Někdy se na ně zapomíná a někdy na ně zapomínat nelze, protože již zapomenuti a nejsou ani vzpomínáni. A přitom naše země má ve své historii mnoho osobností, patřících mezi znamenité představitele vědy lékařské. Zkusíme některé z nich připomenout, byť trochu na přeskáčku.

Lékaři patřili i v minulosti k všestranně vzdělaným lidem, kteří nezřídka vynikli v mnoha jiných oborech. Byli spisovateli, hudebníky, cestovateli, archeology, botaniky či dokonce i úspěšnými profesionálními vojáky. Většinou vynikli také proto, že byli nejen odvážní, ale i zdravě sebevědomí. Někteří byli také vynikajícími lékaři, avšak upadli v zapomenutí. Někteří upadnout do zapomenutí měli, nebo se o nich málo ví. Ovšem nikoli jejich vlastní vinou. A zajímavé jsou i okolnosti jejich vzdělávání i kariérních postupů. Zajímavé jsoutaké dva příběhy dvou českých lékařů stejného jména, jakkoli na první pohled nemají nic společného. Na Wikipedii se o tom například vůbec nic nedočtete.

Drahý bratře,

mám tu čest Ti sdělit, že dne 25. února tohoto roku přišel na svět náš první syn. Protože jsi již předtím přijal kmotrovství, stanovili jsme den křtu až na 10. března L. P. 1895, aby sis mohl věci uspořádat a přijet k nám do Strakonic. Křest bude v kostele sv. Prokopa. Náš prvorozený ponese i Tvoje jméno. Se Zděnkou se na Tebe moc těšíme.

Tvůj bratr Alois

Adresátem dopisu byl MUDr. Hynek Pelc (1844-1915), od roku 1882 vrchní úřední lékař Prahy (fyzik) a od roku 1884 ředitel Všeobecné nemocnice v Praze, zakladatel české komunální hygieny. Autorem dopisu byl jeho mladší bratr dvorní rada JUDr. Alois Pelc (1856-1932), v té době c. k. místodržitelský tajemník a správce c. k. okresního hejtmanství ve Strakonicích. Oba se narodili v Předměstí u Sobotky (tehdy šlo ještě o samostatnou obec) v rodině místního mistra punčochářského Jana Pelce a jeho ženy Marie, rozené Hořejšové ze Sobotky.

Doktor Pelc svého synovce také pokřtil. Kmotrou byla i babička Josefina z Pelhřimova (maminka Zděnky, ženy Aloise Pelce). Novorozenec dostal při křtu jména Ignat, Jan a Humbert. Byl později také význačným lékařem, profesorem sociálního lékařství na Univerzitě Karlově a ředitelem Státního zdravotnického ústavu. Během druhé světové války byl jako účastník odboje v době heydrichiády zatčen a dne 2. července 1942 na pražské střelnici v Kobylisích popraven. V odborné literatuře je uváděn jako univerzitní profesor MUDr. Hynek Pelc (1895-1942). Jeho manželka Ludmila, rozená Navrátilová, byla rovněž lékařkou.

Jeho strýc, MUDr. Hynek Pelc byl také pokřtěn jako Ignat (v německy psaných materiálech je uváděn jako Ignaz). Někdy se užíval i výraz Ignác. Latinská podoba tohoto jména Ignacius patřila mimo jiné k význačným jezuitům a vysokým katolickým hodnostářům. V druhé polovině 19. století a v první polovině století dvacátého se mnoho nositelů křestního jména Ignaz (Ignat, Ignác) nechalo přejmenovat na Hynek. Jedním z důvodů bylo veřejné přihlášení se k českému původu a později byl jedním z důvodů i odpor vůči jezuitům či církvi. I tak to nebylo formálně správně. Jméno Hynek vzniklo z německého Heinrich (jinou variantou je i Jindřich). Leč v té době byl Hynek považován za českou variantu jména Ignác. Synovec MUDr. Hynka Pelce, si nechal změnit křestní jméno Ignat na Hynek dne 5. března 1927. Jeho strýc si křestní jméno změnil již za medicínských studií v Praze. Od těch dob jsou Hynkové oba Pelcové.

Po maturitě na jičínském gymnáziu studoval Hynek Pelc (strýc) medicínu ve Vídni a v Praze. Ještě před promocí mu byla drsnou školou praxe v polních nemocnicích, které byly provizorně otevírány po krvavém prusko-rakouském střetu v července 1866 i v okolí Jičína. Jedna polní nemocnice byla dokonce zřízena v jeho rodné Sobotce. Nakonec promoval až v roce 1871 a nastoupil jako sekundář pražské Všeobecné nemocnice. Po návratu ze studijních cest po Evropských metropolích se v roce 1876 stal nejprve městským lékařem v Praze, šest let poté byl jmenován vrchním úředním lékařem Prahy (prvním městským fyzikem) a členem zdravotní zemské rady. V roce 1884 byl jmenován ředitelem pražské Všeobecné nemocnice. V té době také přišel čas, aby se oženil. S Annou, rozenou Nettwallovou z Českého Brodu uzavřeli sňatek 26. září 1885 v pražském kostele u sv. Jindřicha a svaté Kunhuty na Novém Městě pražském.

MUDr. Hynek Pelc (1844-1915) podnikl v letech 1875-1876 studijní cesty po Evropě. Navštívil zdravotnická zařízení v Berlíně, v Heidelbergu, v Kielu, v Londýně a v Paříži. Všude se zajímal i o to, jak řeší vedení velkých měst veřejné zdravotní služby. Na cestu mu značnou měrou přispěla Justova cestovní nadace.

Pražská Všeobecná nemocnice byla otevřena v roce 1790 jako čtvrtá v monarchii (po Vídni, Brnu a Olomouci) na základě výnosu císaře Josefa II z roku 1781. Doktor Pelc zajistil po svém nástupu její rozšíření. Byly postaveny dva nové pavilony (dermatologicko-chirurgický a izolační) a tři objekty pro pacienty s nakažlivými chorobami. Neuvěřitelný kus práce odvedl tento muž na poli zdravotnické osvěty a rozšíření lékařské péče. Navrhl a prosadil v českém zemském sněmu záklon o zřizování a financování veřejných nemocnic. Díky tomuto prozíravě napsanému zákonu vznikly při každém okresním hejtmanství zdravotní obvody, v jejichž čele stál okresní lékař a také zdravotní komise. Během krátké doby se tak ztrojnásobil počet lékařů ve státních službách. Díky jeho vlivu bylo postaveno na venkově dvacet nových moderních nemocnic. Výrazně ovlivnil vznik nových předpisů, které se týkaly odpadového hospodářství, desinfekční služby, evidenci nakažlivých nemocí ale i lékařské péče ve školách. Z jeho tvůrčí dílny pocházel také návrh na zřízení veřejné záchranné služby (1904).

Doktor Pelc vydal v roce 1875 knihu Hunterian Museum v Londýně. Jde o londýnské přírodovědné muzeum (na snímku jeden z interiérů), které vzniklo na přelomu 18. a 19. století. Jeho základem byla sbírka Johna Huntera, kterou v roce 1799 zakoupila britská vláda. John Hunter (1728-1793) byl skotský lékař a chirurg, zakladatel moderní patologie. Ve svých sbírkách měl různé anatomické vzorky a chirurgické nástroje. Dnes je toto muzeum součástí londýnského Muzea zdraví a medicíny.

V roce 1899 byl doktor Pelc za svoji práci ve zdravotnictví jmenován dvorním radou a současně byl zvolen předsedou c. k. zemské zdravotní rady. Široká je i jeho činnost osvětová. Vydal řadu drobných publikací týkajících se léčení a prevence, publikoval v Časopise českých lékařův, spolupracoval s redakcí Ottova Slovníku naučného, každým rokem vydával písemnou zprávu o zdravotním stavu země. To byla úžasná pomoc rozvoji zdravotnictví vůbec. V roce 1894 sepsal pro autora Ladislava Čupra, který vydal knihu o „Kneippově vodoléčebné methodě“ dodatek s názvem: Pokyny těm, kdož v Čechách Kneippovy lázně zříditi míní“. MUDr. Pelc rychle pochopil, co metoda faráře Sebastiana Kneippa z Wörishofenu obnáší. Četl pochopitelně jeho první knihu „Léčení vodou“ vydanou v roce 1886. Konec konců Kneippovy metody se v lázeňství používají dodnes.

Výrazně ovlivnil přepravovaný zákon o lékařských komorách (1894) s tím, aby organizace lékařů byla jednotná se dvěma národnostními sekcemi. Věnoval se značně nemocem z povolání, pomáhal s úpravami studijních řádů na lékařských fakultách. Jeho zásluhou byly zřízeny v Českých Budějovicích a v Jindřichově Hradci ústavy pro výrobu očkovacích látek (jinde vyráběné látky zakázal používat). Inicioval vznik ústavů pro rekonvalescenty v Ryjicích, v Lázních Toušeň a v Tuchoměřicích. Díky jeho úsilí bylo v roce 1898 přijato do služeb pražského policejního ředitelství prvních šestnáct policejních lékařů. Takové posty předtím vůbec neexistovaly.

MUDr. Hynek Pelc udělal v druhé polovině devatenáctého stolení pro rozvoj zdravotnictví v českých zemích značný kus prozíravé práce. Tento, v soukromí velice skromný muž, byl v roce 1893 vyznamenán řádem Železné koruny a v roce 1911 rytířským řádem císaře Leopolda. V roce 1913 odešel doktor Pelc do důchodu, avšak v kontaktu se zdravotnictvím byl neustále, zejména pak po vypuknutí první světové války, kdy pomáhal ošetřovat raněné a organizoval péči o ně. Odešel z tohoto světa 9. srpna 1915. Na Vyšehradě má rodina Pelcova hrobku. Jsou tam pohřbeni oba bratři Alois a Hynek ze Sobotky.

Příště: profesor MUDr. Vladimír Vondráček