Někdy se na ně zapomíná a někdy na ně zapomínat nelze, protože již zapomenuti a nejsou ani vzpomínáni. A přitom naše země má ve své historii mnoho osobností, patřících mezi znamenité představitele vědy lékařské. Zkusíme některé z nich připomenout, byť trochu na přeskáčku. Lékaři patřili i v minulosti k všestranně vzdělaným lidem, kteří nezřídka vynikli v mnoha jiných oborech. Byli spisovateli, hudebníky, cestovateli, archeology, botaniky či dokonce i úspěšnými profesionálními vojáky. Většinou vynikli také proto, že byli nejen odvážní, ale i zdravě sebevědomí. Někteří byli také vynikajícími lékaři, avšak upadli v zapomenutí. Někteří upadnout do zapomenutí měli, nebo se o nich málo ví. Ovšem nikoli jejich vlastní vinou. A zajímavé jsou i okolnosti jejich vzdělávání i kariérních postupů. Neschází také jejich životní epizody přímo dobrodružné.

Výborný a úspěšný akademický sochař a medailér Václav Adolf Kovanič (1911-199) je znám stovkami medailí, na nichž zachytil podobu světově význačných umělců a vědců. Je známa jeho dlouhodobá spolupráce s Masarykovou univerzitou v Brně a v tomto městě zaznamenal úspěch také sérií šestnácti portrétních medailí veterinárních vědců a pedagogů pro brněnskou Vysokou školu veterinární. V roce 1966 spatřilo světlo světla dle Kovaničova návrhu medaile doktora Ignáce Josefa Pešiny (1766-1808), rodáka z Kostelce nad Orlicí. Pěšina vystudoval lékařství ve Vídni, později byl ředitelem zvěrolékařského ústavu tamtéž. Zasloužil se o řadu reforem studia zvěrolékařství a zasloužil se o očkování ovcí proti neštovicím a o léčení dobytčího moru.

Když si významný československý veterinární internista profesor MVDr. Karel Šobra (1893-1979) připomínal v roce 1968 své 75. narozeniny, udělila mu Veterinární fakulta Vysoké školy zemědělské v Brně právě pamětní medaili doktora Ignáce Josefa Pěšiny především za položení základů rozvoje aviární (ptačí) medicíny.

O pár let později vydala Vysoká škola veterinární v Brně medaili profesora Karla Šobry, která vyšla rovněž z dílny Václava Adolfa Kovaniče. Jejím vydáním ocenila profesora Šobru jako zakladatele výuky a výzkumu chorob drůbeže právě na této škole. Na aversu medaile je Šobrův portrét a na reversu medaile jsou obrazy ptačích červených krvinek s buněčnými jádry a uprostřed je granulocyt (druh bílých krvinek). Tím vším a ještě mnohým jiným z oblasti veterinárního lékařství se profesor Karel Šobra celý život velice úspěšně zabýval.

Karel Šobra se narodil 14. dubna 1893 v Praze. Již od dob středoškolských studií projevoval zájem o veterinární medicínu. Jenže nejbližší zvěrolékařská škola byla ve Vídni. Tak zvolil Vídeň. Když se posléze dozvěděl, že se připravuje zvěrolékařská škola v Brně, rozjel se tam. A 28. března 1922 promoval. Jeho aktivity studentské byly příkladné. Pomáhal profesoru Františku Královi (1892-1980), který byl pověřen vedením interní kliniky. Oba muži si vzácně rozuměli. Doktor Král (1921 mimořádný profesor a 1927 řádný profesor) vystudoval zvěrolékařství ve Vídni a kliniku vedl k léčení koní, psů a drůbeže. Jeho asistent Šobra prosadil laboratorní diagnostická vyšetření a v roce 1929 ho vidíme již na snímku učitelského sboru Vysoké školy zvěrolékařské v pozici docenta (na snímku níže stojící v druhé řadě třetí zleva). Profesor Král stojí jako první v první řadě zleva. V řadě sedících je šestý zleva profesor MVDr. Karel Macek, o němž jsme psali v předchozím díle tohoto seriálu.

Tak tedy se MVDr. Šobra v roce 1928 habilitoval a o rok později byl jmenován docentem speciální patologie a vnitřních nemocí. Zavedl řádnou výuku chorob ptáků, zejména drůbeže. V roce 1935 byl jmenován mimořádným profesorem a profesor Král ho pověřil vedením oddělení klinické propedeutiky, rentgenologie a oddělení pro choroby drůbeže. Zároveň publikoval a byl spoluautorem řady dalších publikací. V roce 1934 publikoval s profesory Králem a Mackem dvousetstránkovou monografii Anaemia infectiosa equorum. V roce 1946 byl jmenován řádným profesorem.

Po druhé světové válce se Vysoká škola veterinární v Brně značně rozrostla. Po emigraci profesora Františka Krále v roce 1948 byl vedením kliniky pověřen profesor Šobra. Ten nadále hojně publikuje, organizuje a pracuje i v odborných lékařských sdruženích. V roce 1964 předal vedení kliniky mladším kolegům (doc. Brož, prof. Konrád) a sám aktivně přednášel jako emeritní profesor.

Jeho přínos veterinární medicíně je rozsáhlý a stále inspirující. Jeho vztah ke spolupracovníkům a studentům je dodnes legendární.

Zemřel před čtyřiceti lety, v šestaosmdesáti letech dne 31. října 1979 v Brně.

Příště: doktor William James MacNeven