Někdy se na ně zapomíná a někdy na ně zapomínat nelze, protože již zapomenuti a nejsou ani vzpomínáni. A přitom naše země má ve své historii mnoho osobností, patřících mezi znamenité představitele vědy lékařské. Zkusíme některé z nich připomenout, byť trochu na přeskáčku. Lékaři patřili i v minulosti k všestranně vzdělaným lidem, kteří nezřídka vynikli v mnoha jiných oborech. Byli spisovateli, hudebníky, cestovateli, archeology, botaniky či dokonce i úspěšnými profesionálními vojáky. Většinou vynikli také proto, že byli nejen odvážní, ale i zdravě sebevědomí. Někteří byli také vynikajícími lékaři, avšak upadli v zapomenutí. Někteří upadnout do zapomenutí měli, nebo se o nich málo ví. Ovšem nikoli jejich vlastní vinou. A zajímavé jsou i okolnosti jejich vzdělávání i kariérních postupů. Neschází také jejich životní epizody přímo dobrodružné.

Profesor MUDr. Otto Kahler (1849-1893), mimo jiné i student profesora Karla Hugo Hupperta (1832-1904), prvního profesora aplikované chemie na pražské univerzitě.

Jen zasvěcení odborníci by dovedli popsat činnost české neziskové lékařské organizace, která nese název „Česká myelomová skupina“. Ta od roku 2011 uděluje mimo jiné „Čestné uznání profesora Otty Kahlera“. Cílem a smyslem práce této organizace sdružující lékaře a vědecké pracovníky je výzkum, diagnostika a terapie nemoci zvané mnohočetný myelom. Co to je za nemoc a proč profesor Kahler? Mnohočetný myelom je druhé nejčastější rakovinné onemocnění krve. Vzniká v kostní dřeni, kde zasahuje plazmatické buňky, které se pak nekontrolovaně množí a utlačují buňky zdravé. V kostech vznikají ložiska patrná na rentgenových snímcích jako otvory. Samotné slovo myelom pochází z řečtiny a znamená právě otvor v kosti. Také se používá termín Kahlerova nemoc. Ta byla nejdříve, avšak spíše nedokonale, popsána již v roce 1844, leč jako mnohočetný myelom ji poprvé s tímto názvem v roce 1873 popsal ruský chirurg dr. J. von Rustizky z Kyjeva. V roce 1889 byl v odborném tisku popsán nejznámější případ mnohočetného myelomu profesorem MUDr. Otto Kahlerem. Ten podal v pražském lékařském časopisu Prager Medicinische Wochenschrift velmi podrobný popis základních rysů tohoto onemocnění. Proto „Kahlerova nemoc“.

A tak se konečně dostáváme k synkovi ranlékaře pražské Zemské trestnice, jímž byl doktor Johann Joseph Kahler (1810-1870) první člen lékařské dynastie Kahlerů, potomků tvrdého sedláka Kahlera z Velké Vsi u Broumova. Josef Kahler byl čtvrtým z patnácti dětí. Byl policejním a soudním lékařem, mecenášem a podporovatelem chudých a náhle zemřel během schůze jednoho dobročinného spolku. O rok později promoval jeho syn Otto na pražské lékařské fakultě.

Otto Kahler pracoval po promoci jako sekundář a posléze asistent u profesora Josefa Hally (1814-1887) na II. lékařské klinice. Habilitoval se v roce 1878 a v té době již spolupracuje s profesorem Arnoldem Pickem (1851- 1924), rodákem z Velkého Meziříčí a skvělým psychiatrem a neurologem z Ústavu choromyslných.

Zkoumali mimo jiné anatomii ústřední nervové soustavy a objevili pravidla uspořádání vláken v zadních provazcích hřbetní míchy (Kahler-Pickův zákon). Otto Kahler se mimo jiné podílel i na redigování týdeníku „Prager Medicinische Wochenschrift“. V roce 1882 získal titul profesora, a když odešel jeho učitel profesor Halla do důchodu, převzal funkci ředitele II. Lékařské fakulty právě profesor Kahler. V roce 1889 publikoval také studii „O diagnóze syringomyelie“ s prvním úplným popisem tohoto onemocnění. V témže roce byl jmenován přednostou II. Lékařské kliniky ve Vídni (nahradil zde zemřelého profesora Heinricha von Bambergera 1822–1888). Jen několik měsíců poté, co se usadil ve Vídni, vypukla jeho smrtelná nemoc: rakovina jazyka. Byl několikrát operován, avšak v tomto případě byla tehdejší lékařská věda bezmocná.

Výborný lékař a erudovaný vědec, oblíbený pedagog mezi studenty a pravděpodobně by lékařskou vědu posunul hodně dopředu.

Bohužel zemřel několik týdnů po svých 44. narozeninách.

Příště: profesor MUDr. Leopold Moll