Většina zdánlivě neobjasnitelných záhad má logické řešení. I když to na první pohled vypadá, že rozum nad nimi zůstává stát.
Jak jsme se na iDNESu 17. března 2021 dočetli, Jihoafrická republika „už několik měsíců zaznamenává neobvykle značný pokles případů koronaviru. Došlo k tomu i přesto, že v zemi neprobíhá rozsáhlý vakcinační program. Vědci netuší, proč se tak stalo.“ Čísla nakažených totiž v jednu chvíli vyrostla na téměř 22 tisíc za den a už tak přeplněné nemocnice se chystaly na nejhorší, neboť po vánočních svátcích se většina Jihoafričanů vracela domů hromadnou dopravou. Přičemž na rozdíl od řady evropských zemí, kterým se za pomoci přísných omezení podařilo během loňského roku srazit křivky prudce dolů, v Jihoafrické republice přísný lockdown zaveden nebyl. A tak se zdála být katastrofa nevyhnutelnou. Prudký nárůst infekcí, který Jihoafrická republika registrovala už od začátku prosince, odborníci přičítají nově odhalené variantě koronaviru označované jako 501.V2, u které zjistili, že v porovnání s původní verzí je zhruba o 50 procent nakažlivější. Takže v zemi rychle převládla a způsobila výrazné zvýšení počtu hospitalizovaných osob, nakažených koronavirem SARS-CoV-2.
Avšak po vrcholu druhé vlny začaly počty případů nákazy v půli ledna klesat. Přičemž začátkem března v celé JAR bylo zaznamenáno už jen něco málo přes 1000 případů za den. A to i bez toho, že by vláda zavedla nová, přísnější karanténní omezení, nebo že by tu snad probíhala rozsáhlá vakcinační kampaň. Přičemž náhlé a nezvyklé utišení stoupajících infekčních vln, jež se zdálo být nepochopitelné, vědci zaznamenali i v Indii. A tak výzkumníci spekulovali o kolektivní imunitě, které se alespoň části populace v těchto zemích podařilo dosáhnout. Podle jiných vědců však za celou záhadou stojí fakt, že lidé sami začali dodržovat základní hygienická opatření. „Když míra infekcí jde nahoru, lidé tomu přizpůsobí své chování,“ říká americký vakcinolog a epidemiolog profesor Saad Omer, ředitel Institutu globálního zdraví Yaleovy univerzity. „A malé změny mohou mít masivní následky“, dodává k tomu.
Ovšem o jedné zdánlivě nepodstatné souvislosti se ani jeden z vědeckých týmů, u nás citovaných, nikde nezmínil. Totiž o spojitosti mezi útlumem epidemie v Indii a útlumem v Jihoafrické republice, kde společného jmenovatele představuje jedno léčivo. Neboť v Indii, kde se vyrábí obrovské množství nejrůznějších léků, se vyrábějí i kvanta laciného generika, které si získalo obrovskou popularitu mezi obyvatelstvem v obou těchto zemích. A když „míra infekcí jde nahoru, lidé tomu přizpůsobí své chování“ a začnou se, podobně jako tonoucí, i stébla chytat.
Tím stéblem se stalo i u nás diskutované antiparazitikum ivermectin. Ten byl v JAR registrován jako veterinární léčivo, tedy pro léčbu parazitů u zvířat, podle zákona o hnojivech, krmivech pro farmy, zemědělských prostředcích a předpisech o zásobách. Ale v zemi nebyly registrovány žádné humánní léčivé přípravky, obsahující účinnou látku ivermectinum. Vláda při zvýšení poptávky po tomto antiparazitiku zveřejnila prohlášení, v němž se říká, že „je nebezpečné podávat ivermectin jako léčbu proti covid-19, protože lék nebyl řádně testován na člověka.“ Přičemž podle tohoto prohlášení účinnost, bezpečnost a vhodné dávkování pro jeho použití měly být nejisté. Dr. Peter Oberem, generální ředitel Jihoafrického poskytovatele produktů pro zdraví zvířat (Afrivet) dokonce veřejnost varoval, že v souladu s jihoafrickým zákonem o léčivých přípravcích a souvisejících látkách z roku 1965 je „trestným činem doporučení přípravků určených pro léčbu zvířat, které nejsou registrovány jako léky pro použití u lidí“. Tedy ivermectin byl registrován v JAR pouze k léčbě zvířat (mnohdy tak Jihoafričané tento přípravek poptávali u veterinářů) a jeho prodej v lékárnách byl prohlášen za nelegální.
Avšak v lednu tohoto roku jsme se mohli v zahraničním tisku dočíst, že v JAR lékaři spolu se skupinou advokátů vyzvali vládu a Jihoafrický úřad pro regulaci zdraví (SAHPRA), aby legalizovaly ivermectin, používaný v humánní medicíně, k léčbě pacientů s covid-19. Kampaň, jejímž cílem byla legalizace tohoto léčiva (jehož bezpečnostní profil je už dávno znám) pro humánní použití, se rozjela poté, co vyšlo najevo, že ivermectin někteří lékaři podávají vážně nemocným pacientům od poloviny prosince, kdy v JAR došlo k prudkému nárůstu koronavirových infekcí. Začátkem ledna také 100 lékařů veřejně podpořilo praktického lékaře v Durbanu, který napsal dopis prezidentu Cyrilovi Ramaphosemu a požádal ho, aby zřídil zvláštní radu, která by provedla rychlý přezkum ivermectinu. Organizace AfriForum dokonce měla na úřad SAHPRA a na ministra zdravotnictví Zweli Mkhize podat žalobu jménem lékaře a dvou pacientů, kteří požadovali schválení ivermectinu pro léčbu covidu-19. A dopadlo to tak, že na konci ledna Jihoafrický regulační úřad pro léčiva schválil „kontrolovaný“ přístup ke kontroverznímu antiparazitiku při léčbě prudkých koronavirových infekcí v zemi, k čemuž uvedl, že ivermectin bude pacientům podáván ze „soucitných důvodů“.
Ovšem i přesto, že prodej ivermectinu, užívaného v humánní medicíně, byl v jihoafrických lékárnách zakázán, objevilo se v jihoafrických domácnostech velké množství tohoto léku, pašovaného nejčastěji z Indie. I u nás se psalo o tom, jak v únoru letošního roku poblíž Johannesburgu na mezinárodním letišti Tambo International Airport zabavila jihoafrická policie velkou zásilku ivermectinu. Jednalo se o generikum, prodávané pod názvem Iveroot. Podle zprávy jihoafrických bezpečnostních složek šlo o kontraband v hodnotě kolem 126 milionů jihoafrických randů, v přepočtu asi 183 milionů českých korun. Pašované léky byly objeveny během inspekce přepravního kontejneru, který do Jihoafrické republiky putoval z Indie. Takováto balení generika na internetu nabízí indický vývozce léčivých přípravků Roots Lifecare. Při minimálním odběru 10 tisíc krabiček jedno balení tohoto léku vyjde na 250 rupií, což v přepočtu činí asi 74 korun. Ale to nešlo o první případ. Už v lednu odhalovali jihoafričtí policisté podobné zásilky ivermectinu, byť v mnohem menším měřítku. Tehdejší případy zahrnovaly kontraband v hodnotě 6 milionů randů, tedy asi 8,7 milionu českých korun.
A tak se zde naskýtá kacířská otázka: nelze snad za poněkud záhadným utlumením epidemie covid-19 v Jihoafrické republice hledat i vliv masivně užívaného ivermectinu? Takovýto vliv se většině našich odborníků jistě bude zdát když ne málo pravděpodobný, tedy alespoň pochybný. Jenže to by pak Juan J. Chamie-Quintero (Universidad EAFIT), Jennifer A. Hibberd (University of Toronto) a David E. Scheim (US Public Health Service) v lednu letošního roku nesměli zveřejnit epidemiologický dokument, prokazující účinnost ivermectinu při kontrole pandemie v Peru.Tato zpráva o prudkém snížení úmrtí na covid-19 ve 25 departementech Peru prošla poslední revizí 27. ledna 2021 a může do ní každý nahlédnout.
Na první pohled se něco takového zdá být neuvěřitelné. Jenže podobné zprávy přicházejí i z Paraguaye, i zde se hovoří o poklesu mortality a incidence po nasazení ivermectinu. A aby toho nebylo málo, tak podle údajů americké Univerzity Johnse Hopkinse se v loňském roce celkově v Africe nakazilo novým koronavirem až šestkrát méně lidí než v Evropě, nízká jsou i čísla zemřelých (vyjma JAR). Důvodem nad očekávání dobrého stavu napříč celým kontinentem by podle některých vědců mohly být fyzické parametry obyvatel, nebo nižší počet provedených testů.
Jak se však podle jiných vědců ukazuje, podstatný vliv na tuto skutečnost mohly mít miliony dávek antiparazitika Mectizan (obsahujícího účinnou látku ivermectinum), využívaných nejčastěji za účelem kontroly onchocerkózy (říční slepoty) a leckdy i při léčbě svrabu. To, že v některých afrických zemích s masivním komunitním užíváním ivermectinu mohla neúmyslně proběhnout masová preventivní kampaň proti covid-19, je sice odvážná, ale rozumná hypotéza. A této hypotéze se zdá již nasvědčovat studie, zabývající se nižším výskytem covid-19 v Africe, spojeným s profylaktickým podáváním ivermectinu, publikovaná 28. listopadu 2020, která je na internetu k nahlédnutí na stránkách National Center for Biotechnology Information, tedy i na U.S. National Library of Medicine.
Je sice pravda, že z pohledu zdravé skepse hypotézu profylaktického podávání ivermectinu, o němž se dá diskutovat i v případě dnes tu popisované jihoafrické záhady, nelze hned označovat za bernou minci. Je ale s podivem, že i když byl ivermectin v posledních týdnech diskutován v celé řadě našich sdělovacích prostředků, žádný z našich epidemiologů (a vystupuje jich u nás ve sdělovacích prostředcích celkem dost) nás v rámci objektivity s výše zmiňovanými skutečnostmi dosud neseznámil, i když se vesměs týkají tolik potřebné kontroly pandemie a snížení počtu úmrtí na covid-19. Nelze se tak divit v řadách laické veřejnosti sílícímu podezření, že naše přední odborníky, co nám tu vymýšlejí všelijaké restrikce, možnost kontroly pandemie ani nezajímá. Ale nejspíš tomu tak nebude.
U ivermectinu je problém s ověřováním jeho schopnosti ovlivnit covid-19 pomocí klinických studií a rozhodování úředních autorit na základě těchto studií o povolení daného léku pro léčbu příslušné diagnózy. Toto léčivo již nemá patentovou ochranu a je označováno za „finančního sirotka“, neboť nemá prakticky jinou možnost, než neziskové financování jeho klinických testů v případě léčby covidu. Tedy než se dočkáme (pokud vůbec) v odborných časopisech výsledků velkých, randomizovaných, zaslepených studií, ověřujících schopnost tohoto přípravku ovlivnit covid-19, budou na scéně léky na covid-19, chystané již farmaceutickými giganty jako Merck a Pfizer (možná i dalších) a po ivermectinu neštěkne ani pes. Jenže v případě výše popisovaných skutečností nejde o okamžitý závoz ivermectinu do našich lékáren, ale o princip poznávání, opírající se o vědu.
Já osobně bych naše odborníky z toho, že je hypotéza profylaktického podávání ivermectinu vůbec nezajímá, nepodezíral. Ale co když je jim třeba jen zatěžko překročit vlastní stín? A prostě přiznat, že ty výše jmenované zahraniční studie nejsou jen nějaké pseudovědecké výmysly matoucí laickou veřejnost, co nemají se skutečnou vědou nic společného?