Před 150 lety, v březnu 1869, byl v petrohradské Akademii věd představen objev tehdy pětatřicetiletého vědce Dmitrije Ivanoviče Mendělejeva – tabulka, v níž byly sestaveny, nikoli náhodně, tehdy známé chemické prvky. Poměrně brzy začala být tato novinka přijímána odbornou komunitou, a to přesto, že se objevila řada dalších pokusů o vhodné uspořádání. Zde bylo zásadní, že ruský učenec dospěl k postřehu, že jde o zákonitost; dnes to známe jako periodický zákon. Tabulka, běžně označovaná periodická, se stala nedílnou součástí učebnic chemie a Mendělejev se postupně stával sochou. To je osudem slavných vědců, častěji po smrti, jemu to začalo už během života. Připomeňme takové sochy – Newton, Einstein, paní Curieová, abychom to genderově vyvážili. Výhodou je, že na rozdíl od trojrozměrně pojednaných politiků bývají sochy vědců trvanlivější. Ale je jich méně.

Mendělejevova socha zmohutněla, když se ukázalo, že mimořádně přesně předpověděl existenci tří chemických prvků v té době neznámých. Včetně jejich vlastností, jak to postupně prokazovaly jejich objevy. Byl to nesporný úspěch. V jeho stínu zůstalo, co dnes najdeme jen ve vysoce specializované literatuře – Mendělejev ve skutečnosti předpověděl více než deset prvků, ale jen ty tři jsou skutečné. Ostatní předpovědi byly mylné. Jako každý z nás, i mimořádný učenec se může zmýlit. Jak nedávno napsal jeden odborník, oficiální historiografie byla v tomto ohledu k ruskému učenci milosrdná.

Pod nánosem slávy zmizel živý učenec. Byl výjimečný, ne dokonalý. Například nevěřil v existenci elektronu, i vůči objevu přirozených radioaktivních prvků byl skeptický. Když se dozvěděl, že je jich na Zemi jen nepatrně, prohlásil: „S tímhle směšným množstvím chtějí zničit mou myšlenku o podstatě hmoty?“ Po léta se totiž obával o osud své tabulky. Zbytečně – zůstala dokladem jeho génia.

Socha ožívá, dlouhovlasý stařík z fotografií se stává živou bytostí. Velmi živou. Rozvedl se, a třebaže mu církev zakázala na sedm let další sňatek, o rok později již kráčel k oltáři. Ano, v kostele. Přišly děti, které velmi miloval. Mohly skoro všechno. Vlídný starý pan? Jak kdy. Po služce házel košile, když mu nepodala tu správnou.

To vše byl nesporně jedinečný vědec, který v Rusku výrazně zmodernizoval těžbu ropy, sjednocoval míry a váhy, tehdy velmi nepřehledné, zdokonalil výrobu střelného prachu. A také napsal jednu z nejlepších učebnic chemie, která doznala řady vydání. Vyčníval nad průměr, což nebývá dobré. Člen desítek akademií věd po světě se v té ruské stal pouze členem korespondentem, tedy tím, „kdo znalostí vyžadovaných od řádného člena nemá, ale může některými poznámkami a zprávami sloužit akademii“. Živými lidmi se všemi vlastnostmi byli i tehdejší členové akademie. Jejich jména zmizela v temnotě minulosti, zatímco Mendělejevova tabulka žije už 150 let.

Autor je fyzikální chemik

LN, 2.3.2019