Zástěrka pro tajné vojenské projekty: ufománie

Asi nás ohrožují ruská průzkumná letadla. Ne, to jsou nejspíš mimozemšťané! Těmihle úvahami se začali mnozí Američané zabývat koncem čtyřicátých let. Nedovedli si totiž vysvětlit některé jevy na obloze, které se vymykaly známým letadlům. Označili ji souhrnně za neidentifikované létající talíře (Unidentified Flying Object - UFO). Příslušníci tajných služeb, důstojníci vojenského letectva a astronomové se pustili do pátrání. A také spousta nadšenců, kteří viděli v UFO hvězdolety vyspělých civilizací, jejichž posádky nás pozorují. Postupem času zachvátila ufologie celý svět.
Teprve po skončení studené války začaly vlády určité mýty racionálně vysvětlovat. Nicméně spousta dalších záhad zůstala.

Sovětská letadla nad USA?

Svět po druhé světové válce byl neklidný. Už v létě 1945 někteří politici a generálové uvažovali o jejím pokračování, tentokrát mezi Sovětským svazem a západními vojsky. Po tom, co sovětský vůdce Josef Stalin ohlásil v únoru 1946 nesmiřitelný boj proti imperialistickému kapitalismu, se toto riziko ještě zvýšilo. I Američané, jejichž území nebylo ve 20. století napadeno, se obávali sovětského útoku - námořního výsadku a bombardérů.
Když spatřil 24. června 1947 podnikatel Kenneth Arnold při letu svým letadlem poblíž Mount Rainier, druhé nejvyšší hory USA, která leží na severozápadě země, devět neznámých objektů, okamžitě je začali zkoumat zpravodajští důstojníci letectva. Arnold popisoval: "Řetěz těchto předmětů připomínajících talíře, roztažený do šířky pěti mil, lavíroval mezi vysokými vrcholky hor, jsem pozoroval asi tři minuty." Zpravodajci měli obavu, jestli to nejsou sovětská letadla - průzkumné stroje anebo bombardéry. Létající talíře prý ukořistila Rudá armáda Němcům.
Na nic nepřišli. Mezitím vyslovil Arnold myšlenku, že by tyhle létající talíře mohly být plavidly mimozemšťanů. Začalo se mluvit o UFO. Téhle představy se chytili fantastové - vznikla první vlna ufologického pátrání.
Mimochodem, objekty, které spatřil Arnold, se nepodařilo nikdy přesně objasnit. Dnes se mnozí vědci přiklánějí k názoru, že to byl meteorologický jev - formace protiběžných vírů při proudění vzduchu okolo hory. Poprvé ho zpozorovali na snímcích z meteorologických družic v osmdesátých letech.

Přistání mimozemšťanů u Roswellu

Deset dnů po Arnoldově pozorování se objevil další záhadný případ, a to ve státu Nové Mexiko.
Když projížděl rančer William Brazel se synem a dcerou podvečer 2. července 1947 své pozemky, objevil hromady trosek nějakého zařízení. Hned na ně upozornil šerifa Wilcoxe. Šerif si nevěděl rady, a proto zatelefonoval majoru Jessimu A. Marcelovi z letecké základny v Roswellu. Marcel se svými vojáky zbytky nějakého neznámého stroje posbíral a poslal je na základnu Wright-Patterson poblíž města Dayton v Ohiu.
Mezitím se začaly šířit pověsti, že na Brazelově ranči našli havarovaný stroj mimozemšťanů. Kdosi totiž tvrdil, že ten den letěl okolo Roswellu nějaký podivný disk. Potvrdila to i úřední zpráva: "Letiště pozemních sil v Roswellu s potěšením oznamuje, že ve spolupráci s jedním místním rančerem a šerifovým úřadem v Chaves County získalo jistý disk." Později vydali vojáci opravdu: Nebyl to disk, ale meteorologický balon. Vzápětí požádala armáda rozhlasové stanice, které informace z Roswellu citovaly, aby opravu stáhly: "Nevysílejte! Opakujeme: Nevysílejte tuto zprávu!"
Zmatené zprávy vojáků naznačovaly, že se skutečně jedná o podivný objekt. K tomuto poplachu přispěl i místní obyvatel G. L. Barnett, který tvrdil, že u městečka Socorro, rovněž v Novém Mexiku, spadl úplný létající disk s mrtvými těly. Sám jsem to viděl!
Do Roswellu se začali sjíždět ufologové. V roce 1992 tam založili muzeum - dnes Mezinárodní muzeum UFO a výzkumné středisko. Nevystavují žádné trosky z Brazelovy farmy, nýbrž ukazují, jak by mohly vypadat hvězdolety mimozemšťanů, dokumentují údaje o jiných údajných haváriích i šťastných přistáních, prodávají ufologické knihy a upomínkové předměty. Je z toho obrovský kšeft.
Až po skončení studené války se na žádost jednoho kongresmana oficiálně vyjádřila i ministryně vojenského letectví Sheila E. Widnallová. Dne 8. září 1994 potvrdila, že v červenci 1947 spadl na pozemky Brazelovy farmy balon. Nesl radarový odražeč a schránku s přístroji - součásti projektu Mogul. V rámci tohoto přísně tajného projektu vyvíjeli vědci z Newyorské univerzity pro vojenské letectvo přístroj na zachycování nízkofrekvenčních tlakových vln v atmosféře, které měly signalizovat zkoušky sovětských atomových zbraní. Vzhledem k utajení se však mluvilo o balónu meteorologickém. Letectvo dál prohlašovalo, že u Roswellu nehavarovalo letadlo, raketa, mimozemská loď či atomové zařízení. Mohli by to dosvědčit nejen důstojníci, kteří se tehdy na různých pracích podíleli a dodnes žijí, ale i děti farmáře, které spadlý materiál viděly. Pro zájemce je v Pentagonu volně přístupná závěrečná zpráva.
Samozřejmě pravověrné ufology úřední prohlášení nezlomilo. Následující rok je v jejich víře utvrdil sedmnáctiminutový film o pitvě mimozemšťana, který se podivnými cestami - jak jinak? - dostal na veřejnost. Odborníci ho odsoudili jako nezdařený falsifikát: dva pitvající lékaři neuměli zacházet se svými nástroji, u stěny byl telefon známý z doby pozdější a mnoho dalších nesrovnalostí. Člověk, který film rozšířil, tvrdil, že ho dostal od neznámého dárce. Mělo to tedy všechny rysy podvodu.

Základna hvězdoletů?

V polovině padesátých let uzavřeli vojáci území okolo vyschlého jezera Groom Lake v jižní části státu Nevada, které už léta používali. Na jeho hranicích rozsadili kromě tabulek zakazujících fotografování i nezvyklé výstrahy, podle kterých jsou stráže oprávněny na lidi vnikající dovnitř střílet. Takové varování nemělo v mírových dobách obdoby.
Ufologové dospěli k závěru, že oblast 51 je místem, kde ozbrojené síly zkoumají létající talíře, dokonce s nimi létají, a snad i mimozemšťany. Rychlé stroje, které obyvatelé okolních vesnic a městeček občas spatřili, tomu mohly nasvědčovat. Všechny žádosti novinářů a dalších lidí o vysvětlení Pentagon odmítal. Vojáci a civilisté, kteří do oblasti 51 jezdili, zatvrzele mlčeli. A havárii stroje v květnu 1963 ve státu Utah, který odtamtud startoval, utajili - tvrdili, že spadl známý stíhací bombardér F-105.
Teprve v průběhu devadesátých let se pozvolna vynořovala pravda o tom, k čemu tahle základna sloužila. Letectvo a CIA tam testovaly špionážní letadla.
Už v roce 1957 vypsala CIA tajný kontrakt na postavení výzvědného stroje, který by létal nadzvukovou rychlostí ve velkých výškách, aby ho protivník nemohl sestřelit. Vyhrály ho firmy Convair a Lockheed s nabídkou na letoun A-12, později jako projekt Oxcart. Měl dosahovat maximální rychlost 3220 km/h, dolet ve výšce 24 km měl 4800 km. Aby ho nezachytily radary protivníka, vybavili ho konstruktéři některými prvky na snížení odrazivosti radarových paprsků - můžeme ho tedy považovat za představitele nulté generace neviditelných letadel známých jako stealth. Letadlo neslo vybavení buď pro snímkování zemského povrchu, anebo pro zachycování rádiových a radarových signálů.
Pro potřeby špionáže ho přestavěli na dvoumístný stroj SR-71 Blackbird a předali do provozu v květnu 1967. Nad Sovětský svaz ho nepouštěli, spolehlivější byly družice. CIA a vojenské letectvo ho používaly k získávání informací během místních konfliktů, například nad Koreou, Vietnamem, Laosem, později nad Bosnou a Perským zálivem. Jeho kapacita byla obrovská. Během jediné hodiny za letu ve výšce 26 km trojnásobnou rychlostí zvuku mohl ofotografovat přes 260 000 km2 plochy - uvedl historik Jeffrey Richelson v roce 1998 v měsíčníku Scientific American.
Dnešní zdokonalené verze mají dostup okolo 31 km a létají na vzdálenost 7400 km, mají přístroje znemožňující protivníkovi rušit činnost palubní elektroniky. Používají je nejen vojáci, ale i NASA, a to ke geofyzikálním a astronomickým výzkumům, dokonce i na zakázku dalších vědeckých institucí, jako například ke sledování znečištění ovzduší a oceánů, ke studiu sopečných výbuchů a zemětřesení.
Oblasti 51 si samozřejmě všimli Sověti, a proto ji fotografovaly jejich špionážní družice. Americká kontrašpionáž znala doby jejich přeletů, v těchto chvílích personál stahoval stroje A-12 do hangárů a naopak instaloval na ploše makety roztodivných letadel včetně talířovitých tvarů.
Zájem o tajemství oblasti 51 vzrostl v posledních týdnech, protože novinářka Annie Jacobsonová o ní vydala knihu na základě výpovědí několika desítek lidí, kteří tam dřív pracovali. Nepochybuji, že skalní ufologové jí opět neuvěří.

Asi 10 procent nelze vysvětlit

S nástupem kosmického věku množství podivných úkazů na obloze vzrostlo. Není divu - někdy pozorovatelé viděli poslední stupně raket, které padaly na Zemi, jindy vzplanutí vypouštěného přebytečného paliva z nádrží a podobně. Kromě toho lidé častěji obracejí oči k nebi, takže je překvapí jasná Venuše či jiná planeta.
Samozřejmě UFO existují. Řadu jevů, které vidíme na obloze, neumí nikdo objasnit. A ty také americké vojáky a zpravodajce znepokojovaly. Strach z mimozemšťanů neměli, zato se báli Rusů. Proto financovali několik výzkumných projektů, do kterých přizvali renomované vědce, aby se pokusili nejasná pozorování vysvětlit.
Vysvětlily 90 procent jevů: pád meteoru, meteorologické balony, neobvyklý tvar oblaků či meteorologický jev, sluneční a měsíční halo, polární záře, světla reflektorů či laserových paprsků. Rady si nevěděly s 10 procenty pozorování - musíme počkat, až budeme chytřejší, až získáme další znalosti.
Nicméně zatemňování tajných vojenských pokusů představami ufologů se americkému letectvu a tajným službám během studené války náramně hodilo. Nechaly tyhle fámy dál bujet, aniž tušily, že se z nich vyvine obrovský obchod, který žádná pozdější úřední zpráva o skutečné podstatě nezastaví. Není vyloučeno, že rovněž některá UFO na sovětské straně by se našla obdobné vysvětlení. Bohužel toto tajemství zůstává v moskevských archivech.

Otištěno po úpravch v týdeníku Reflex číslo 33 - 18. 8. 2011

Se svolením autora převzato z www.karelpacner.cz