Někdy se na ně zapomíná a někdy na ně zapomínat nelze, protože již zapomenuti a nejsou ani vzpomínáni. A přitom naše země má ve své historii mnoho osobností, patřících mezi znamenité představitele vědy lékařské. Zkusíme některé z nich připomenout, byť trochu na přeskáčku. Samozřejmě, že řada znamenitých lékařů byla (a je) i mezi těmi, kteří netvořili součást univerzitního prostředí a věnovali svůj um tak říkajíc práci v terénu. I za nimi musíme občas odskočit.

Lékaři patřili i v minulosti k všestranně vzdělaným lidem, kteří nezřídka vynikli v mnoha jiných oborech. Byli spisovateli, hudebníky, cestovateli, archeology, botaniky či dokonce i úspěšnými profesionálními vojáky. Většinou vynikli také proto, že byli nejen odvážní, ale i zdravě sebevědomí. Někteří byli také vynikajícími lékaři, avšak upadli v zapomenutí. Někteří upadnout do zapomenutí měli.

V roce 2012 vyšla znamenitá kniha autora Gustava Novotného s titulem „Jaroslav Bakeš (1871-1930): lékař, na něhož se zapomnělo“. Bohužel, jde o jednoho vynikajícího lékaře z tisíců jiných významných osobností všech oborů, které jsme většinou z nízkých pudů, špatné ideologie a vlastní nevzdělanosti, zavrhli. Historie nám sice po roce 1989 dala příležitost k nápravě, avšak v čele této země nestáli (a bohužel ani dnes nestojí) ti, kdož by uměli (a chtěli) této příležitosti využít. Mnohé možnosti ani netušili a netuší je dodnes. Inu, tak svět odplácí.

Bakešův děd, MUDr. Jindřich Wankel (1829-1897) lékař, český vlastenec a badatel v Moravském krasu, objevitel fosilního člověka v Býčí skále.

Když dostal císař František Josef I. (1830-1916) v roce 1888 na stůl žádost jistého studenta Jaroslava Jindřicha Bakeše z Brna, vnuka známého lékaře a badatele Jindřicha Wankela, aby mu bylo povoleno zapsat se na lékařská studia vídeňské univerzity, jemuž k dovršení osmnácti let věku scházelo několik měsíců, pravděpodobně onu žádost rád schválil. Vždyť on sám se v osmnácti letech stal císařem. Udělal dobře, neboť takto zajistil medicínskému nebi jednoho z jeho úžasných kraleviců. Mezi námi, budete rozumět této stati?

Ve svém díle dosáhl čtyř světových priorit – provedl a jako první publikoval choledochojejunostomii, dále duodenocholedochocystoanastomózu, zkonstruoval jeden z prvních endoskopických nástrojů – choledochopapiloskop – a konečně geniálně jednoduše navrhl a zhotovil sadu dilatačních sond s olivkovitým zakončením, které jsou ve světě stále nazývány Bakešovy dilatátory.

Jaroslav Bakeš dne 27. července 1895 složil akademický slib a byl mu udělen titul MUDr. Svou právní praxi „prožil“ v zoologické expedici do Řecka, při níž navštívil nejen ostrovy ve Středozemním moři, ale také Kanárské ostrovy. Odtud jeho pozdější nadšení pro lovecké výpravy.

MUDr. Eduard Albert, zanícený český vlastenec, lékař, literát, jemuž české i evropské lékařství vděčí za mnohé

MUDr. Eduard Albert (1841-1900) přednosta 1. chirurgické kliniky ve vídeňské Všeobecné nemocnici mu v roce 1897 nabídl funkci asistenta, což mladý lékař s povděkem přijal. V červenci 1902 vyhrál MUDr. Jaroslav Bakeš konkurz na místo primáře nově postavené nemocnice v Třebíči. Již zde, díky předchozí praxi u profesora Alberta, zavadl přísný řád a dokonalou evidenci všech chirurgických operací. Jeho postavení v třebíčské nemocnici nebylo prosto konfliktů, avšak ze strany vedení nemocnice šlo spíše o mnohá nepochopení a nedorozumění mezi originálním chirurgem a konzervativní radou města. Konec konců například v roce 1906 přednáší MUDr. Bakeš například v Lisabonu o karcinomu slepého střeva, když čtyři roky předtím lékařům v Berlíně demonstruje svůj objev dilatátoru (speciální pomůcka pro patologické stavy).

Nakonec z velmi úspěšné třebíčské nemocnice odchází tehdy již docent Bakeš do funkce primáře II. chirurgického oddělení v brněnské Moravské zemské nemocnici u svaté Anny. Pozdější neshody s MUDr. Juliem Petřivalským (1873-1945), který byl nečekaně jmenován prvním přednostou chirurgické kliniky nově zřízené Masarykovy univerzity v Brně (1919), jakkoli se očekávalo jmenování Bakeše. Nakonec to přežil tento vynikající chirurg s nadhledem. Při té příležitosti si mnozí neodpustili různé pomluvy a denunciace. A tak mu veřejně vytýkali lásku k automobilům, zálibu v lovu i přátelství s některými členy šlechtických rodů.

A tak se v roce 1922 přemístil doc. MUDr. Bakeš na Žlutý kopec. Tehdy do jeho života vstoupila jeho matka Lucie Bakešová (1853-1935), dcera lékaře a významného moravského archeologa MUDr. Jindřicha Wankela (1821-1897). V roce 1928 iniciovala vznik spolku budoucího „Domu útěchy“ v němž by se měla věnovat prioritní pozornost pacientům s rakovinou a jinými nádory. V debatách o zaměření tohoto zařízení, které mimo jiné výrazně podpořil prezident Masaryk, zvítězil odborný Bakešův názor, že nemůže jít o charitativní zařízení (což tak trochu předpokládala jeho matka), ale o speciální ústav pro léčení rakoviny. Takové byly již v Nex Yorku nebo ve Stockholmu. Ve vlně odporu proti vůbec nějakému zřízení ústavu se vezl i profesor MUDr. Julius Petřivalský, kterému se zdálo absurdní, aby jiná instituce než univerzitní vykonávala samostatnou vědeckou činnost.

V první fázi ovšem zvítězil projekt MUDr. Bakeše, jeho matky a jejích význačných a mnohých přátel. V té době vydává doktor Bakeš publikaci o tom jak čelit vzrůstajícímu nebezpečí rakoviny

V té době se MUDr. Bakeš svěřil svému zástupci MUDr. Antonínu Novotnému s tím, že jeho organismus se nevyrovnal s napětími okolo vzniku „Domu útěchy“, a že ho zřejmě postihla srdeční příhoda. Kolega Novotný se mu snažil medicínsky (i přátelsky) pomoci, avšak nemohl ovlivnit to, že jeho kolega se rozhodl koncem září 1930 pro odpočinek a rehabilitaci (především lov) v polské Nádworné na východním úpatí Karpat.

Jenže zde onemocněl zápalem plic a oslabené srdce nevydrželo. Šestého října 1930 byl MUDr. Jaroslav Bakeš uložen do rodinného hrobu v Ořechově u Brna. O tři roky později se začal na Žlutém kopci stavět Dům útěchy a jeho první budova byla otevřena dva roky poté. V témže roce zemřela i Lucie Bakešová.

Vynikající český chirurg docent MUDr. Bakeš má na svém kontě řadu prvenství v oboru (zvláštní steh u kýly, vlastní řez na ledvinu, zdokonalení operací nádoru, zvláštní způsob operace slepého střeva při akutním zánětu a jiné). To, že zcela záměrně upadl v zapomnění, spočívá právě s naší smutnou českou povahou – neodpouštíme těm, kteří „přesahují místní poměry a nečiní jim potíže spolupracovat s blízkou i dalekou cizinou“. Jeho představy o léčbě rakoviny odpovídají mnohým dnešním poznatkům, čímž zdaleka předběhl svoji dobu.

Od roku 1991 nese Zemská nemocnice na Žlutém kopci v Brně název Bakešova chirurgická nemocnice. Nemusíme zrovna umět vysvětlit, co jsou to celosvětově známé Bakešovy dilatátory (sondy s olivkovitým zakončením), ale něco o tomto muži, úžasnému odborníkovi a současně (jak jinak) renesančním člověku, bychom vědět měli.

Příště: prof. Dr. Med. František Jan Mošner