař Guardianu Ben Goldacre potěší (či zklame) už v úvodu: "Tyhle povídačky v sobě skrývají leda jakousi poetickou pravdu: všichni máme nejasné důvody tušit, že je v medicíně něco špatně." Následně se pouští do čtyřsetstránkové diagnózy farmakologického průmyslu, ve které se vyhýbá klišovitým vzorcům, podle kterých vše vyřeší a) více regulace, b) méně regulace.

Hlavní poselství knihy nicméně nepřekvapí: za svoje peníze nedostáváte tak účinné preparáty, jak byste mohli, kdyby…

… farmakologické firmy publikovaly výsledky všech zkoušek svých léků. Ne jenom závěry těch testů, které dopadly aspoň jakž takž (což najatí profesionální textaři dovedou ve vědeckých článcích podat jako strhující úspěch). Medicínou se to line už dekády: "Problém poprvé zdokumentoval psycholog Theodore Sterling v roce 1959. Prošel všechny články publikované ve čtyřce velkých žurnálů svého oboru a zjistil, že 286 z 294 obsahovalo statisticky významné výsledky." Že by jen tři procenta testů dopadla neurčitě? Spíš takové závěry nejsou dost sexy pro publikaci. Goldacre se detektivně pídí po objemu "ztracených", tedy povolených, avšak nepublikovaných výzkumů a cituje autory, kteří se problémem zabývali před ním: něco mezi třetinou a půlkou testů léků zkrátka nedopadne a nikdo se o nich nedozví. Což je tragédie, protože "doktoři jsou drženi v temnotách a pacienti podstupují podřadnou, neefektivní, zbytečnou a drahou léčbu (…)" Mít k dispozici všechna data z experimentů, vědci by mohli podnikat jejich meta-analýzy a výzkum léků tak výrazně urychlit. Nejhůř jsou pak na tom lidé trpící vzácnými chorobami, na které by mohl zabrat některý ze zavrhnutých prostředků.

… kdyby odborníci nepřecházeli z farmakologických firem do úřadů kontrolujících léčiva a naopak.

… kdyby nebyli doktoři zahlceni informacemi: jen prolétnutí všech článků týkajících se oboru by praktickému lékaři vzalo každý měsíc šest set hodin.

…kdyby tohle zahlcení "neřešili" výrobci léků konferencemi a různými obecně tolerovanými formami pozorností a úplatků.

… kdyby úplatky a střety zájmů doktoři přiznávali. Podle Goldacra je transparentnost lepší než zákazy, ačkoliv přichází i s málo vídaným a chytrým argumentem proti takové otevřenosti. Tedy že doktor jejím prostřednictvím získá licenci na nemorální chování podle hesla "varoval jsem vás, takže jsem čistej".

… kdyby do reklamy na léky nešla celá čtvrtina peněz v oboru – tedy víc než na vývoj. Jeden z důsledků popisuje Goldacre na příkladu studie, jejíž účastníci nakráčeli do ordinace svých obvoďáků s požadavkem na lék proti "poruše přizpůsobení", což je jen nóbl označení (č. F43.2) pro smutek následující po smutných událostech. "To je sice pochopitelně nepříjemné, ale zároveň zcela normální, takže není dobrý nápad řešit to prášky. Jenže když pacienti, kteří s touto diagnózou přišli do ordinace, požádali o konkrétní lék, 50 procent z nich jej od lékaře dostalo, oproti desíti procentům těch, kteří si o žádné prášky sami neřekli."

Možná se vám některé z těchto objevů budou zdát banální. Největší hodnota knížky nespočívá v tom, že by zjevovala děsivou a netušenou pravdu, ale že dává nejasným tušením o čemsi shnilém konkrétní tvar, podložený pečlivou prací se zdroji a uváděním konkrétních příkladů.

Vedlejší účinky

Bad Pharma udělá jen těžko někomu radost, i kdyby ta radost měla být škodolibá. Popisuje totiž bezzubou regulaci i neefektivní tržní prostředí a problémy, ze kterých je těžké najít jednoduchou cestu ven. Řečeno s Josefem Škvoreckým: na tuhle bolest nejsou prášky.

Sympatické mi je, že se Goldacre vyhýbá závěrům střihu "mělo by se udělat" a každou kapitolu uzavírá praktickými radami pro konkrétní druhy čtenářů. Pravda, někdy to jsou moudra střihu Jste doktor? Tak neberte úplatky! Většinou ale jde o chytrá řešení s malými náklady: když už nedovedeme z akademických žurnálů vyplít "ghostwriting", tedy zaměstnávání profíků pro psaní přesvědčivých článků s dobře zakamuflovanými slabými místy výzkumu, ať redakční rady alespoň zavedou "filmové titulky" čili kompletní soupis všech, kteří se nějakým způsobem na textu podíleli. Goldacre při tom ale lehce sklouzává k tomu, čemu Evgenij Morozov říká "transparentnost pro transparentnost": například kdyby žurnály zveřejňovaly, kolik jim která firma zaplatila za inzerci, jistě by to bylo zajímavé, ale jaký by to mělo praktický význam? Co konkrétního by ta čísla mohla změnit v myšlení vědců a rozhodování lékařů? Neříkám, že je to zbytečné – jen bych chtěl po autorovi trochu konkrétnější vysvětlení.

Ale budiž: Bad Pharma neslibuje zázračnou účinnou látku a rozproudit debatu o farmakologickém průmyslu se jí podařilo výborně, zatím alespoň v anglicky hovořících zemích. Než se do ní pustíte, musím vás jenom varovat před jedním vedlejším účinkem: jakkoliv Goldacre umí napsat čtivý novinový sloupek, v knize hovoří tak unylým jazykem lékařských konferencí, až jsem snad poprvé od střední školy zalomil při čtení a probral mě až náraz kindlu o podlahu. Malichernost, namítnete – ale chtěl jsem pro vaše dobro publikovat kompletní data.

************************************

Ben Goldacre: Bad Pharma: How Drug Companies Mislead Doctors and Harm Patients – vydalo nakladatelství Faber & Faber v roce 2012. 448 stran, 14,51 dolaru (Kindle).

Převzato z magazínu Finmag.cz se souhlasem redakce

Lubomír Stejskal
8. 2. 2025

I v demokracii můžou volby dopadnout špatně.

Aston Ondřej Neff
8. 2. 2025

Třeba mě zažalujou, kéž by mě zažalovali, Okamurovi to vyšlo.

Hyena Neff
8. 2. 2025

V neděli odpoledne krásně svítilo sluníčko.

Lika
8. 2. 2025

Kalendář

Robert Troška
8. 2. 2025

Museli bychom někoho propustit.... Tak to je obrovská tragédie.

Aston Ondřej Neff
6. 2. 2025

Na zadní se proti Evropské komisi postavili ministr průmyslu a ministr životního prostředí.

Aston Ondřej Neff
7. 2. 2025

Přicmrdálky a žalobníky mají přece všichni rádi!

Gustav Sitař
6. 2. 2025

„Nebílí“ utlačovaní Američané měli vytvořit základnu Demokratické strany.

Aston Ondřej Neff
8. 2. 2025

Třeba mě zažalujou, kéž by mě zažalovali, Okamurovi to vyšlo.

Chechtavej tygr
8. 2. 2025

Stojí nervózní chlap na mostě, na krku má provaz...

Petr Kamberský
8. 2. 2025

Diplomat, který občas mluví jako opak diplomata. Tomáš Pojar. Muž, jenž coby poradce pro národní...

Lidovky.cz, ČTK
8. 2. 2025

Při nehodě autobusu v jižní části Mexika v sobotu ráno místního času zahynulo přes 30 lidí, píše...

Lidovky.cz, ČTK
8. 2. 2025

Celkem 250 tisíc lidí v sobotu přišlo v Mnichově na demonstraci proti spolupráci demokratických...

8. 2. 2025

Komunistický režim používal směrem k západním mocnostem frázi „dohnat a předehnat“ tak často, až se...

Jan Veselý
8. 2. 2025

Policie vyšetřuje šikanu dívky ze sedmé třídy základní školy v Hodoníně. Na webech běhá sestříhané...

Vyhledávání

TIRÁŽ NEVIDITELNÉHO PSA

Toto je DENÍK. Do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston). Příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce.

ondrejneff@gmail.com

Rubriku Zvířetník vede Lika.

zviretnik.lika@gmail.com

HYENA

Tradiční verze Neviditelného psa. Sestává ze sekce Stručně a z článků Ondřeje Neffa - Politický cirkus a Jak život jde. Vychází od pondělka do pátku.

https://www.hyena.cz