HISTORIE: Znamenití lékaři v českých zemích (64)

Někdy se na ně zapomíná a někdy na ně zapomínat nelze, protože již zapomenuti a nejsou ani vzpomínáni. A přitom naše země má ve své historii mnoho osobností, patřících mezi znamenité představitele vědy lékařské. Zkusíme některé z nich připomenout, byť trochu na přeskáčku. Lékaři patřili i v minulosti k všestranně vzdělaným lidem, kteří nezřídka vynikli v mnoha jiných oborech. Byli spisovateli, hudebníky, cestovateli, archeology, botaniky či dokonce i úspěšnými profesionálními vojáky. Většinou vynikli také proto, že byli nejen odvážní, ale i zdravě sebevědomí. Někteří byli také vynikajícími lékaři, avšak upadli v zapomenutí. Někteří upadnout do zapomenutí měli, nebo se o nich málo ví. Ovšem nikoli jejich vlastní vinou. A zajímavé jsou i okolnosti jejich vzdělávání i kariérních postupů. Neschází také jejich životní epizody přímo dobrodružné.

Jakkoli byl nacionalismus extrémem minulých staletí, podléhali mu méně lidé vzdělaní a inteligentní. Když německý vědec Samuel Friedrich Nathaniel von Stein (1818-1885) popsal a vysvětlil dosud neznámý svět prvoků, považoval tehdy vídeňský ministr kultu a vyučování Lev hrabě Thun za prospěšné povolat ho na profesorské místo univerzity pražské. Jakkoli byl doktor Stein roduvěrný Němec a ještě k tomu protestant. A filozofové si ho navzdory tomu, několikrát zvolili několikrát děkanem fakulty a dokonce i rektorem. Sám císař mu udělil několik řádů a povýšil ho do šlechtického stavu. Přestože se tento muž výhradně zabýval studiem nálevníků či bičíkovců. Nakonec zemřel a je pohřben v Praze.

Podobných případů bychom nalezli v našich dějinách bezpočet, například i mezi lékaři. Mnozí z nich, ačkoli vyrostli ve výhradně německém prostředí, se stali oddanými českými národními buditeli. Krásným příkladem nám může být MUDr. Leopold Fritz (1813-1895), syn lesníka Franze Fritze (1785-1871) z Třešti a maminky Marie, rozené Duschill (1791-1868), který vyrůstal ve výhradně německém prostředí.

Leopold Fritz absolvoval triviální školu v Třešti, gymnázium v Jihlavě a po maturitě vzal tlumok a šel pěšky do Prahy. Dva roky studoval práva, posléze se rozhodl pro medicínu a rodiče potěšil dárkem vpravdě vánočním, když dvacátého prosince 1836 promoval. A otevřel si lékařskou praxi nedaleko svého rodiště, v tehdy převážně německé Jihlavě. Z Prahy se navíc vrátil domů nejen lékař, ale přesvědčený český vlastenec, jakkoli pochopitelně zůstal českým Němcem.

Jeho aktivity směřující k českému národnímu probuzení v Jihlavě, byly neuvěřitelně rozličné, úžasné a strhující. Léčil a také nosil svým pacientům české knihy. Založil veřejnou čítárnu, v níž často přednášel na nejrůznější vlastenecká a historická témata. Založil první český spolek v Jihlavě – Jihlavskou Besedu. Byl také předsedou Hospodářského spolku pro Jihlavu a okolí, v roce 1882 vznikla v Jihlavě z jeho iniciativy první česká obecná škola (k jejímu vzniku přispěl darem ve výši deset tisíc zlatých) a později i česká „opatrovna“, jejíž vznik podpořil stejnou částkou.Učil také český jazyk a literaturu na jihlavském gymnáziu, publikoval, byl čestným členem Ústřední matice školské v Praze, založil českou gymnazijní knihovnu, byl také aktivním poslancem Moravského zemského sněmu. V červenci 1875 mu bylo děleno čestné občanství města Jihlavy (byl čestným občanem Telče, Žďáru nad Sázavou, Tasova a dalších měst). Neuvěřitelné jsou jeho aktivity sběratelské. Zmapoval (pomocí nákresů) více než sto kamenných křížů a křížových kamenů z Jihlavska a sousedních krajů. Tato jeho práce byla prezentována v roce 1895 v rámci slavné Národopisné výstavy českoslovanské v Praze. Aktivně se zabýval historií dolování na Jihlavsku a místnímu muzeu věnoval své vzácné středověké vykopávky. V roce 1888 mu byl udělen rytířský kříž Řádu Františka Josefa. Výčet jeho dalších aktivit, včetně toho, že v letech 1850-1865 pracoval jako člen městské rady, je obdivuhodný.

Leopold Fritz

V roce 1866 projížděl Jihlavou císař František Josef I. Při té příležitosti mu Leopold Fritz předal žádost o zřízení českého gymnázia v Jihlavě. Císař petici přijal a nechal se informovat o situaci ve městě. Bylo to zrovna po té strašné bitvě prusko-rakouské.

Když zemřel 14. listopadu 1847 v Praze český vlastenec, buditel a také autor prvního česko-německého slovníku Josef Jungmann, byl doktor Fritz iniciátorem a spoluorganizátorem slavné zádušní mše (rekviem) v jihlavském kostele sv. Ignáce, konaného k uctění Jungmannovy památky. Tehdy se jí zúčastnila nejen místní honorace, ale žáci a profesoři všech jihlavských škol.

V roce 1849 zakoupil doktor Fritz ve veřejné dražbě za 1 300 zlatých pozemek (původně jezuitskou zahradu) se zahradním domkem, obehnaný vysokou zdí. Vybudoval zde úžasnou zahradu, kterou později odkázal Spolku pro zřízení české opatrovny. Na zahradě pěstoval Leopold Fritz velice zajímavé dřeviny, cizokrajné rostliny a besedoval zde se studenty zajímajícími se o botaniku i s občany města, kterým udílel cenné rady pro pěstování ovocných stromů. Po doktorově smrti o zahradu pečoval zahradník Ferdinand Selzer, pro kteréžto účely mu doktor Fritz odkázal 5000 zlatých, což byla v té době poměrně vysoká suma. V zahradě rostly například obrovské túje, japonské kdoule, liliovník nebo červeně kvetoucí kaštan. Podobnou botanickou zahradu založil i v nedalekém Pístově (dnes součást Jihlavy), leč kde je jí dnes konec.

Botanika nebyla jediným koníčkem doktora Fritze. Považoval za vhodné pečovat o věci veřejné. Byl zakladatelem Ústředního hřbitova v dnešní jihlavské Žižkově ulici a židovského hřbitova „U cvičiště“. Pracoval také jako soudní lékař. Byl mimo jiné i členem spolku Moravská národní Jednota. V kalendářích tohoto spolku zveřejňoval články o zdravovědě. Organizoval výstavbu Besedního domu pro českou menšinu v Jihlavě a dožil se ještě jeho slavnostního otevření v červenci 1894. Traduje se, že při této příležitosti se slzami v očích prohlásil, že nyní již může v klidu zemřít. A také v následujícím roce, 2. srpna 1895 odešel z tohoto světa.

Místo posledního odpočinku Fritzovy rodiny na jihlavském hřbitově. Ještě před svou smrtí odkázal doktor Fritz celý svůj majetek místním českým školám a spolkům.

Příště: MUDr. Jan Vilém Helfer