Nad kosmodromem se klene blankytně modrá obloha. V 6.50 moskevského času zastavuje autobus u paty rakety. Dvě hodiny před startem musí sedět kosmonaut v kosmické lodi. Pokusy o zkrácení této čekací doby byly marné. Nejméně dvě hodiny! Všichni vystupují. Jenom Titov zůstává sedět v autobusu, protože se ve skafandru těžko pohybuje.
Náhradníka jeho úloha zlobí: "Co by se mohlo stát teď, v poslední chvíli? Mohl by dostat chřipku na cestě z autobusu k rampě? Nebo si zlomit nohu? Bylo to celé zbytečné. Neměli jsme jezdit k rampě spolu. Měl jet jenom jeden."
Na ploše čekají členové státní komise, velitel kosmodromu, velitel startovacího oddílu i čtyři budoucí kosmonauti. Filmové kamery a magnetofony běží, fotoaparáty cvakají. Zachycují okamžiky, které budou patřit k historickým mezníkům lidstva.
Když Gagarin trochu neohrabaně za pomoci Karpova vychází z autobusu, salutuje před maršálem Moskalenkem: "Soudruhu předsedo státní komise…" Pak si uvědomuje, že jím je náměstek ministra obranného průmyslu Rudněv, a proto se pootáčí k němu: "Soudruhu předsedo státní komise…" Objímá se s Rudněvem, Koroljovem a Moskalenkem.
Teď musí ještě několik minut čekat. Potom přichází plukovník Kirillov: "Všechno je připraveno."
"Když se objevil Gagarin, byl jsem nahoře u jeho kabiny," vzpomínal Ivanovskij. "Sjel jsem výtahem dolů. Jeho přítomnost mě nijak nevzrušovala. Měl jsem už tak nervy napjaté, takže na nějaké velké emoce nebylo místo. Cítil jsem se úplně klidný. Naprosto jsem věřil, že celý let proběhne klidně, že žádné závady nemohou nastat. Nevím proč."
I další lidé se chtějí s Gagarinem obejmout. Ivanovskij se trochu netrpělivě dívá na hodinky a Koroljov loučení rázně ukončuje. "Je čas!"
Než kosmonaut vykročí k raketě, otáčí se ke čtyřem kamarádům z jejich šestice: "Mládenci, jeden za všechny a všichni za jednoho!"
Je 9.00 místního času - 7.00 času moskevského, podle něhož se řídí všechna střediska. Gagarin, doprovázený Ivanovským a konstruktérem systému zabezpečení životního prostředí v kabině Fjodorem Anatoljevičem Vostokovem, se šplhá po schůdkách na první plošinu. Ještě poslední zamávání přátelům a nastupuje do výtahu. Nahoře čeká Vladimir Šapovalov ze startovacího oddílu a kameraman Vladimir Suvorov. Za pomoci Ivanovského a Vostokova se kosmonaut usazuje v křesle - sám by se tam v neforemném skafandru těžko nasoukal. Na rukávu má malé zrcátko přikryté zástěrkou. Šéfkonstruktér látku strhává a mechanicky si ji strká do kapsy - to je suvenýr, který mu z toho okamžiku zbyl.
Zavírají dveře a montéři z OKB-1 Nikolaj Selezněv a Vladimir Morozov na ně připevňují šrouby.
Kirillov nařizuje: "Kdo nemá na startovací plošině co dělat, ať ji okamžitě opustí!" Technici odcházejí do blízké dílny, kam se ampliony přenášejí všechny rozhovory a příkazy.
Začíná rádiová korespondence mezi Gagarinem a velitelstvím startu, odkud s ním udržují spojení Nikolaj Kamanin a Pavel Popovič. Také u vysílaček sledovacích stanic, s nimiž bude Gagarin během cesty korespondovat, sedí budoucí kosmonauti. Psychologové se domnívají, že rozmluvy s přáteli, kteří absolvovali stejný výcvik, a mohou tedy aspoň poradit, přispívají k většímu pocitu bezpečí a lepší náladě kosmonauta.

T - 01.57:00: Do startu zbývají takřka dvě hodiny.
Kedr: "Jak mě slyšíte?" Gagarin má volací znak Kedr (Limba), řídící středisko na kosmodromu Zarja (Úsvit).
Zarja-Kamanin: "Slyším vás dobře. Začněte prověrku skafandru! Rozuměl jste?"
Kedr: "Rozumím - zahájit prověrku skafandru. Začnu za tři minuty. Teď jsem zaměstnán."
Zarja: "Rozumím!"
Celý let mají řídit automaty podle předem stanoveného programu, kosmonaut nesmí na nic sáhnout. Bude jenom pokusnou osobou. Kdyby se náhodou přece jenom něco přihodilo a musel by do řízení lodi sám převzít, velitelství mu rádiem oznámí číselný kód, kterým automaty odblokuje. Kvůli tomu je tam šest podivných tlačítek na kontrolním panelu. Jenže co když se přeruší spojení? Nakonec státní komise rozhodla, že mu dají zalepenou obálku s číslem.
To je nesmysl! - uvědomují si někteří odborníci. Kdyby se kosmonaut dostal do obtíží, nemusí mít čas obálku rozlepit. A tak mu Koroljov, Parin a někteří další každý sám pošeptal: "Je to číslo 125." Ivanovskij mu ho strčil na lístku do kabiny: "Ale nesmíš to nikomu prozradit!"
Probíhá prověrka skafandru, rádiového spojení na velmi krátkých vlnách a po telefonu. Ivanovskij, stále ještě na vrchním můstku, pohlíží na hodinky. Za několik minut osm - samozřejmě podle moskevského času. Rychle se musí rozloučit s Gagarinem a zakrýt vchod do kabiny.Vždyť uzavření příklopu a odtažení montážní věže trvá přes půl hodiny.
Moroz utahuje matky. Třicet matek, které drží pancéřový poklop na průlez.
Najednou zvoní telefon. Koroljov vzrušeným hlasem vyčítá svému šéfkonstruktérovi: "Proč mi nehlásíte stav? Jak to u vás vypadá?"
"Sergeji Pavloviči, před 30 sekundami jsme dokončili upevnění dveří. Teď začneme zkoušet hermetičnost."
"Jsou dveře dobře zavřeny? Nejsou zkřiveny?"
"Ne, Sergeji Pavloviči! Všechno je normální!"
"A jak je tedy možné, že nám neukazuje KP-3!?"
Inženýra polévá studený pot. KP-3 je elektrický tlakový kontakt šroubu, který udává, zda jsou dveře dobře upevněny.
"Jak chcete zkontrolovat kontakt? Stačíte odšroubovat a znovu přišroubovat pancíř?"
"Stačíme, Sergeji Pavloviči. Jenom řekněte Juriji Alexejeviči, aby se nevzrušoval!"
"Vyřídíme. Pracujte klidně, žádný spěch!"
Čtyři lidé začínají závod s časem. Když odklopili stokilogramové dveře, slyší kosmonauta, jak si tiše brouká svou oblíbenou píseň Rodina slyšit, rodina znajet... Ivanovskij rychle prohlíží konzolu s kontaktem. Je nepoškozená, úplně v pořádku! Dostává vztek. Elektronici dole v řídícím středisku startu pořádně nepřekontrolovali své aparatury! Vadná byla kontrolka na jejich panelu.
Mezitím se na můstku objevuje Voskresenskij. Vystoupal po schodech. Ivankovskij se na něj podíval - oba muži si hledí mlčky do očí. Koroljovův náměstek pochopil, že žádné jeho rady nepotřebují, že si to vyřídí sami, a zase schází dolů.
Opět dveře na vchod, opět třicet matek!
A opět telefon od Koroljova: "KP-3 je v pořádku! A teď zkoušku hermetičnosti!"
Rychle dělají na vrchním můstku ještě tuto poslední prověrku.
"Výborně!" spokojeně křičí Koroljov do telefonu. "Skončete práci! Teď vyhlásíme třicetiminutovou pohotovost."
Sotva Ivanovskij a jeho lidé sestoupili na zem, obslužné plošiny se sklápějí. Kdyby se o minutu opozdili, spadli by a pořádně se potloukli. Zase někde selhala komunikace.

Takřka bezvadný start

Ve 8.15 je hlavní konstruktér se svými nejbližšími asistenty na startovací rampě. Potom sedá do auta a odjíždí k řídícímu bunkru, který je od ní vzdálen necelých pět set metrů. Ostatní se rozcházejí.
T - 00.34:00: Zarja: "Zaujměte polohu pro registraci fyziologických funkcí!"
Kedr: "Polohu pro registraci fyziologických funkcí jsem zaujal."
Zarja: "Výborně! Všechno je v pořádku. Přesně podle plánu. Přístroje ukazují dobře."
Kedr: "Jak vypadají lékařská pozorování? Srdce mi ještě bije?" Kosmonaut nepřestává žertovat.
Zarja: "Slyším vás výborně! Pulz máte 64, 24 dechů za minutu. Vše probíhá v pořádku."
Kedr: "Rozumím! To znamená, že moje srdce stále pracuje. Jaká je teď pohotovost?"
Zarja: "Patnáctiminutová! Připomínám - vezměte si rukavice!" A také musí sklopit hledí své helmy.
T - 00.20:00: Do velitelské místnosti přichází Koroljov a usazuje se u mikrofonu, který stojí na stolku se zeleným suknem. Rovněž Popovič udržuje spojení s Gagarinem. Voskresenskij a Kirillov, kteří řídí start, se staví ke svým periskopům. Jsou tam i Gallaj a Kamanin. Operátoři střeží své přístroje.
Druhou místnost bunkru obsazují členové státní komise. Jediný periskop si tam přisvojuje Valentin Gluško. Sedí tam i Konstantin Feoktistov a Boris Nikitin, který má na starosti spojení se čtyřmi sledovacími stanicemi - Saryšaganem, Jenisejskem, Ussurijskem a Jelizovem na pobřeží Tichého oceánu.
Ve třetí místnosti bunkru sledují odborníci pod vedením Rjazaňského telemetrické informace o stavu rakety a kosmické lodi.
Autobus se smutným Titovem odjel do bezpečné vzdálenosti. Kosmonauta číslo 2 odvádějí do krytu a tam mu svlékají skafandr. Když už má na sobě jenom spodní díl, všichni od něho utíkají ven. Chtějí vidět start. Vykašlali se na něj! Otráveně se belhá za nimi.
T - 00.07:00: Zarja: "U nás je všechno v pořádku. Do zahájení našich operací, do jednominutové pohotovosti, zbývá ještě chvilka..." Teď už převzal spojení s Gagarinem Koroljov.
Kosmonaut zůstává stále neobyčejně klidný - tep má 65 za minutu. Zato lidem ve velitelském bunkru skáče srdce až v hrdle, - málokdo má pulz nižší než sto.
Voskresenskij: "Minutová pohotovost!"
Zarja: "Kedr! Zde Zarja! Minutová pohotovost! Jak mě slyšíte?"
Kedr: "Zarjo! Zde Kedr! Rozuměl jsem. Minutová pohotovost!"
Zarja: "Kedr! Zde Zarja. Rozumím."
Půldruhého kilometru od startovací rampy, v bezpečné vzdálenosti, stojí inženýři, technici, důstojníci, filmaři a novináři. Od rakety se kouří, jako když z přetopené lokomotivy uchází pára - to z přetlakových ventilů uniká odpařující se kyslík, který se v okolním vzduchu sráží na vodní páru.
Pohotovost nula! Začíná série závěrečných povelů. Do samotného startu zbývá asi šest minut.
Voskresenskij: "Automaty na start!" V tomto okamžiku se všechny pozemní a palubní automaty řídící závěrečnou operaci synchronizují, aby start proběhl s přesností na několik setin sekundy.
T - 00.05:00: Zarja: "Kedr! Zde Zarja! Automaty na start!"
Kedr: "Zde Kedr! Zarjo! Rozumím! Začátek startu!"
Voskresenskij: "Kontrola l!" Automaty kontrolují stav všech systémů rakety na základě telemetrických údajů, které neustále přicházejí.
Voskresenskij: "Průplach!" Všechny palivové kanály a spalovací komory začínají být profukovány dusíkem, který z nich odstraňuje zbytky vzduchu.
A technický ředitel letu Koroljov informuje kosmonauta Gagarina o novém rozkazu.
Voskresenskij: "Ventilace!" V palivových nádržích se tlak upravuje asi na jednu atmosféru.
T - 00.03:35: Voskresenskij: "Záklopky uzavřít!" Kyslík přestává unikat.
T - 00.03:25: Voskresenskij: "Zapojen start!" Všechny automaty a systémy jsou připraveny ke startu. Do všech palivových nádrží se vhání dusík a vytváří tam přetlak - pohonné látky totiž musí být do spalovacích komor vstřikovány.
T - 00.01:30: Voskresenskij: "Kontrola 2!" Podruhé kontrolují automaty telemetrické údaje o stavu rakety a kosmické lodi.
T - 00.00:27: Voskresenskij: "Země-paluba!" Od druhého stupně rakety a kosmické lodi se odklápějí všechny spoje, ve velitelském bunkru zhasla obrazovka s Gagarinem, Vostok automaticky přešel na zásobování vlastní elektrickou energií, končí průplach palivových kanálů a spalovacích komor dusíkem.
Technik sledující telemetrii hodnotí sílu přijímaného signálu: "Pět! Pět! Pět!" To znamená, že je všechno v pořádku. Najednou následuje: "Tři! Tři! Tři!" Koroljov pádí od svého pultu do třetí místnosti: "Co se stalo?" Několik sekund tíživého ticha. "Nakrátko se přerušil příjem údajů." A opět následuje: "Pět! Pět! Pět!"
T - 00.00:14: Voskresenskij: "Zážeh!"
Z dvaceti trysek motorů prvních dvou stupňů vyrážejí oranžové plameny, raketa se chvěje, najednou je úplně zahalena kouřem, jako by chtěla celá shořet, potom dým klesá, nosič se otřásá v základech, zdá se, že se nemůže odpoutat od Země, ale motory postupně nabývají na síle, buší o zem. Asi čtrnáct sekund po zažehnutí motorů se od prvního stupně odklápějí čtyři mohutná chapadla, která ho dosud podpírala.
Voskresenskij: "START!" Operátor Boris Čekunov, který už vypouštěl Sputnik 1, tiskne tlačítko "Pusk".
Všichni strnuli. R-7 už mnohokrát při startu havarovala. Kdyby se to stalo tentokrát, mohl by se kosmonaut i se svým křeslem vystřelit a na padáku by dopadl do kotliny u paty rampy. Pro jistotu tam napnuli ocelovou síť. Ze speciálního bunkru, který ležel nedaleko, by pro něho přiběhli záchranáři a utekli se s ním schovat zpátky. Naštěstí se nic nestalo.
T - 00.00:00: Raketa se pomalounku, metr po metru, zvedá nad startovací rampu, oranžovým plamenem bije o její železobetonovou konstrukci, až náhle zvyšuje rychlost.
Zarja: "Letí!" Kedr: "Tak jedeme...! Všechno probíhá normálně, cítím se výborně, nálada dobrá, vše v pořádku!"
Středa 12. dubna 1961 - 11.07 středoasijského času, 9.07 moskevského času, 6.07 světového času, 7.07 středoevropského času.

PRVNÍ ČLOVĚK SE VYDÁVÁ DO VESMÍRU.
JMENUJE SE JURIJ ALEXEJEVIČ GAGARIN.

Ukázka z nejnovějšího vydání knihy Kolumbové vesmíru, díl 1 - Souboj o Měsíc (Paseka 2006).