Z cyklu Zapomenuté jaderné průšvihy - člověk, který strčil hlavu do zapnutého urychlovače částic a přežil. Zřejmě nepřekvapí, že to byl Rus, později si dodělal i PhD titul.

Cesta pokroku je lemována nehodami, leckdy smrtelnými. To platí i o jaderné energetice. Zatímco v podstatě tři velké havárie, nehody na Three Mile Island, v Černobylu nebo poslední ve Fukušimě, jsou ve všeobecné známosti, existují co do velikosti srovnatelné průšvihy, o nichž se dnes nemluví. A nejedná se jenom o bývalý Sovětský svaz, o kterém jsem psal jako první, nebo Německo nebo posledně Japonská Tokaimura. Smrtící zvědavost zlodějů kovů pro změnu zabíjela v Brazílii. V osmdesátých letech potom zabíjela softwarová chyba na zařízení Therac-25. Existovala dokonce i radioaktivní kosmetika a chleba s příměsí rádia. Ale nejspíše jste nevěděli, že v historii existoval někdo, kdo dostal do hlavy zásah paprskem urychlovače a přežil. Tak tady je jeho příběh:

Urychlovač U-70

Je to další incident z dob Sovětského svazu, o kterém se dlouho nesmělo mluvit. Vezměme to poněkud ze široka a popišme si zařízení, na kterém se to stalo. Soudruzi v Sojuzu od roku 1967 provozovali částicový urychlovač typu synchrotron označený jako U-70. Zařízení bylo postaveno v Institutu pro Fyziku Vysokých Energií v Protvinu poblíž Moskvy. To U v názvu znamená rusky Uskoritel, urychlovač a 70 je potom odkaz na maximální energii zařízení, která byla 70 GeV.

Celé zařízení se ale skládalo z vícero různých urychlovačů. Úplně na začátku byl lineární urychlovač, který vyráběl základní protonový svazek o energii 30MeV. Tento částicový svazek vletěl do primárního urychlovače s označení U-1.5, tedy schopného urychlit tento paprsek na energii 1,5 GeV. Urychlovač byl, a vlastně ještě je, protože celé zařízení funguje dodnes, typu synchrotron. To znamená, že paprsek drží na trase silné magnety a mezi nimi jsou radiofrekvenční dutiny, které fakticky částice urychlují. Paprsek vlivem magnetů krouží urychlovačem a při každém průchodu dutinou dostane urychlující kopanec.

Když nabere energii 1,5 GeV, tak vstoupí do hlavního zařízení U-70. Zatímco U-1.5 měl průměr asi 477 m a obvod 1,5 km, jeho větší bratříček má průměr 860 m a obvod 2.7 km. (Jenom pro srovnání: LHC má průměr 8.5 km a obvod 26 659 m, maximální energie 6,8 TeV). V U-70 dostaly protony energii 70GeV a potom byly vyvedeny ven do terče, kde se pozorovaly výsledky srážek. Na začátku to byly tzv. bublinové komory, zařízení naplněné kapalným vodíkem, ve kterém částice vytvářeli bublinkové stopy, které se fotografovaly a ručně zpracovávaly. Dnes už je zařízení vybaveno systémem TPC (Time projection chamber) a za fyziky dřou počítače.

S hlavou v synchrotronu

Ale pojďme zpátky do sedmdesátých let. Tehdy u synchrotronu pracoval jistý technik jménem Anatolij Petrovič Bugorský, narozený 25. června 1942. Ten měl službu 13.července 1978, kdy došlo k poruše na zařízení. Respektive byla signalizována porucha, ale zařízení se nevyplo. Anatolij strčil hlavu do zařízení před experimentální komorou, aby zkontroloval stav. V ten okamžik mu proletěl hlavou svazek protonů o energii 70 GeV. Zasáhl ho do levé tváře a vyletěl na levým uchem. Jak sám Anatolij říká, bylo to tisíckrát jasnější než Slunce a nebolelo to. S paprskem ale dostal dávku cca 2-3 000 Sievert. Tedy na 100% smrtelnou. Ale protože nechtěl způsobit mimořádnou událost a rušit tím kolegy, nechal si to celé pro sebe.

Až později doma se dostavil otok tváře, částečné ochrnutí, paprsek mu prostřelil vnitřní ucho, takže v něm má velmi silný tinitus. Zatímco co obyčejné to má podobu otravného šelestu, Anatolij tam zřejmě má ekvivalent heavy metalového open air koncertu posluchače hned pod pódiem. Je zajímavé, že když se incident provalil, byl hospitalizován na klinice v Moskvě, kde se už doktoři těšili, jak ho budou pitvat, protože opravu obdržel mnohonásobnou smrtelnou dávku ozáření. Jim navzdory ale přežil, zranění nemělo žádný vliv na jeho kongitivní schopnosti, takže si později dodělat i doktoranturu z částicové fyziky a dnes má titul PhD. Ano má, protože je pořád naživu. V současnosti se léčí s epilepsií způsobenou tím průstřelem, ale jinak se těší dobrému zdraví. Dokonce, jak můžete vidět na tomto odkazu - jeho levá tvář nestárne, nemá na ní vrásky. Tady je schématicky nakresleno, jak to schytal, včetně obrázku s jeho oteklou tváří.

Proč přežil? O tom můžeme jenom spekulovat, lidské tělo dokáže překvapit často velmi neočekávaně. Anebo je to tím, že vodka dobře imunizuje, jak říká můj kamarád s jeho stereotypním pohledem na Sověty a potažmo Rusáky. Nevím. Bohužel se nedá dohledat kontakt na Anatolije, v současnosti se stáhl z veřejného života, takže se ho nedá zeptat, jak se mu to povedlo.

_____

Vážený čtenáři, máš před sebou knihu „Tim se ptá: Proč a jak funguje vesmír“. Je to kniha odpovědí na otázky z moderní fyziky, kosmologie, ale také třeba o tom, jak fungují atomové elektrárny, výlet do historie, jak vznikala moderní fyzika a kdo byli její zakladatalé. Věnujeme se i současné kosmonautice, potřebám kolonizace vesmíru a jsou tam i pikaktní detaily, jak kosmonauti chodí na záchod, zdaleka nejčtenější část knihy. Tedy hned po kapitole, jak Jára Cimrman přispěl ke vzniku kvantové mechaniky.
Kniha je určená jak pro děti, ale i z části pro jejich rodiče, pro každého, kdo se laicky zajímá o fyziku a potřebuje zjednodušení složitých odpovědí. Předmluvu ke knize mi napsal Ondřej Neff, na faktickou správnost dohlížel profesor Jiří Chýla z Ústavu fyziky Akademie Věd.Stručně řečeno, Tim se ptal, abyste se už nemuseli ptát Vy :)Cena je 199 Kč + poštovné.
Využijte letní akci: Každý, kdo si teď koupí knížku, může v ní mít věnování dle svého přání.
Objednávky směřujte na můj mail: martin.tuma@smartblue.net