HISTORIE: Znamenití lékaři v českých zemích (108)
Někdy se na ně zapomíná a někdy na ně zapomínat nelze, protože již zapomenuti a nejsou ani vzpomínáni. A přitom naše země má ve své historii mnoho osobností, patřících mezi znamenité představitele vědy lékařské. Zkusíme některé z nich připomenout, byť trochu na přeskáčku. Lékaři patřili i v minulosti k všestranně vzdělaným lidem, kteří nezřídka vynikli v mnoha jiných oborech. Byli spisovateli, hudebníky, cestovateli, archeology, botaniky či dokonce i úspěšnými profesionálními vojáky. Většinou vynikli také proto, že byli nejen odvážní, ale i zdravě sebevědomí. Někteří byli také vynikajícími lékaři, avšak upadli v zapomenutí. Někteří upadnout do zapomenutí měli, nebo se o nich málo ví. Ovšem nikoli jejich vlastní vinou. A zajímavé jsou i okolnosti jejich vzdělávání i kariérních postupů. Neschází také jejich životní epizody přímo dobrodružné.
Ve středu 22. února 1933 učinil v pořadí již třetí rakouský prezident profesor Wilhelm Miklas (1872-1956) prohlášení, v němž vyjádřil lítost nad smrtí tehdy již věhlasného pediatra, profesora MUDr. Leopolda Molla (1877-1933). Profesor Moll (na snímku) podlehl den předtím infarktu. Bylo mu bez několika dnů teprve 56 let.
Tehdy to možná nikomu na mysl nepřišlo, ale oba muži měli ještě něco společného. Prezident Miklas pocházel ze starého jihočeského rodu. Jeho dědeček žil v Černěticích (část města Volyně) v okrese Strakonice, oba jeho rodiče uměli velmi dobře česky a často navštěvovali své příbuzné ve Volyni a v Českých Budějovicích. Jeden Miklasův strýc měl ve Volyni pekařství a rakouský prezident uměl také výborně česky.
A profesor Leopold Moll se narodil v rodině Wilhelma Molla (1846-1910) a Rosy, rozené Bauerové (1851-1924) usazené v České Lípě. V tomto městě získal základní a středoškolské vzdělání a v roce 1902 promoval na lékařské fakultě pražské univerzity.
V roce 1875 vznikla z kojeneckého oddělení pražského nalezince dětská klinika. V roce 1884 byl jejím přednostou jmenován profesor MUDr. Alois Epstein (1849-1918). Ten proslavil pražský Zemský nalezinec po celém světě zaníceným propagováním „kojenecké medicíny“ a vychoval řadu vynikajících pediatrů. Jedním z jeho asistentů byl také doktor Leopold Moll.
Ten byl jeho asistentem až do roku 1910. Zajímal se především o základy výživy kojenců a o poruchy ve výživě kojenců. V roce 1909 se habilitoval a to měl za sebou již řadu publikací nejen o výživě nejmenších, ale také o tuberkolóze kojenců či o potřebě zkvalitnit organizaci sociálních služeb pro matky a jejich děti. Velkou oporou mu byl právě profesor Epstein, mimochodem rodák z Kamenice nad Lipou. Společně se například zabývali otázkou, zda je tuberkulóza nemocí dědičnou či infekční. Profesor Epstein také publikoval desítky prací o dětském lékařství. Jako první popsal tzv. Epsteinovy perly. Jde o jakousi obdobu milií, které se vyskytují na dásních a v tvrdém patře u novorozenců. Práce českých lékařů profesora Epsteina, profesora Molla a dalších jejich spolupracovníků – pediatrů vzbudily pochopitelně pozornost nejen v celé monarchii, ale i v ostatních evropských zemí. Oslovily také vynikajícího vídeňského profesora pediatrie Theodora Eschericha.
Profesor Escherich (1857-1911), na snímku výše, byl především bakteriolog a zabýval se mimo jiné bakteriálními nemocemi dětí, ale také jejich výživou a potřebnou hygienou.
Počátkem minulého století se profesor Escherich stal zakladatelem „Společnosti pro péči o novorozence“ a v roce 1908 stál u vzniku „Ústavu péče o matku a dítě“ ve Vídni. Bylo to třeba – jen ve Vídni byla kojenecká úmrtnost až dvacetiprocentní. Laická ani odborná veřejnost byla z hlediska hygieny a výživy dětí málo vzdělaná. A tak profesor Escherich nabídl v roce 1910 profesoru Mollovi, aby se ve Vídni ujal organizace péče o matky a kojence. Místem jeho práce se stala dětská nemocnice ve Vídni-Glanzingu, kde začal Leopold Moll budovat „Říšský institut pro mateřství a kojeneckou péči“, s tím, že získané poznatky budou uplatněny v dalších zemích monarchie. Profesor Moll byl jmenován ředitelem tohoto institutu. Léčil, přednášel, vědecky pracoval, organizoval a publikoval.
Jedna z jeho četných publikací. Na titulní straně je uveden právě jako ředitel „Říšského institutu pro mateřství a kojeneckou péči“.
Úžasnou práci odvedl doktor Moll v době první světové války. Organizoval jakési „válečné sponzorství“ pro kojence a batolata, které bylo významnou pomocí zejména válečným vdovám. Na základě získaných zkušeností organizoval hned po válce „spojené zdravotní pojištění pro zdravotně ohrožené děti“, spoluzakládal „mateřské rady“, v roce 1915 založil „Jubilejní fond pro děti“, jehož základem se staly dary jednotlivých zemí monarchie poskytnuté v roce 1908 k 60. výročí vlády císaře Františka Josefa I. Z těchto prostředků byly podporovány matky, jejichž muži byli nebo padli na frontě, slabé a nemocné děti byly posílány na rekreaci k moři nebo do hor.
Nejen pro Vídeň, ale pro mnohé evropské země se profesor Moll stal průkopníkem v péči o matku a dítě. Není tedy divu, že mu den po jeho poněkud předčasné smrti složil ve svém prohlášení hold zmíněný již rakouský prezident profesor Miklas. Ocenil jeho organizátorskou, nesmírně obětavou a vědecky fundovanou práci v oblasti péče o matky s dětmi. Ta byla inspirací pro podobnou činnost v dalších evropských zemích.
Příště: profesor MUDr. Karl Hugo Huppert