HISTORIE: Znamenití lékaři v českých zemích (59)

Někdy se na ně zapomíná a někdy na ně zapomínat nelze, protože již zapomenuti a nejsou ani vzpomínáni. A přitom naše země má ve své historii mnoho osobností, patřících mezi znamenité představitele vědy lékařské. Zkusíme některé z nich připomenout, byť trochu na přeskáčku. Lékaři patřili i v minulosti k všestranně vzdělaným lidem, kteří nezřídka vynikli v mnoha jiných oborech. Byli spisovateli, hudebníky, cestovateli, archeology, botaniky či dokonce i úspěšnými profesionálními vojáky. Většinou vynikli také proto, že byli nejen odvážní, ale i zdravě sebevědomí. Někteří byli také vynikajícími lékaři, avšak upadli v zapomenutí. Někteří upadnout do zapomenutí měli, nebo se o nich málo ví. Ovšem nikoli jejich vlastní vinou. A zajímavé jsou i okolnosti jejich vzdělávání i kariérních postupů. Neschází také jejich životní epizody přímo dobrodružné.

Historie je nesporně plná paradoxů. Zakladatel německého tělocvičného hnutí „Deutscher Turnverband“ Friedrich Ludwig Jahn (1778 - 1852) zvaný také „Turnvater Jahn“ byl přímým potomkem české rodiny z Hořic, která pro svoji příslušnost k Jednotě českobratrské emigrovala po roce 1620 do Pruska. Paradoxně, zakladatelé Sokola, podobného tělocvičného hnutí s výrazným českým národním smyslem byli zase dva „Němci“. Tyrš (1832-1884) se narodil jako Friedrich Emmanuel Tirsch a první starosta Sokola Jindřich Fügner (1822-1865) se narodil jako Heinrich Anton Fügner a ještě v době svého sokolského starostování neuměl pořádně česky. A přesto oba tito muži položili základy ryze české vlastenecké organizace sokolské, aktivně pracující dodnes.

Když přicestoval v polovině 18. století do Čech Frederik Ludvík Hannoverský (1707-1751), nejstarší syn britského krále Jiřího II. a od roku 1729 také princ z Walesu, byl členem jeho doprovodu princův osobní lékař doktor Lambl. Jaké byl národnosti, můžeme pouze tušit. Avšak jeho pravnuk, o němž bude dnes řeč, profesor MUDr. Dušan Vilém Lambl (1824 – 1895) byl, podobně jako jeho další tři bratři, zanícený český vlastenec, slavjanofil a národní buditel. Stalo se tak také proto, že pradědeček Lambl tehdy již v Čechách zůstal. Jeho syn Jan vstoupil do služeb hraběte Kolovrata v Březnici a vnuk František Lambl byl již vrchním hospodářským správcem plzeňského panství hraběte Schönborna. Za ženu si vzal Marii, dceru vrchního rychtáře Jana Jelínka z Chudenic.

Pro pořádek si musíme připomenout alespoň stručně bratry Dušana Viléma. Nejstarší František Sudimír Lambl (1819 – 1891) byl skvělý hospodářský správce, podporoval na studiích své bratry, když sám studia práv pro nemoc nedokončil. Horlivý vlastenec spoluzakládal pěvecký spolek Zvon, Občanskou besedu a znamenitý amatérský archeolog.

Karel Milan Lambl (1823 - 1884) byl významný český národohospodář, pedagog, lesník, ovocnář a zakladatel zemědělského školství. Pracoval aktivně v mnoha vlasteneckých spolcích. S bratrem Janem Baptistou vydával hojně čtenou encyklopedii Rolník nového věku.

Profesor Jan Baptista Lambl cestoval a přednášel v řadě evropských zemí. S bratrem Karlem Milanem založil v Troji na Popelářce Pomologický ústav.

Nejmladším bratrem byl Jan Baptista Lambl (1826 – 1909). Zanícený vlastenec, který se v říjnu 1849 rozhodl složit rigorosum farmacie v rodném, tedy v českém jazyce. Později složil i státní zkoušky pro učitele chemie a přírodopisu, vyučoval na hospodářské škole, byl poslancem Zemského sněmu, ředitelem rolnické školy, zakládal hospodářské školy v Táboře a v Chrudimi. V roce 1867 byl jmenován po předchozí habilitaci profesorem pražské Polytechniky, na níž byl v roce 1891 i rektorem. Vydával učebnice, odborné hospodářské spisy, dopisoval do řady českých novin, byl mimo jiné i členem Spolku českých spisovatelů. Stál u zřízení systému zemědělského školství; v roce 1908 mu byl udělen čestný titul doktora technických věd Českého vysokého učení technického v Praze.

Profesor MUDr. Dušan Vilém Lambl byl výborný lékař, vlastenec, spisovatel a dokonce se část jeho života dostala do jednoho českého filmu natočeného 67 let po jeho smrti. To se českým lékařům obvykle nestává. V roce 1962 natočil režisér Otakar Vávra životopisný film o Boženě Němcové s názvem Horoucí srdce. Film je na několika místech historicky poněkud nepřesný, jakkoli se v něm sešli téměř všichni tehdejší špičkoví čeští herci a herečky. Vladimíru Rážovi byla svěřena role mladého lékaře, Dušana Viléma Lambla. Proč asi?

Všechny děti Františka a Marie Lamblových se narodily v Letinách u Přeštic. Bylo jich celkem jedenáct, dospělosti se dožili čtyři chlapci, viz výše a čtyři dívky – Marie, Barbora, Anna a Eliška. Je zajímavé, že Letiny se poprvé připomínají počátkem 13. století jako majetek lékařů krále Václava I. (1205 - 1253). Vilém Dušan Lambl byl patologický anatom (vůbec první soukromý docent patologické anatomie a histologie na Univerzitě Karlově, biolog, průkopník dětského lékařství, leč také publicista, propagátor slovanského hnutí, překladatel, cestovatel, v roce 1848 člen Národního výboru a výboru Slovanské lípy, přítel Karla Havlíčka Borovského. Ale také trochu filolog – svého času přesvědčil českého lékaře a přírodovědce Jana Svatopluka Presla (1791 - 1849), aby namísto jím navrhovaného názvu žabinec, byl použit pojem řasy. A tak to platí i dodnes.

Vilém Dušan studoval na gymnáziu v Plzni, středoškolská studia dokončil v Praze, posléze se zapsal ke studiu medicíny a slovanských jazyků. Obé zvládl na výtečnou, na medicíně promoval v roce 1851. V té době mu svěřil dr. Čejka (sám nemocný tuberkolózou) léčení své pacientky Boženy Němcové. Lambl, vítaný společník pražských salonů, výborný vypravěč a již tehdy dobrý lékař, pečoval o rodinu Němcových velice svědomitě. Až se stal nakrátko Němcové milencem a jak vyprávějí životopisci, byl z jejích milenců nejcharakternější. Nebylo to lehké, o vztahu se dozvěděl i Němcové manžel, Lambl si velice pohoršil u rodiny Rottů, kde byly dvě dcery na vdávání, o které se předtím vážně zajímal.

Obě ho kvůli Němcové odmítly – Sofie se stala známou spisovatelkou Podlipskou, Johana pak známou spisovatelkou Karolinou Světlou. Inu, bylo okolo toho plno hádek, pomluv a střetů, vše (Lamblův poměr s Němcovou) ukončila v roce 1853 smrt Hynka, syna Boženy Němcové, o něhož se doktor Lambl velice poctivě staral a nakonec uhradil i částku za jeho pobyt v nemocnici, kde Hynek zemřel.

Aktivní byl Dušan Vilém již za studií. Byl například mluvčím a prvním starostou studentského spolku Slávie. V roce 1846 (od července do poloviny září) podnikl se svým bratrem Janem Baptistou prázdninovou cestu po Slovensku. Navštívili mimo jiné i básníka a překladatele Andreje Sládkoviče (1820 - 1872), který je doprovodil na Sliač. V Hornej Lehotě je na místní faře pohostil básník a spisovatel, farář Samo Chalupka (1812 – 1883). Setkali se i s dalšími slovenskými vzdělanci a debatovali hlavně o potřebě spisovné slovenštiny. Lambl posléze napsal skvělá dílka „Zápisky cestujícího po Slovensku„ a „Slovníček Slovenský“. Zmíněné Zápisky jsou vřelou a citlivou oslavou krásy slovenské země a Slováků vůbec. Měly by vyjít znovu.

Příznačná byla i Lamblova dráha lékařská a vědecká. Nejprve pracoval v Dětské nemocnici císaře Františka Josefa, kterou vedl jeho přítel doktor Josef Löschner (1809 - 1888). Zde objevil ve stolici dětí nemocných dysenterií (úplavice), střevního parazita - bičíkovce (prvoka) neboli měňavku úplavičnou. Nazval ho Cercominas intestinalis, když v roce 1915 zavedl americký parazitolog Charles W. Stiles (1867 - 1941) název Giardia lamblia, používaný dodnes. Právě na počest jeho českého objevitele.

Velice oblíbené byly Lamblovy přednášky na univerzitě. Do Prahy přijížděli mladí medikové z Německa, Dánska, Holandska, Ruska i ze Spojených států. Dostával nabídky profesorských postů z mnoha evropských univerzit, a když se dozvěděl, že „pro jeho slovanské smyšlení není pro něj v Rakousku vyššího místa“ (myslel si na katedru profesora Teitze, jemuž kdysi asistoval), přijal v roce 1861 místo mimořádného profesora na univerzitě v Charkově a v roce 1870 přešel na univerzitu do Varšavy a zároveň byl jmenován ředitelem nemocnice sv. Ducha. V Rusku také hodně cestoval a publikoval, během pobytu v této zemi mu vyšlo přes sto pojednání z oboru patologické anatomie nejen v ruštině, ale i v latině, polštině, češtině, němčině a ve francouzštině.

Na sklonku života věnoval část svého jmění (dvacet tisíc zlatých) české lékařské fakultě a české technice k podpoře chudých studentů. I když žil v Rusku, na svoji vlast nezapomínal. V roce 1862 byl zvolen čestným členem Spolku českých lékařů a mnohé přátele především z řad vlastenců navštěvoval.

Nakonec se i v Rusku oženil. S ženou Evženií, rozenou Edelbergovou měl dvě dcery Olgu a Natašu. V roce 1882 pětiletá Nataša onemocněla a byl jí doporučen pobyt na čerstvém vzduchu. Bohužel zemřela mladá při svém prázdninovém pobytu na Hrubé Skále, kde je také pohřbena. O sem let starší Olga se provdala za vysokého carského důstojníka.

Smrt zastihla profesora Lambla, tohoto skvělého muže ve Varšavě 25. února 1895. Jeho skonem odešla velká postava evropské medicíny. Snad ještě poděkovat Frederiku Ludvíku Hannoverskému, princi z Walesu a následníkovi anglického trůnu, že svého času do Čech přivezl jeho pradědečka.

Příště: profesor MUDr. Josef Vilém svobodný pán z Löschneru