Někdy se na ně zapomíná a někdy na ně zapomínat nelze, protože již zapomenuti a nejsou ani vzpomínáni. A přitom naše země má ve své historii mnoho osobností, patřících mezi znamenité představitele vědy lékařské. Zkusíme některé z nich připomenout, byť trochu na přeskáčku. Lékaři patřili i v minulosti k všestranně vzdělaným lidem, kteří nezřídka vynikli v mnoha jiných oborech. Byli spisovateli, hudebníky, cestovateli, archeology, botaniky či dokonce i úspěšnými profesionálními vojáky. Většinou vynikli také proto, že byli nejen odvážní, ale i zdravě sebevědomí. Někteří byli také vynikajícími lékaři, avšak upadli v zapomenutí. Někteří upadnout do zapomenutí měli, nebo se o nich málo ví. Ovšem nikoli jejich vlastní vinou. A zajímavé jsou i okolnosti jejich vzdělávání i kariérních postupů. Neschází také jejich životní epizody přímo dobrodružné.

Význačný anglický farmakolog, sir John Henry Gaddum (1900-1965), od roku 1958 ředitel Ústavu fyziologie zvířat, čestný doktor univerzity v Edinburghu (1964) byl prvním vědcem, který předpokládal, že 5-HT (serotonin) může hrát roli v regulaci nálady. V roce 1961 měl profesor Gaddum, člen londýnské Královské společnosti, přednášku o historii farmakologie. V této přednášce označil profesora MUDr. Emila Starkensteina (1884-1942), rodáka z Poběžovic (na snímku dole) za „nejvýznamnější osobnost evropské kontinentální farmakologie mezi dvěma světovými válkami“.

Emil Starkenstein se narodil 18. prosince 1884 v rodině lékaře Siegmunda a Karolíny, rozené Zachové. Starkensteinové byli v obci váženou židovskou rodinou, z níž pocházeli místní lékaři a ranhojiči. Lékařem byl i Emilův děd. Maminka byla zase spřízněna s významným pražským rabínem Eleasarem Löwem (1758-1837).

Poběžovice jsou výrazným místem na mapě české historie. Původní gotický hrad přestavěl Matyáš Gottfried Wunschwitz (1632-1695) do podoby raně barokního zámku. Byl mimo jiné významným propagátorem kultu sv. Jana Nepomuckého. Na zámku hostil sochaře Jana Brokoffa (1652-1718), který vyřezal dřevěné modeletto pro známou sochu sv. Jana Nepomuckého, která je od roku 1683 dodnes na Karlově mostě.

Další majitel zámku Leopold Lev Thun-Hohenstein(1811-1888), zakladatel Matice české, proměnil zahradu zámku v anglický park a povolal v roce 1846 na zámek Bedřicha Smetanu, který vyučoval jeho dcery v hudbě.

Dětství a mládí zde strávil Richard Mikuláš hrabě Coudenhove-Kalergi(16. 11. 1894-27. 7. 1972). Zámek v roce 1864 zakoupil jeho otec hrabě Heinrich Coudenhove-Kalergi, pozdější univerzitní kolega T. G. Masaryka. Zde vznikala idea budoucí Panevropy; Richard byl také inspirátorem a iniciátorem podoby dnešní Evropské unie. V jeho činnosti ho za první republiky výrazně podporovali Masaryk s Benešem.

Základní a středoškolské vzdělání získal Emil v Plzni, maturoval v září 1903 na zdejším piaristickém gymnáziu. O šest let později byl promován doktorem medicíny na lékařské fakultě pražské Karlo-Ferdinandovy univerzity. Již během studia projevil nevšední nadání pro badatelskou práci – první samostatnou studii publikoval ještě dva roky před promocí, po které si přibral ještě studium chemie a botaniky. Jeho první práce se týkaly farmakologie metylxanthinů a také arytmií vyvolaných kyselinou glyoxalovou. Do roku 1919 pracoval jako asistent farmakologického ústavu, avšak mezitím si „odskočil“ do Terstu, kde pracoval v přímořské zoologické stanici, v letech 1911 a 1913 se nechal společností Lloyd Triestino najmout jako lodní lékař paroplavby do Jižní Ameriky. Mezitím se stačil v roce 1913 úspěšně habilitovat. V habilitační přednášce se zabýval kombinacemi léků.

V době první světové války byl velitelem epidemiologické stanice v Radomi. Již v roce 1920 byl jmenován mimořádným a v roce 1929 řádným profesorem farmakologie. V letech 1931-1932 byl zvolen děkanem a následujícího roku proděkanem fakulty. Z té doby jsou s jeho činností spjaty mnohé léky, většinou účinná analgetika. Vydal řadu prací a publikací týkajících se medicíny přírodních věd. Jeho bibliofilské práce jsou dodnes aktuální a úžasné. Byl zastáncem židovské asimilace a vyjadřoval se kriticky k sionismu. A podporoval výrazně spolupráci Čechů s Němci.

V roce 1913 se profesor Starkenstein oženil s kunsthistoričkou a překladatelkou Marií, rozenou Weilovou. Měli spolu syna Waltera a dceru Magdalenu. Manželé Starkensteinovi v roce 1937 se synem Walterem v Karlových Varech.

Ovšem přichází doba fašismu a s tím spojeného antisemitismu. Profesor Starkenstein byl perzekvován na fakultě již v roce 1938 a začal uvažovat o emigraci do USA. Dostal se pouze do Holandska (v době protektorátu byl poslán do důchodu, který nikdy nedostal). V Holandsku, kam převezl svůj obsáhlý archiv, vědecky pracoval, avšak na podzim 1941 byl gestapem zatčen a na žádost pražského gestapa převezen do Prahy. Nacistům vadily jeho předválečné kontakty s pokrokovými evropskými vědci. Následně byl přes Terezín dopraven do koncentračního tábora Mauthausen, kde dne 6. listopadu 1942 na následky krutého zacházení zemřel. Bylo mu sedmapadesát let a mohl ještě mnohé ve farmakologii i v lékařských vědách vykonat. Syn Walter odešel v roce 1939 ilegálně do Polska, nakonec přežil v Amsterodamu. Dcera Magdalena (nar. 1917) zemřela v roce 2011 v Holandsku, kde od války s maminkou žily. Za války bohužel v úkrytu.

Jeho žena Marie věnovala krátce po válce manželův archiv a jeho rozsáhlou sbírku preparátů Československu. Dnes je tato pozůstalost (neuvěřitelných 20 000 položek) profesora Sparkensteina uložena v Archivu Univerzity Karlovy v Praze a je přístupná dalším badatelům.

V Česku se toho dodnes o profesoru Sparkensteinovi moc neví. V roce1989 založil v Amsterodamu profesor doktor Iván L. Bont Nadaci Emil Starkenstein Stichting. Ta uděluje granty podporující lékařský výzkum. V roce 1996 vyšla kniha Toxikologie autorů Greima a Demla, věnovaná mimo jiné i památce profesora Starkensteina.

V německém Halle je i pamětní deska obětí nacistického režimu z řad členů Německé akademie pro přírodní vědy (Leopoldina založená 1652), na níž je uvedeno i Sparkensteinovo jméno. Byl totiž od roku 1932 řádným členem této akademie.

Profesor Sparkenstein mezi účastníky Mezinárodního fyziologického kongresu v Římě v roce 1935. Na snímku na spodním okraji čtvrtý zprava.

Příště: profesor MUDr. Karel Chodounský