HISTORIE: Znamenití lékaři v českých zemích (96)

Někdy se na ně zapomíná a někdy na ně zapomínat nelze, protože již zapomenuti a nejsou ani vzpomínáni. A přitom naše země má ve své historii mnoho osobností, patřících mezi znamenité představitele vědy lékařské. Zkusíme některé z nich připomenout, byť trochu na přeskáčku. Lékaři patřili i v minulosti k všestranně vzdělaným lidem, kteří nezřídka vynikli v mnoha jiných oborech. Byli spisovateli, hudebníky, cestovateli, archeology, botaniky či dokonce i úspěšnými profesionálními vojáky. Většinou vynikli také proto, že byli nejen odvážní, ale i zdravě sebevědomí. Někteří byli také vynikajícími lékaři, avšak upadli v zapomenutí. Někteří upadnout do zapomenutí měli, nebo se o nich málo ví. Ovšem nikoli jejich vlastní vinou. A zajímavé jsou i okolnosti jejich vzdělávání i kariérních postupů. Neschází také jejich životní epizody přímo dobrodružné.

„Po schodišti jsem stoupal pomalu do prvního patra školy se zatajeným dechem. Všechno tu bylo nové, pěkně upravené. Rekonstrukce budovy se zdařila. Moc mne potěšilo, jak Číčeničtí pečují o školu, která se zdvíhá na návsi jako tvrz. Stává se opět stánkem osvěty. S velikou vděčností jsem docela tichounce prošel místností, kde jsem se narodil. Tatínek tehdy napsal do rodinné kroniky verše svého milovaného básníka, Josefa Svatopluka Machara.
Buď kdokoliv, ty Nezjevený,
buď kdekoliv Tvůj věčný byt,
je v žití tom tak málo ceny,
však, nech to moje dítě žít!
V pokoji, kde jsem vymýšlel dětinské hry, stály dvě řady roztomilých pestře barevných lehátek, jakoby očekávajících příchod trpaslíčků z pohádky o Sněhurce. Já byl v té místnosti i pokřtěn. Za maminkou, která po mém narození dlouho churavěla, přijel z Vodňan pan kaplan Čeřovský a 10. září 1920 mne pokřtil. V pokoji, ve škole, kde se křest konal, tatínek vytvořil improvizovaný oltář a celý prostor důstojně upravil. Mé rodiště mne po procházce po škole a projevu pana starosty poctilo udělením čestného občanství. Udělalo mi velkou radost, takovou tichou, hluboce prožitou.“

Výše uvedený text je z pera profesora MUDr. Ctirada Johna, legendy české imunologie. Odešel z tohoto světa v pátek 12. října 2018 ve věku požehnaných 98 let. Deset let předtím se v jeho rodné obci Číčenicích konala historicky první setkání rodáků. Obec je to malá. Leží asi čtyři kilometry východně od Vodňan a má necelých pět set obyvatel. Na tomto prvním setkání rodáků, v roce 2008 bylo uděleno čestné občanství právě profesoru Ctiradu Johnovi. V jeho osmaosmdesáti letech ho to velice potěšilo. Rád se také podíval na školu, ve které se narodil. Jeho rodiče, Čestmír a Emilie Johnovi učili v Číčenické dvojtřídce. Ctirad maturoval ve Vodňanech a vystudoval lékařskou fakultu Univerzity Karlovy (s válečnou přestávkou). Promoval v roce 1949. Celý život pracoval v Mikrobiologickém a imunologickém ústavu 1. Lékařské fakulty UK.

Nejprve se stal asistentem vedoucího ústavu, kterým byl profesor MUDr. František Patočka, bratr filozofa a prvního mluvčího Charty Jana Patočky. V roce 1956 získal titul kandidáta lékařských věd a v srpnu 1960 byl jmenován docentem. Rychlá kariéra? Nikoli-mladý lékař jakoby se zrodil pro mikrobiologii. Byl úspěšným výzkumníkem a na podzim 1961 využil stipendium francouzské vlády ke studijnímu pobytu v Pasteurově ústavu v Paříži. Byla to náhoda – jako jeden z mála odborníků připadajících v úvahu na stipendijní pobyt uměl tehdy již docent John velmi dobře francouzsky. Ve Francii, jak sám napsal, odborně a myšlenkově vyzrál.

Jenže ouha. V roce 1970 odešel do penze profesor Patočka a jediným kandidátem na jeho místo místo byl MUDr. John. Jenže o jeho názorech se vědělo, pročež byl jmenován vedoucím ústavu prozatímním. Ovšem při jedněch prověrkách MUDr. Ctirad John prohlásil, že si váží činu Jana Palach a to byl konec jeho kariéry. Navíc byl vyloučen ze strany.

Když v roce 1977 vznikl dokument Charta 77, kterým odvážní občané v čele s Václavem Havlem žádali po komunistickém vedení země dodržování demokratických práv, navrhlo vedení fakulty, aby doktor John napsal dopis, v němž chartisty veřejně odsoudí s tím, že dopis zveřejní Rudé právo. John to odmítnul a tak hledali někoho jiného pro vedení ústavu. Všichni možní kandidáti odmítli – stál za Johnem. A tak docent John vedl ústav dál, v roce 1981 dokonce dostal dekret bez uvedení přídomku „prozatímní“. Jeho odborná erudice, pověst mezi zahraničními kolegy, to vše hovořilo pro něj. Dokonce mu dovolili obhájit doktorskou dizertaci, avšak pro titul profesora si mohl přijít až v roce 1990. To byl již v penzi. Navzdory tomu dál publikoval, přednášel a bádal.

V roce 1985 získal MUDr. John stříbrnou Purkyňovu medaili a v roce 1990 zlatou plaketu Jana Evangelisty Purkyně. V roce 2005 byl jmenován Rytířem lékařského stavu. Je autorem více než stovky odborných prací a pokud jde o imunologii, byl opravdu expertem světového formátu.

Když byl profesor MUDr. Ctirad John, DrSc., dne 19. května 2016 slavnostně pasován na Rytíře českého lékařského stavu, vedl při té příležitosti zajímavý projev, v němž mimo jiné řekl:

„… Jako vagant v devátém decéniu vlastního životního příběhu beru stále častěji do ruky Kulhavého poutníka Josefa Čapka. Poutník je někdo, kdo je na cestě a někam směřuje… Kulhá, je nachýlen, jde pomaleji než jeho rostenci. Víc vidí, ostřeji rozlišuje. Všímá si uvážlivěji různých setkání. Naléhavě potřebuje spolehlivá návěští, ukazatele směru, milníky… To aby někam došel a nesešel z cesty. Když se připomene páteř či noha, usedne, aby nabral nové síly, a pozoruje velké úkazy, jako jsou nebesa a dálky. A vidí i úkazy drobné jako let ptáka či motýla…

Poutník, kterému jste dnes prokázali poctu tak významnou se stále sama sebe ptá, zda od něho badatele a laboratorního pracovníka, dostával klinik, ošetřující lékař, a tedy i pacient věrohodná a jednoznačná data poskytovaná laboratorní technologií… dovolte, abych poděkoval v pokoře těm, kteří rozhodovali o mém pasování… díky vám, rodino a moji nejbližší, kteří mě stále zdržujete na cestě…“

Příště: doc. MUDr. Josef Bendl, CSc.