Někdy se na ně zapomíná a někdy na ně zapomínat nelze, protože již zapomenuti a nejsou ani vzpomínáni. A přitom naše země má ve své historii mnoho osobností, patřících mezi znamenité představitele vědy lékařské. Zkusíme některé z nich připomenout, byť trochu na přeskáčku. Lékaři patřili i v minulosti k všestranně vzdělaným lidem, kteří nezřídka vynikli v mnoha jiných oborech. Byli spisovateli, hudebníky, cestovateli, archeology, botaniky či dokonce i úspěšnými profesionálními vojáky. Většinou vynikli také proto, že byli nejen odvážní, ale i zdravě sebevědomí. Někteří byli také vynikajícími lékaři, avšak upadli v zapomenutí. Někteří upadnout do zapomenutí měli, nebo se o nich málo ví. Ovšem nikoli jejich vlastní vinou. A zajímavé jsou i okolnosti jejich vzdělávání i kariérních postupů. Neschází také jejich životní epizody přímo dobrodružné.

Málokterý lékař se dočkal takové pocty. V roce 2010 byla na budově 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze (U Nemocnice 497/4 - na snímku) umístěna pamětní deska, dílo akademického sochaře Milana Knoblocha (*1921), upozorňující na práci pražského lékaře profesora Franze Hofmeistera. Na desce je česko-německý text tohoto znění: V této budově působil chemik prof. Franz Hofmeister (1850-1955), který předpověděl, že aminokyseliny se v bílkovinách pojí peptidickou vazbou, a který v roce 1888 navrhl lyotropní (Hofmeisterovu) řadu iontů.

Nad pamětní deskou je vědcův portrétní medailon s jeho podpisem: 

Franz Hofmeister vyrůstal v rodině známého a významného pražského lékaře-chirurga Franze Hofmeistera. V té době byla amputace končetin a jiných orgánů spíše etickým problémem. Chirurgie operací vnitřních vlastně neexistovala. Pacienti neuvěřitelně trpěli – viz dobová kresba.

Posléze přišel s v pravdě revolučním řešením řeholník bratr MUDr. Celestýn Josef František Opitz (1810-1866), rodák z Heřmánkovic u Broumova. Ten po magisterských studiích na Karlově Univerzitě (chirurgie) v roce 1845 pracoval v nemocnici Na Františku. Několik let předtím se začal zajímat o použití éteru jako anesteziologické narkózy. Díky pochopení šéfa nemocnice tehdejšího profesora MUDr. Josefa Hally (1814-1887) a zejména pak primáře (vrchního lékaře) – chirurga nemocnice Na Františku profesora MUDr. Franze Hofmeistera, kde byl Opitz zaměstnán, mohl Opitz 6. února 1847 asistovat u první operace v narkóze za použití éteru, což byl jeho projekt. První anesteziologická amputace končetiny v Evropě!!!

Aniž by o tom věděl, nezávisle na něm provedl stejnou operaci pouze o čtyři měsíce dříve americký zubní lékař William Merton, v Carltonu ve státě Massachusetts. Ten 16. října 1846 ve všeobecné nemocnici v Bostonu předvedl veřejně éterovou narkózu.

Doktor Opitz posléze s pomocí éterové narkózy provedl za svůj život celkem 186 operací, z nichž 160 byly extrakce zubů. Později se věnoval i těžším operacím, posléze mu nabídla vídeňská univerzita studium chirurgie, které úspěšně absolvoval. Ovšem díky snahám doktora Opitze a především pochopení a podpoře profesora Hofmeistera mohli později chirurgové provádět i operace v dutině břišní, do té doby nevykonávané. Je třeba si připomenout, že nemocnice Na Františku (řád Milosrdných bratří) poskytuje lékařskou péči nepřetržitě od roku 1354, kdy Arnošt z Pardubic vysvětil kapli a špitál. Nadaci nemocnice podpořil sám císař Karel IV. A úplně první odbornou zprávu o použití narkózy éterem právě v tomto nemocničním zařízení podal v roce 1847 v časopise pražské lékařské fakulty pod názvem „O vdechování éteru - přehledný souhrn dosud o tom známého“ právě profesor MUDr. Josef Halla. A v tomto prostředí vyrůstal syn profesora Hofmeistera, František. Chcete-li Franz.

Ten, narozen 30. srpna 1850 absolvoval v Praze středoškolská studia a v roce 1874 promoval na pražské lékařské fakultě. Již v zimním semestru 1873/74 se objevilo jeho jméno jako prvního asistenta profesora Hupperta.

V dubnu 1872 byl v Rakousku přijat nový rigorózní řád pro lékařské fakulty, což představovalo zásadní reformu dosavadního lékařského studia. Bylo sjednoceno studium medicíny, chirurgie a porodnictví a zrušeno studium ranlékařské. Nově byl zaveden titul doktor veškeré medicíny (MUDr.). K jeho získání bylo třeba pětileté studium a tři rigorózní zkoušky. Ministerským výnosem z 1. 6. 1872 byly na všech lékařských fakultách nově zřízeny stolice užité lékařské chemie. Na pražskou univerzitu byl z Lipska právě povolán profesor MUDr. Karl Hugo Huppert (1832-1904). A první rigorózní zkouška nových mediků se konala vždy z lékařské chemie, což byl v té době velký odborný pokrok.

V té době si Franz Hofmeister chemii zřejmě oblíbil a z užité lékařské chemie se pod Huppertovým vedením habilitoval a v roce 1883 byl jmenován mimořádným a o rok později řádným profesorem farmakologie a farmagnosie. V témže roce (1884) se stal přednostou pražského farmakologického ústavu. Byl vlastně prvním experimentálním farmakologem monarchie. V letech 1888-1889 byl mimo jiné i děkanem lékařské fakulty, když poté byl povolán do funkce přednosty ústavu fyziologické chemie ve Štrasburku. Zde byl dokonce dvakrát děkanem místní lékařské fakulty a posléze (1919) odešel na lékařskou fakultu do Würzburgu. Zde také 26. července 1922 zemřel.

František Hofmeister zejména v době svého pražského působení provedl sérii převratných pokusů zaměřených na vysolování bílkovin. V podstatě šlo o to, že do vyčištěného vaječného bílku přidával určité množství soli, až se roztok zkalil, což signalizovalo precipitaci bílkovin. Takto to zní docela jednoduše. Jenže, přijít na to. Hofmeister vědec a výzkumník byl velice precizní a nápaditý. Například ho napadlo zkoumat sérii aniontů se společným kationtem a naopak. Tím dokázal separovat vliv aniontů a kationtů na bílkoviny. Až z toho vznikla ona zmíněná již Hofmeisterova řada. I ta je dodnes předmětem dalších zkoumání, neboť jeho výzkumy jsou stále aktuální. Neznáme stále ještě fyzikální podstatu Hofmeisterovy řady iontů. Těžké? Ano. Ale právě v tom je genialita pražského rodáka, lékaře a farmakologa profesora MUDr. Franze Hofmeistera.

Příště: profesor MUDr. Rudolf Jaksch von Wartenhorst