Někdy se na ně zapomíná a někdy na ně zapomínat nelze, protože již zapomenuti a nejsou ani vzpomínáni. A přitom naše země má ve své historii mnoho osobností, patřících mezi znamenité představitele vědy lékařské. Zkusíme některé z nich připomenout, byť trochu na přeskáčku. Lékaři patřili i v minulosti k všestranně vzdělaným lidem, kteří nezřídka vynikli v mnoha jiných oborech. Byli spisovateli, hudebníky, cestovateli, archeology, botaniky či dokonce i úspěšnými profesionálními vojáky. Většinou vynikli také proto, že byli nejen odvážní, ale i zdravě sebevědomí. Někteří byli také vynikajícími lékaři, avšak upadli v zapomenutí. Někteří upadnout do zapomenutí měli, nebo se o nich málo ví. Ovšem nikoli jejich vlastní vinou. A zajímavé jsou i okolnosti jejich vzdělávání i kariérních postupů. Neschází také jejich životní epizody přímo dobrodružné.

Málokterý lékař má lávku nesoucí jeho jméno. A přece - lávka pro pěší v Dobřichovicích, která vede přes Berounku a spojuje dvě sídlení jednotky města, nese od 23. dubna 2016 název „Lávka profesora Karla Lewita“. V ten den se totiž v místním Centru komplexní péče uskutečnila konference k nedožitým 100. narozeninám profesora MUDr. Karla Lewita (1916-2014), vynikajícího neurologa a zakladatele moderní funkční diagnostiky a léčby vertebrogenních onemocnění, který Centru komplexní péče od roku 2008 pracoval.

Měl zde svoji „ordinaci neurologie a myoskeletální medicíny“. A průběhu uvedené konference, byla dosud bezejmenná lávka pojmenována. Na konferenci byl prezentován současně „Nadační fond Karla Lewita“, mající sídlo právě v Dobřichovicích, mezi jehož úkoly také patří rozvíjet jeho nadčasové myšlenky týkající se především rehabilitace a fyzioterapie, jimiž si profesor Lewit získal mezinárodní uznání. Lewitova učebnice „Manipulační léčba v myoskeletální medicíně“, která byla také jeho doktorskou prací se dočkala několikerých vydání v mnoha jazycích. Jen německy vyšla celkem sedmkrát.

Otec Karla Lewita MUDr. Egon Lewit pracoval ve vojenské nemocnici v Lublani, kde se také 25. dubna 1916 Karel Lewit narodil. Na konci první světové války se rodina přestěhovala do Prahy. Karel Lewit začal po absolvování gymnázia v roce 1934 studovat na lékařské fakultě, avšak v roce 1939 protižidovské nálady české společnosti ho přiměly k přerušení studia a k emigraci do Francie. Po vypuknutí 2. světové války se zúčastnil aktivně zahraničního odboje a bojoval i za svobodu svojí země. Působil v Anglii, konec války ho zastihl jako příslušníka Československé obrněné brigády v Normandii. Z Anglie si do svobodného Československa přivezl úžasnou ženu Iris a později byl kapitán Lewit vyznamenán vysokým vojenským řádem. V roce 1946 ukončil svá medicínská studia a nastoupil na kliniku neurologa profesora MUDr. Kamila Hennera (1895-1967). Oba muži nalezli v sobě a ve společné práci zalíbení. Pracovali spolu plných třináct let.

Doktor Lewit kdysi prohlásil (a to neměl nic proti chirurgům): „Ukážete doktorům bolavé místo a už si brousej skalpely.“

Na Hennerově klinice se doktor Lewit začal zabývat terapeutickými technikami a s nimi spojenými rehabilitačními procesy. Přednášel o nich a již v roce 1954 založil Rehabilitační společnost, později Myoskeletální společnost. Dá se říci, že začal budovat nový obor lékařské vědy. S několika dalšími kolegy založili tzv. Pražskou školu (profesor MUDr. Vladimír Janda, DrSc., doc. MUDr. František Véle, CSc., profesor MUDr. Václav Vojta, DrSc. a jiní). Posléze metody manipulační terapie nepřednášel doktor Lewit jen českým studentům, ale slyšeli je v Německu, v Anglii, v USA, Polsku, v Bulharsku, v Austrálii a dokonce i v Rusku.

Jenže ouha. Když měl v roce 1968 získat profesuru, byl mu pro jeho politické postoje titul „pozdržen“. Získal ho až v roce 1990. Navíc byl nucen opustit práci na pražské neurologické klinice. Uchýlil se do relativního bezpečí, které našel ve Výzkumném ústavu chorob revmatických.

V roce 1994 se vrátil na svou kliniku a od roku 1996 až do roku 2012 pracoval na rehabilitační klinice Univerzity Karlovy a současně v CKP Dobřichovice. Aktivně pracoval až do roku 2012. Teprve tehdy, ve věku 96 let, odešel do důchodu.

Profesor MUDr. Karel Lewit se svými dalšími kolegy upřednostňovali především funkční klinické vyšetření pacienta a co nejdokonalejší diagnostiku. Za nemocí klienta viděl profesor Lewit především jeho trápení nejen fyzické, ale i psychické. Dnes se tomu říká bio-psycho-sociální přístup. Doktor Lewit tento termín neznal. Ale dělal to tak.

Těšil se výbornému zdraví, ještě v 85 letech zdolával na lyžích sjezdovky v Rakousku. Byl výborný společník, plynule ovládal pět jazyků, byl aktivní i ve společenském životě. O jeho pedagogických schopnostech ani nemluvě. Byl výborným učitelem.

Příště: profesor MUDr. Ctirad John