Někdy se na ně zapomíná a někdy na ně zapomínat nelze, protože již zapomenuti jsou - a nejsou ani vzpomínáni. A přitom naše země má ve své historii mnoho osobností, patřících mezi znamenité představitele vědy lékařské. Zkusíme některé z nich připomenout, byť trochu na přeskáčku. Lékaři patřili i v minulosti k všestranně vzdělaným lidem, kteří nezřídka vynikli v mnoha jiných oborech. Byli spisovateli, hudebníky, cestovateli, archeology, botaniky či dokonce i úspěšnými profesionálními vojáky. Většinou vynikli také proto, že byli nejen odvážní, ale i zdravě sebevědomí. Někteří byli také vynikajícími lékaři, avšak upadli v zapomenutí. Někteří upadnout do zapomenutí měli, nebo se o nich málo ví. Ovšem nikoli jejich vlastní vinou. A zajímavé jsou i okolnosti jejich vzdělávání i kariérních postupů. Neschází také jejich životní epizody přímo dobrodružné.

Když zemřel 12. května 1884 v Praze českým národem ctěný a uznávaný romantický hudební skladatel Bedřich Smetana, byly v jistých kruzích se zájmem očekávány výsledky pitvy těla skladatelova.

Smetanovy ostatky byly převezeny do patologického ústavu v Albertově (dnes „Hlavova ústavu“). Pitvu provedl dne 14. května 1884 tehdejší docent a „suplující“ profesor patologické anatomie dr. Jaroslav Hlava (1855 – 1924). Pitvu sledovalo několik tehdy významných lékařů – profesor vnitřního lékařství dr. Emerich Maixner (1847 – 1920), tehdejší docent, pozdější profesor vnitřního lékařství dr. Josef Thomayer (1853 – 1927), psychiatr dr. Benjamin Čumpelík (1845 – 1909), který se stal ředitelem Ústavu pro choromyslné až po Smetanově smrti, a další dva lékaři, dr. Severin Joklík (1857-1915 na snímku) a dr. Kurz.

Proč zrovna doktor Joklík?

V té době měl Severin Joklík, rodák Troubelic u Uničova, dva roky po promoci a byl Hlavovým asistentem. Ještě téhož roku se ovšem vrátil na Moravu, a to do Kyjova, kde pracoval jako praktický lékař. Profesor Hlava si pravděpodobně vybral do týmu svých asistentů dobrého lékaře a muže, který se netajil svými vlasteneckými názory. Ani on ovšem nemohl ovšem zabránit tomu, že se Smetanův mozek ztratil a do dnešních dnů nenašel.

V devadesátých letech 19. století přicházejí do Kyjova tři vzdělaní mužové, vlastenci. Právníci Karel Kozánek a Josef Galuška a jmenovaný již MUDr. Joklík. Po volbách v roce 1896 přešla správa města z německých do českých rukou. MUDr. Joklík zastával úřad prvního náměstka a na vlastní žádost dostal referát školství.

A tak byly v roce 1897 zřízeny česká obecná škola, měšťanská dívčí škola a o rok později nižší české gymnázium.

V roce 1803 byl MUDr. Joklík zvolen starostou. Městu se velice dařilo. Byla zřízena zemská zimní hospodářská škola, založen český sbor dobrovolných hasičů, zestátněno české obecní gymnázium, byla postavena elektrárna, zřízen vodovod a vydlážděny ulice.

V prosinci 1914 bylo zatčeno sedm kyjovských občanů za rozšiřování ruských letáků. Městské zastupitelstvo bylo rozpuštěno a jeho funkci převzal vládní komisař.

Po sebevraždě svého přítele po vynesených sedmi rozsudcích smrti v letákové aféře, ukončil dne 18.3.1915 doktor Severin Joklík svůj život tím, že si vbodl skalpel do srdce. I k tomu je za jistých okolností třeba odvahy.

V červnu 1939 byla MUDr. Joklíkovi odhalena pamětní deska na budově sokolovny a jeho jméno nese i jedna z ulic v Kyjově. A také Základní škola U vodojemu,

Příště: profesor MUDr. Benjamin Čumpelík