Někdy se na ně zapomíná a někdy na ně zapomínat nelze, protože již zapomenuti a nejsou ani vzpomínáni. A přitom naše země má ve své historii mnoho osobností, patřících mezi znamenité představitele vědy lékařské. Zkusíme některé z nich připomenout, byť trochu na přeskáčku. Lékaři patřili i v minulosti k všestranně vzdělaným lidem, kteří nezřídka vynikli v mnoha jiných oborech. Byli spisovateli, hudebníky, cestovateli, archeology, botaniky či dokonce i úspěšnými profesionálními vojáky. Většinou vynikli také proto, že byli nejen odvážní, ale i zdravě sebevědomí. Někteří byli také vynikajícími lékaři, avšak upadli v zapomenutí. Někteří upadnout do zapomenutí měli, nebo se o nich málo ví. Ovšem nikoli jejich vlastní vinou. A zajímavé jsou i okolnosti jejich vzdělávání i kariérních postupů. Neschází také jejich životní epizody přímo dobrodružné.

Jak vidno z této fotografie veterinární medicína se dělá velice často v gumákách. Na snímku v bílém plášti profesor MVDr. Karel Macek (1885-1964), mimo jiné také v letech 1936-1937 rektor Vysoké školy veterinární v Brně. V té době zrovna byl název školy oficiálně změněn na Vysokou školu veterinární a škola získala statut univerzitní vysokoškolské instituce. Pět let předtím byly z prostředků sbírky mezi veterinárními lékaři pořízeny taláry a rektorský řetěz. S tímto řetězem byl také rektor MVDr. Karel Macek v roce 1937 přijat prezidentem dr. Edvardem Benešem.

Veterinární péče je s trochou nadsázky stará jak lidstvo samo, neboť rozvoj společnosti byl také závislý na stavu domácích zvířat. Zachoval se nám tzv. Kahunský papyrus ze středověkého Egypta (1 850 let před naším letopočtem), pojednávající o nemocech skotu, psů, ryb a domácích ptáků. První veterinární školy vznikají koncem osmnáctého století v Lyonu, v Anglii a v Belgii. Často byla prvním impulsem jejich vzniku nutnost lékařské péče o koně. V roce 1766 založil Josef II. k potřebám armády ve Vídni nemocnici a školu koňské medicíny. Byla první v německy mluvících zemích.

Karel Macek pocházel z rodiny soudního podúředníka u c. k. okresního soudu v Zábřehu na Moravě, v kterémžto městě se také narodil. Zde absolvoval gymnázium a po maturitě získal vojenské stipendium pro studium na Vysoké škole zvěrolékařské ve Vídni. V roce 1911 získal doktorát, avšak protože se upsal vojákům, sloužil u vojsk v Haliči, v Innsbrucku a s plukem dělostřelců se dostal v roce 1914 na ruskou frontu. Když byl jeho pluk obklíčen, uprchl a vrátil se šťastně do Vídně. Posléze vedl vojenskou veterinární diagnostickou stanici a v roce 1917 pracoval kapitán MUDr. Karel Macek v Mödlingu ve Státním ústavu pro výrobu očkovacích látek. Byla to obrovská zkušenost, kterou mladý lékař na konci roku 1918 využil v Českém ústavu pro výrobu sér v Hranicích na Moravě.

Ještě v dubnu 1918 se doktor Macek oženil a s Marií, rozenou Titzlovou…

V roce 1919 byl v Praze zřízen Státní diagnostický a séroterapeutický veterinární ústav v jehož čele stanul MVDr. František Pfaff (1875-1960). Součástí tohoto ústavu se stalo i pracoviště v Hranicích, takže se oba veterinární lékaři Macek a Pfaff znovu setkali. Pracovali spolu krátce ve zmíněném již ústavu v Mödlingu. V roce 1921 se funkce ředitele ústavu ujal MVDr. Macek a v dubnu 1922 se celý ústav přestěhoval do budovy zámku v Ivanovicích na Hané. V letech 1926-1927 přednášel mimořádný profesor MVDr. Karel Macek také všeobecnou a speciální patologii na Vysoké škole zvěrolékařské v Brně. Později zde přednášel i veterinární medicínu. V roce 1934 byl jmenován řádným vysokoškolským profesorem a přešel definitivně do Brna. Zde se podílel na výstavbě nových pavilónů pro provozy, laboratoře a učebny nového pojetí moderního veterinárního vysokoškolského ústavu. Profesor Macek byl v té době již mimo jiné také aktivním členem agrární strany. Bohužel v době okupace byly všechny vysoké školy, včetně brněnské veterinární uzavřeny.

V roce 1943 byl v Brně zřízen první státní Veterinární vyšetřovací ústav, který měl za úkol vyšetřování potravin živočišného původu a provádění rozboru orgánů uhynulých zvířat. Jeho ředitelem byl jmenován profesor MVDr. Karel Macek.

Po osvobození v roce 1945 byl profesor Macek obviněn z aktivní spolupráce s německými úřady, což byl spíše důsledek jeho náročnosti vůči spolupracovníkům, z nichž se mu zřejmě někteří chtěli pomstít. V rámci tzv. Malého dekretu prezidenta Beneše byla věc vyšetřována a obvinění se ukázalo jako naprosto neoprávněné.

Poslední profesionální štací MVDr. Macka byla práce na veterinárním oddělení brněnského Zemského národního výboru, odkud chtěl odejít do důchodu. Jenže přišli ze Střední zemědělské technické školy v Kroměříži, zda by nechtěl učit veterinární medicínu. Vzal to a stal se velice oblíbeným pedagogem.

Jeho odborná a pedagogická práce byla v jistých dobách tak trochu tabu. Jako patolog, vládní rada Ministerstva zdravotnictví, mikrobiolog, epizootolog, vysokoškolský profesor a neúnavný organizátor výzkumů a veterinárního školství zanechal v české veterinární medicíně nesmazatelnou stopu.

Příště: profesor MVDr. Karel Šobra