HISTORIE: Znamenití lékaři v českých zemích (99)

Někdy se na ně zapomíná a někdy na ně zapomínat nelze, protože již zapomenuti a nejsou ani vzpomínáni. A přitom naše země má ve své historii mnoho osobností, patřících mezi znamenité představitele vědy lékařské. Zkusíme některé z nich připomenout, byť trochu na přeskáčku. Lékaři patřili i v minulosti k všestranně vzdělaným lidem, kteří nezřídka vynikli v mnoha jiných oborech. Byli spisovateli, hudebníky, cestovateli, archeology, botaniky či dokonce i úspěšnými profesionálními vojáky. Většinou vynikli také proto, že byli nejen odvážní, ale i zdravě sebevědomí. Někteří byli také vynikajícími lékaři, avšak upadli v zapomenutí. Někteří upadnout do zapomenutí měli, nebo se o nich málo ví. Ovšem nikoli jejich vlastní vinou. A zajímavé jsou i okolnosti jejich vzdělávání i kariérních postupů. Neschází také jejich životní epizody přímo dobrodružné.

Nedávno mě po jedné z mých přednášek oslovila jedna z posluchaček a dala mi fotografii pamětní desky. „A tohoto pana doktora znáte?“ zeptala se. Na fotografii bylo i datum pořízení 01/06/2019 a vzadu připsáno „bývalý Avion-lékárna RÝMAŘOV“.

O záslužném konání židovských podnikatelských rodin, jakými byli Hamburgerové, Berlové a Marburgové na Bruntálsku a Rýmařovsku, kteří zde v 19. století a počátkem 20. století zaměstnávali tisíce lidí a přinesli oblasti především rozkvět, jsem psal v řadě svých knih a publicistických textů. Ale že si před pár lety v Rýmařově připomenuli nejen historii Maxe Marburga, který zde vybudoval dvě textilky, ale i osobnost jeho syna profesora Otty Marburga, neurologa světového jména, to jsem nevěděl.

A tak znovu ožily vzpomínky na textilního podnikatele Wolfa Marburga, který v Rýmařově založil první textilku, v čemž pokračoval jeho syn Max, zatím co druhý, prvorozený syn Gustav úspěšně rozvíjel textilní průmysl v nedalekém Bruntále. Počátkem minulého století zaměstnával téměř dva tisíce lidí. Posléze se na tuto rodinu „zapomnělo“. Nejdříve to byli Židé, takže téměř všichni byli zavražděni v nacistických koncentračních táborech. Později to byli kapitalisté a Němci, pročež se o nich také moc nemluvilo a nepsalo. Až po roce 1989 přestala být historie Sudet ostrakizována a do naší historie se vrátili mnozí významní lidé, kteří k ní nesporně patří. Jedním z nich byl právě profesor Ott Marburg.

A tak nakonec díky iniciativě a pátrání místních podnikatelů a historiků (především majitele lékárny Mgr. Marka Hampela a místního historika Mgr. Jiřího Karla) došlo k tomu, že ve čtvrtek 24. září 2015 byla na rodném domě Otty Marburga (1874-1948) slavnostně odhalena pamětní deska. Na snímku Dalibora Otáhala desku odhalují kulturní atašé rakouského velvyslanectví Natascha Grijl a tehdejší starosta Rýmařova Petr Klouda.

Sám starosta se vyjádřil v tom smyslu, že pro většinu obyvatel města začíná čas až v roce 1945. A že tento a podobné akty mohou být mostem s minulostí.

Otto Marburg se narodil 25. května 1874 v Rýmařově, na jehož náměstí (dnes náměstí Míru)měla rodina dům, který sloužil jako obchod s textilními výrobky rodiny Marburgů a také jako zasilatelství. Byl prvorozeným synem Maxe Marburga jeho manželky Adély, rozené Bergové.

Mladý nadaný hoch ukončil nakonec svá středoškolská studia v Olomouci a byl by zde rád absolvoval i studia medicínská. Jenže v roce jeho narození byla lékařská fakulta v Olomouci zrušena (tedy pouze to, co z ní zbylo – výuka ranhojičství). Takže nebyla než lékařská fakulta Vídeňské univerzity. Zde Otto Marburg promoval 23. prosince 1899. Rok předtím si ho za asistenta vybral profesor Heinrich Obersteiner (1847-1922) v té době již známý neurolog, který byl mimo jiné v roce 1898 jmenován profesorem fyziologie a patologie centrálního nervového systému.

Profesor Obersteiner (na snímku vpravo) byl velice nezištný učitel. Mladého lékaře Ottu Marburga seznámil mimo jiné také s vynikajícím evropským psychoanalytikem Sigmundem Freudem (1856-1939), když oba muže nespojovala pouze jejich rodná moravská kolébka. A také posílá velmi rychle se učícího neurologa na stáže do Paříže, do Berlína a ten nakonec od roku 1905 pracuje na vídeňské univerzitě jako soukromý docent neurologie, když ho v roce 1912 císař jmenuje mimořádným profesorem.

Během první světové války projevil profesor Marburg mimořádnou obětavost, za což byl několikrát vyznamenán. V roce 1919 je již řádným univerzitním profesorem a ve stejném roce po odchodu profesora Obersteinera do důchodu přebírá řízení jím založeného klinického neurologického ústavu. Profesor Otto Marburg brzy získal pověst vynikajícího odborníka a skvělého pedagoga. Své znalosti předával mnoha studentům z evropských zemí (a samozřejmě také ze zemí českých) a získal si pozice i v zemích mimo Evropu.

V roce 1927 se blíže poznává s vynikajícím americkým neurologem Bernardem Sachsem (1858-1944). Tento absolvent Harvardu studoval u řady evropských psychologů a neurologů, po návratu do USA pracoval mimo jiné i jako prezident Americké neurologické asociace. S profesorem Marburgem uspořádali v roce 1931 v Bernu 1. Mezinárodní kongres neurologů.

Bern 1931. Bernard Sachs sedící čtvrtý zleva a Otto Marburg stojící třetí zleva.

Jenže přišly zlé časy – i v Rakousku stoupal počet příznivců nacismu a v březnu 1938 muselo z lékařské fakulty Vídeňské univerzity odejít 63 profesorů. Mezi nimi i Otto Marburg a Sigmund Freud. Nebylo lze na nic čekat a tak se 14. června 1938 profesor Marburg i s ženou Malvínou (rozenou Knopfelmacherovou) a s kolegou neuropsychiatrem Josefem Gerstmannem (1887-1969) a jeho manželkou Marthou původem z Plzně, ocitli v New Yorku. Prvním, kdo jim podal pomocnou ruku, byl právě Bernard Sachs (známá je také Tay-Sachsova nemoc). Otto Marburg pracoval mimo jiné jako klinický profesor neurologie na Columbia Univerzity. Když v roce Bernard Sachs zemřel, byl profesor Marburg spolu se starostou New Yorku (Fiorello LaGuardia) jedním z těch, kteří nesli jeho rakev.

Ve svém americkém pobytu se doktor Otto Marburg zabýval výzkumy epilepsie, nervovou soustavou zvláště a popsal mezní hraniční formu roztroušené sklerózy. Za byla po něm pojmenována - Marburgova roztroušená skleróza.

Marburg zůstává dodnes jedním z nejvýznamnějších neurologů v mezinárodním měřítku. Se širokým anatomickým, fyziologickým, histopatologickým a klinickým pozadím publikoval Marburg přes 200 článků o různých oblastech neuroanatomie, neuropatologie, neurologie a neurochirurgie; napsal nejméně deset knih a editoval dalších deset svazků, z nichž některé se staly standardními díly. Dopad jeho výzkumu se odráží v 800 citacích jeho prací (publikovaných před 58–108 lety) v „moderních“ časopisech Web of Science publikovaných za posledních 30 let.

Profesor Marburg zemřel krátce o svých 74. narozeninách dne 25. května 1948 v New Yorku. Se svými sedmi bratry a sestrami a se stařičkou maminkou, kterou v jejích 92 letech umístili v koncentračním táboře Theresienstadt, se možná sešel až tam nahoře.

Příště: profesor MUDr. Vilém Laufberger