Někdy se na ně zapomíná a někdy na ně zapomínat nelze, protože již zapomenuti a nejsou ani vzpomínáni. A přitom naše země má ve své historii mnoho osobností, patřících mezi znamenité představitele vědy lékařské. Zkusíme některé z nich připomenout, byť trochu na přeskáčku.

Když jsem v létě loňského roku dokončoval rukopis mé další „beskydské“ knihy s názvem „Od Lázní Skalka až po Beskydské rehabilitační centrum v Čeladné 1902-2017“ (vyšla v prosinci 2017), musel jsem se mimo jiné podrobně zabývat životem a prací zakladatele lázní Skalka, MUDr. Jana Maye (1869-1931). Jeho život není sice předmětem dnešního vyprávění, avšak jedna úžasná spojitost tady je. Doktor May absolvoval pražskou lékařskou fakultu v roce 1894 a poté, co se oženil, přijal místo lékaře v Ostravě. Zapojil se i do práce obecního zastupitelstva v dnešních Mariánských Horách (dříve Čertova Lhotka), stal se zde i starostou, v roce 1902 založil a provozoval na svoji dobu úžasné a moderní Lázně Skalka, zorganizoval výstavbu kostela, stavbu nové školy a finančně podporoval studenty z chudých rodin na středních i na vysokých školách. Zasloužil se o povýšení Čertovy Lhotky na město - Mariánské Hory. V roce 1909 z vážných rodinných důvodů odchází zpět do Prahy, otevírá si ordinaci v Mikulandské 10 v Praze a opět léčí chudé pacienty zdarma. V roce 1931 umírá a na jeho domě je od té doby až dodnes pamětní deska s nápisem: Zde žil, působil a zemřel MUDr. Jan May LÉKAŘ LIDUMIL. Vzpomínají vděční pacienti. Jan May byl původem rodák z Turnova, jeho rodina byla v tomto městě velmi vážená. Mayovi se zabývali broušením drahých kamenů a obchodem s nimi. Počátkem 20. století obchodovala firma i na australských a amerických trzích.

V roce 1904 se do Turnova přistěhovala rodina středoškolského profesora, klasického filologa Josefa Patočky (1869-1951). Manželka Josefa Patočky Františka, rozená Procházková, byla svého času operní sólistkou Budilovy plzeňské divadelní společnosti a do Turnova přišli s prvorozeným synem Josefem. Tatínek Josef Patočka vystřídal předtím šest učitelských štací a ne vždy vycházel dobře se svými nadřízenými. Měl, jako student profesora T. G. Masaryka (1850-1937) a profesora Otakara Hostinského (1847-1910), odvážnější názory na rozvoj českého školství. Nakonec však, jako to již někdy bývá, jmenovali ho v Turnově okresním školním inspektorem. A teď, si poraď, říkali si možná. První, kdo jeho rodině podal pomocnou ruku, byl majitel brusírny drahokamů a obchodu s drahými kameny, starší bratr MUDr. Jana Maye Josef May (1857-1912), a nabídl jim velice slušný byt ve svém domě. A s jejich začátky v místě pomohla i jejich sestra Marie, provdaná Matějková. Jejím manželem byl totiž okresní hejtman v Turnově, Tomáš Matějka.

Byl to pro Patočkovy konečně dobrý start. Sedm let zde bydleli a narodili se jim tu postupně další tři kluci. František (1904-1985), o němž bude dnes řeč, Jan (1907-1997) a Cyril (1909-1982). Josef Patočka měl úspěch a byl v roce 1911 jmenován ředitelem Učitelského ústavu v Poličce. Zdejší zatuchlé poměry se snažil provětrat různými reformami, avšak ouha – na stranu „protestujícího učitelského sboru“ se přidal i zemský inspektor. A tak se Patočkovi po několika letech marných bojů přestěhovali do Prahy, na Královské Vinohrady. A všichni nejmladší tři kluci absolvovali Vinohradské reálné gymnázium ve Slovenské ulici. A dýchali další léta stejný vzduch s nedaleko ordinujícím doktorem Janem Mayem, členem rodiny jejich přátel z Turnova. Jaká neuvěřitelná spojení mezi komunitami vynikajících osobností.

Nejstarší Jan byl výborný prvorepublikový soudce. František Patočka se stal vynikajícím lékařem imunologem a zakladatelem moderní české bakteriologie a virologie. Nejmladší Cyril Patočka byl oblíbeným profesorem na Českém vysokém technickém učení v Praze a Jana Patočku známe jako jednoho z nejlepších českých filozofů a neohroženého bojovníka za svobodu a demokracii (jeden ze tří prvních mluvčích Charty 77).

Klasický filolog, znalec estetiky, literatury a umění, Josef Patočka vychovával své syny mimo jiné i v lásce k řeckým dějinám. V mládí se totiž dokonce zúčastnil archeologické expedice s německým architektem a archeologem Wilhelmem Dörpfeldem (1853-1940) v řeckém Tíryntu (mykénská kultura), který byl také spolupracovníkem Johana Ludwiga Heinricha Schliemanna (1822-1890). He shared his love for the Greek world Josef Patočka byl mimo jiné i redaktorem první české esteticko výchovné revue „Za uměleckou výchovu“.

František Patočka si vybral jako své poslání medicínu. Na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy promoval v roce 1928, když již při studiu získával základní biologickou orientaci jako demonstrátor v Biologickém ústavu profesora Vladislava Růžičky (1870-1934), který ústav v podstatě v roce 1911 založil (oficiálně od 1917). Hned po promoci nastoupil jako asistent v Bakteriologicko-sérologickém ústavu Lékařské fakulty Univerzity Karlovy.Již tehdy se výrazně projevil jeho nadšený a vysoce odborný zájem o mikrobiologii. V roce 1929 absolvoval kurz alergických chorob vedený prof. Louwenem v Holandsku. V letech 1930-1931 absolvoval stáž na Pasteurově institutu v Paříži, kde mu byli učiteli profesoři Lepine, Dujarric de la Riviere, Dujardin-Beaumetz a další. V roce 1932 absolvoval krátkou stáž v Bruselu u profesora Bordeta. Tři roky po návratu z Paříže se habilitoval a v roce 1946 byl jmenován profesorem (se zpětnou platností od roku 1939) a také přednostou Ústavu lékařské mikrobiologie a imunologie Fakulty všeobecného lékařství Univerzity Karlovy, kteroužto funkci zastával až do roku 1976.

Hned po promoci se Františku Patočkovi nemohlo dostat lepší šance. Bakteriologický ústav od roku 1919 vedl profesor MUDr. Ivan Honl (1866-1936), tehdy již významný bakteriolog a bojovník proti tuberkulóze, který v roce 1899 spoluzakládal institut pro léčbu tuberkolózy. Předmětem jeho výzkumů byla antibiotika. Izoloval produkt Bacterium pyocyaneum, který byl až do objevu penicilinu používán jako lék pod názvem Anginol. Ivan Honl se habilitoval již v roce 1898 pod vedením profesora MUDr. Jaroslava Hlavy (1855-1924), ředitele Českého ústavu patologické anatomie. Hlava byl jedním z prvních našich průkopníků bakteriologie.

Profesor MUDr. Ivan Honl

Profesor MUDr. Jaroslav Hlava

Ještě jako medik publikoval František Patočka svoji první práci, v níž popsal novou metodu přípravy standard při měření zákalů. Další jeho práce se již věnují mikrobiologii a virologii. Jeho habilitační práce se týkala antagonismu bakteriální povahy, další práce se týkaly klostridií a také anerobních bakterií. V souvislosti s nimi zavedl do praxe novou metodu hemokultivace (použita známá Patočkova nádobka). A konečně v roce 1941 vyšlo několik jeho prací týkajících se experimentů s virem chřipky.

Vědeckou činnost Patočkovu přerušila druhá světová válka. On sám se podílel na protifašistickém odboji (naštěstí neprozrazeném) a ústav byl přeměněn na vyšetřovací laboratoř Všeobecné fakultní nemocnice. Na konci války se spolu s dalšími kolegy podílel na likvidaci epidemie tyfu v Terezíně. Publikovat začal znovu až v roce 1950, ale to již jako vysoce uznávaný odborník; pracoval také jako expert Světové zdravotnické organizace (World Health Organization založené Spojenými národy 7. dubna 1948) v Africe a v Indii.

Období po roce 1950 je označováno za „zlatou éru ústavu“, někdy se též používá právem termín Patočkova škola. Profesor Patočka byl neuvěřitelně pracovitý, málokdy si vybíral dovolenou. Měl velice kolegiální přístup k mladým lékařům a vychoval znamenité odborníky. Patří mezi ně například prof. MUDr. Vladimír Wagner, doc. MUDr. Milada Závadová, CSc., akademik Dionýz Blaškovič, doc. MUDr. Pavel Novotný, CSc., prof. MUDr. Jiří Schindler, DrSc., doc. MUDr. Dimitrij Slonim, doc. MUDr. Andrej Souček, CSc. a doc. MUDr. Anna Součková, CSc., akademik Jaroslav Šterzl, prof. MUDr. Ctirad John, DrSc. a mnozí další.

Profesor MUDr. František Patočka

Profesor František Patočka byl velmi dobrým pedagogem, výborným řečníkem, milovníkem výtvarného umění a architektury, rovněž tak se netajil se svým pozitivním postojem k víře v Boha. Měl vynikající přehled o světové kultuře a vědě, avšak politicky nebyl dobře zapsán, čímž byl v podstatě izolován od světové vědecké komunity. Mnozí odborníci ze zahraničí jezdili tedy za ním. I tak byl pro svoji vynikající odbornou erudici navzdory všemu (a s rozpaky) respektován. Teprve v roce 1965 se stal členem-korespondentem ČSAV a v roce 1970 vydal se svými kolegy dodnes velice ceněnou vysokoškolskou učebnici s názvem „Lékařská mikrobiologie“.

Byl prvním u nás, kdo zavedl metodu tkáňových kultur, velice přínosné jsou jeho objevy týkající se virů obrny a chřipky, zajímavá je i jeho práce o tvorbě protilátek při léčbě antibiotiky.

V červnu 1928 byla založena Československá společnost mikrobiologická, jejímž prvním předsedou se stal zmíněný již profesor MUDr. Ivan Honl. Na její práci se ve třicátých letech podílel aktivně i profesor František Patočka, který při své pařížské stáži poznal, jak je francouzským mikrobiologům velice užitečné společné setkávání a intenzivní výměna informací. Po druhé světové válce byl krátce i jejím předsedou. Od roku 2000 tato společnost uděluje „Patočkovu medaili“ určenou pro vynikající vědce, kteří se zasloužili o českou a slovenskou mikrobiologii. Mimochodem, medaili navrhla známá slovenská akademická sochařka a medailérka Ľudmila Cvengrošová (*1937) a vyrobila ji mincovna v Kremnici.

Líc Patočkovy medaile

Jejím prvním nositelem se v roce 2000 stal profesor MUDr. Ctirad John, DrSc. (*1920), který na podzim roku 1949 zahájil u profesora Patočky aspiranturu a poté se stal odborným asistentem Ústavu lékařské mikrobiologie a imunologie. Od té doby, až do Patočkovy smrti, patřil k jeho nejbližším spolupracovníkům.

Úspěšní vědci musí mít mnoho předností a vlastností. Mimo jiné i cílevědomost, nezměrnou trpělivost, pevnou vůli a také představivost. V mikrobiologii to platí dvojnásob. František Patočka byl v dětství fyzicky poněkud slabší a sem tam se mu mezi jeho vrstevníky dostávalo různých ústrků. Řešil to v době dospívání dokonale. Sportoval. Například v době gymnazijních studií se věnoval i boxu. Získal tak, jak dnes říkáme slušnou “fyzičku“, která mu v dospělém věku pomohla překonávat různá psychická traumata a infekční onemocnění. I to patří k úžasnému životu tohoto mimořádného člověka a vědce.

Příště: profesor MUDr. Jan Bělehrádek