HISTORIE: Znamenití lékaři v českých zemích (100)
Někdy se na ně zapomíná a někdy na ně zapomínat nelze, protože již zapomenuti a nejsou ani vzpomínáni. A přitom naše země má ve své historii mnoho osobností, patřících mezi znamenité představitele vědy lékařské. Zkusíme některé z nich připomenout, byť trochu na přeskáčku. Lékaři patřili i v minulosti k všestranně vzdělaným lidem, kteří nezřídka vynikli v mnoha jiných oborech. Byli spisovateli, hudebníky, cestovateli, archeology, botaniky či dokonce i úspěšnými profesionálními vojáky. Většinou vynikli také proto, že byli nejen odvážní, ale i zdravě sebevědomí. Někteří byli také vynikajícími lékaři, avšak upadli v zapomenutí. Někteří upadnout do zapomenutí měli, nebo se o nich málo ví. Ovšem nikoli jejich vlastní vinou. A zajímavé jsou i okolnosti jejich vzdělávání i kariérních postupů. Neschází také jejich životní epizody přímo dobrodružné. Dnešní díl seriálu je stý v pořadí, takže jsme ho rozšířili o zmínky o dalších lékařích, kteří s dnešním tématem tak trochu souvisejí.
Panorama Turnova, města s pozoruhodnou lékařskou tradicí…
Budoucí akademik a světově uznávaný fyziolog a biochemik, profesor MUDr. Vilém Laufberger (1890-1986), o němž bude dnes řeč, se narodil 29. srpna 1890 v Turnově. Stalo se tak shodou okolností v roce, kdy byla postavena „stará městská nemocnice“. Termín stará používáme proto, že její kapacita přestala brzy stačit. A tak 28. listopadu 1942 (sic!) byla v Turnově slavnostně otevřena nová veřejná místní nemocnice, postavena celkovým nákladem (včetně zařízení) za 20 milionů korun. V té době již padesátiletý profesor Laufberger (na snímku vpravo) pracoval ve Státním zdravotním ústavu. Zde například zpracoval poznatky „vzruchové teorie“, čímž předběhl světovou neurovědu o desítky let.
Málokteré menší město v Česku se může pochlubit neuvěřitelnou plejádou vynikajících lékařů jako Turnov. Když pomineme, že dědeček a tatínek doktora Laufbergera byli také lékaři působící v Turnově, nemůžeme nevzpomenout alespoň další osobnosti spojené s tímto městem, které se navždy zapsaly do historie medicíny.
V roce 1836 se zde stal městským lékařem MUDr. Antonín Šlechta (1810- 1886), který v roce 1841 otevřel nedaleko Turnova vodoléčebný ústav „Sedmihorky“, necelých deset let poté co otevřel Vincenc Priessnitz vodoléčebný ústav v Gräfenbergu (dnes lázně Jeseník). Za doktorem Šlechtou, který byl známým podporovatelem české kultury a literatury, do Sedmihorek jezdili jeho přátelé, další věhlasní lékaři čeští, jakými byli například profesoři Eiselt, Rokitanský, Škoda či Piťha. Po roce 1945 se lázně bohužel staly rekreačním objektem ROH a po roce 1989 zcela zanikly, dnes jsou uzavřeny a prameny vysychají.
Dalším významným turnovským rodákem je profesor MUDr. František Patočka, DrSc. (1904-1985), zakladatel moderní české bakteriologie a virologie (na snímku). Bratr filozofa Jana Patočky (1907-1977), taktéž turnovského rodáka.
Počátkem dvacátého století přišel do Turnova MUDr. František Panocha (1894-1965, na snímku), jehož jméno dnes nese turnovská nemocnice - PANOCHOVA NEMOCNICE. Jde o legendárního primáře a velice oblíbeného lékaře, který se od jara 1939 mimo jiné intenzivně věnoval prosazení povolení a získání prostředků na výstavbu současné nemocnice. Sám část potřebných prostředků na stavbu a zejména pak na vnitřní zařízení věnoval ze svých úspor. Po roce 1948 byl velice necitlivě propuštěn do penze.
Nemůžeme pominout ani další turnovské legendy. Na snímku je MUDr. Jiří Šolc (1899-1971). Byl nejen lékařem, ale také spisovatelem, fotografem, předsedou rady Muzea Českého ráje a sběratelem minerálů. 1. března 1955 byla především jeho zásluhou jako první v tehdejším Československu vyhlášena chráněná krajinná oblast (CHKO) Český ráj.
Z turnovské podnikatelské rodiny zpracovatelů drahokamů pochází i další význačný lékař a místní rodák MUDr. Jan May (1869-1931), přezdívaný právem „lékař lidumil“ (na snímku vpravo). Proslul mimo jiné jako první starosta Mariánských Hor (dnes část Ostravy) a zakladatel „Lázní Skalka“ v Čeladné (1902), na jejichž místě je dnes známé „Beskydské rehabilitační centrum“.
K turnovským lékařským legendám patří rovněž dynastie Reinišů. Známým lékařem byl MUDr. Antonín Reiniš (1874-1938), který ordinoval ve vlastním domě v Sobotecké ulici. Mezi pokračovateli rodu je také řada dalších lékařů.
Do historie oblasti Turnova zasáhl i vlámský lékař Rudolfa II. Anselmus Boëtius de Boodt (1550-1632), když jako první označil temně rudé drahé kameny u okolí Turnova jako „české granáty“.
A tak se Vilém Laufberger vydal po dědečkových a otcových stopách. Maturoval na chrudimském gymnáziu a v roce 1910 se rozhodl pro studium medicíny na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy.
O tom, že se bude věnovat fyziologii, rozhodla mimo jiné i přednáška profesora MUDr. Edwarda Babáka (1873-1926), který mladým medikům referoval o pokrocích fyziologie.
Netrvalo dlouho a stal se asistentem v Babákově laboratoři. Zde se věnoval především metamorfózám (přeměnám) živočichů. Jako student třetího ročníku medicíny získával první zahraniční zkušenosti v patologickém ústavu v Halle. Po promoci v roce 1916 byl povolán do bojů první světové války, byl raněn a do konce války pracoval jako zubař v lazaretu.
Profesor Babák odhadl dokonale nadání a erudici mladého lékaře. Když byl v období 1919-1921 rektorem brněnské Vysoké školy zvěrolékařské a později děkanem lékařské fakulty, pověřil v roce 1920 MUDr. Laufbergera zorganizováním Ústavu pro všeobecnou a experimentální patologii při Masarykově univerzitě v Brně, jehož se stal i přednostou.
Rok poté se doktor Laufberger habilitoval, dalším rokem byl jmenován mimořádným profesorem patologie a v roce 1927, deset let po promoci, řádným vysokoškolským profesorem.
Jeho vědecká kariéra je obdivuhodná. Již jako student přispěl jedním ze svých experimentů k rozvoji budoucí české endokrinologie. Tato práce byla publikována v Biologických listech (O přeměně neotenického axolotla). Tehdy vytvořil živočicha, kterého přírodověda ještě neznala. Byl na stopě zajímavého objevu, avšak vše překazila vypuknuvší první světová válka.
V roce 1924 připravil jako první v Československu inzulin v čistém stavu a věnoval se zkoumání jeho účinků. V letech 1932-1933 byl děkanem Masarykovy univerzity a dále se věnoval studiu ultrastruktury buněk a tkáňových bílkovin. V roce 1934 se stal objevitelem feritinu. Jde o vnitrobuněčný protein, sloužící jako zásobní forma železa v lidském organismu. V té době přednášel na lékařských kongresech v Moskvě, Zürichu a v Leningradě.
V roce 1936 odešel do Prahy, kde nejprve pracoval ve Fyziologickém ústavu Univerzity Karlovy, za okupace pak ve zmíněném již Státním zdravotním ústavu. Zde zpracoval tzv. „teorii vzruchu“, týkající se nervové činnosti, kterou publikoval v roce 1947 v rozsahu 246 stran. Deset let předtím ho totiž napadlo, že podstatou paměti jsou krouživé vzruchy. Šlo vlastně o spojení fyziologie s psychologií. Tehdejší Laufbergerovy představy se postupně naplňují, jiné ještě čekají na své „objevení“.
Jeho vědecká činnost je velice rozsáhlá. V závěrečné fázi svého života se zabýval diagnostikou, zejména pak diagnostickou metodou srdce (spaciokardiografie). I tak považujeme například i jeho teorie o činnosti mozku za stále aktuální a velice moderní.
Obsáhlá je i jeho činnost pedagogická a publikační. Profesor Laufberger byl prvním předsedou Fyziologické společnosti založené v roce 1950. Jejím místopředsedou byl slovenský vědec, akademik profesor MUDr. Juraj Antal (1912-1996), který svého času nominoval profesora Laufbergera i na Nobelovu cenu.
Již v roce 1923 se MUDr. oženil s Ludmilou, rozenou Hnátkovou. Měli spolu dceru Jitku. Manželka Ludmila zemřela v roce 1974, později odešla z tohoto světa i jejich dcera Jitka.
Muž neobyčejné píle a nevšední erudice, akademik Laufberger zemřel v Praze 29. prosince 1986 v požehnaných devadesáti šesti letech. Je pohřben na vinohradském hřbitově.
Příště: MUDr. Zdeněk Hanzelka