Nejstarším projevům estetického cítění je věnována výstava First Sculpture: Handaxe to Figure Stone, kterou od 27. ledna do 28. dubna 2018 v texaském Dallasu pořádá Nasher Sculpture Center. Prestižní instituce zaměřená na sochařské výstavy a studium umění představuje kolekci pravěkých nálezů od pěstních klínů po kameny, které by mohly být považovány za nejstarší plastiky. Je to vůbec první výstava, na které jsou pravěké nástroje vystaveny jako umělecká díla. Kurátoři uspořádali výstavu a vydali katalog (188 stran, 84 barevných a 19 černobílých ilustrací) spolu s umělci, historiky umění, ale také s archeology z několika světových univerzit.

Poznatky o počátcích umění jsou důležité pro hlubší pochopení lidských dějin. O umění lze uvažovat v okamžiku, kdy člověk dovede zhotovovat nejen účelné, ale i – z hlediska praktického použití a funkčnosti – zbytečně krásné předměty. Jsou to nástroje zhotovené z vizuálně zajímavých kamenů, jejichž tvůrce byl upoután vzhledem kamenné suroviny (kameny s výraznou krystalickou strukturou, přirozenými otvory nebo fosiliemi). Dále nástroje neobvyklých velikostí jako kupř. čtvrtmetrové pěstní klíny nebo nástroje zvláštních geometrických tvarů. Víc než 25 cm dlouhý pěstní klín zapůjčený z Britského muzea zvaný „Big boy“ byl zhotoven spíše „na efekt“ než na běžné používání. Již v nejdávnějších dobách dokázali člověk neandertálský a člověk vzpřímený vytvářet krásné, působivě vyhlížející předměty. Některé pěstní klíny zaujmou i dnešního člověka estetickými vlastnostmi. Jsou prvními uměleckými předměty. Například pěstní klín, jehož zhotovitel postupoval při osekávání pazourkové hlízy tak, aby uprostřed nástroje zachoval fosilii mušle. Z estetického hlediska fascinují také plastiky z rozměrných pazourků z francouzské neandertálské lokality Fontmaure.

Pěstní klín, pazourek , 300 000 - 500 000 let, Norfolk

Na plakátu výstavy a na obálce katalogu je kámen známý pod názvem Makapansgat pebble – oblázek z Makapansgatu. Byl nalezen v roce 1925 a poprvé popsán antropologem a paleontologem Raymondem Dartem v roce 1974. Místem nálezu je jeskyně v údolí Makapan v Jižní Africe. Jedná se o významnou paleontologickou lokalitu (Australopithecus africanus). Celé údolí Makapan je jihoafrickou národní památkou. Tvar nevelkého oblázku z červenohnědého jaspisu (7,6 x 6,3 cm) je dílem přírody. Připomíná tvář australopitéka a to mohl byl důvod, že kámen upoutal pozornost a ocitl se na lokalitě s nálezy pozůstatků australopitéků. Pokud se tak stalo, a míra pravděpodobnosti vědomého použití kamene je vzhledem k nálezovým okolnostem vysoká, byl by to doklad projevu estetického cítění v době před cca 2,5 miliony let.

Makapansgat pebble

Poznání není uzavřený proces, jinak by věda stále pokládala usazeniny ledových dob za pozůstatek biblické potopy a kamenné nástroje za výtvory blesku (počátek 19. st.), prehistorici by za nejstarší umění považovali umění starověkého Egypta (přelom 19. a 20. st.) a současná existence člověka a „diluviálních“ zvířat by se také neuznávala. Stačí se podívat na to, jaké byly naše představy a znalosti o neandertálcích před 30 lety a srovnat je se stavem dnešního poznání. Nic z toho, co se dříve předpokládalo, dnes neplatí (viz např. heslo Neanderthal behaviour na anglické Wikipedii s 57 odkazy na zdroje). Hlubiny lidské existence jsou v porovnání s délkou života jedince nezměrné a více věcí je neznámých než známých. Působivé rytiny, propracované plastiky a krásné jeskynní malby se počátkem mladého paleolitu nemohly zrodit náhle jen tak, bez předcházejícího vývoje. Vznik estetického cítění a počátky umění jsou mnohem starší, než se dosud předpokládalo.

Pozn.: Ilustrace převzaty z prezentace výstavy First Sculpture: Handaxe to Figure Stone na www.nashersculpturecenter.org.