Neviditelný pes

HISTORIE: Mlynářský synek z Kletečné

1.7.2020

... i později ještě slýchával ve snech svých klapot mlýnských kol

„… Mladí hoši s knihami chodili tu večer. Lampy hořely tiše, jasně tak, a dámy se smály, velká kašna na náměstí crčela, jakous touhou po domovu mne mátla píseň, ze zahrad, jež zněla restaurací otevřených. Lidé zvláštní mi připadali… a já seznamoval se s přáteli novými na chodnících, jež ve škamnech jsem ráno viděl…“
(Antonín Sova, úryvek z básně „Kapitola z mládí“ ve sbírce Zlomená duše)

Pelhřimovské gymnázium má ve své historii (založeno 1871) řadu významných absolventů. V letech 1876-1879 zde například studoval budoucí básník Antonín Sova (báseň v úvodu), po něm hned budoucí vynikající český lékař a spisovatel František Hamza. A když ten odešel na vyšší gymnázium do tehdejšího Německého Brodu, přišel do pelhřimovského, tehdy ještě nižšího gymnázia, budoucí profesor soudní chemie a toxikologie PhDr. Emil Švagr (1875-1967). První maturitní zkoušky na již vyšším pelhřimovském gymnáziu proběhly až v roce 1889. V té době měl František Hamza za sebou již dva roky studia na pražské medicíně.

Hamza 1
Hamza 2

Na okraji vsi Kletečné u Humpolce stojí snad odedávna budova mlýna rodu Hamsů. V tomto mlýně č. p. 20 přišel na svět 6. března 1868 František, prvorozený syn mlynáře Františka Hamsy a jeho ženy Justiny, rozené Henové z rodiny pelhřimovského měšťana Františka Hena. Mlynář, dědeček z otcovy strany, byl také František, takže po kom dostal chlapec své křestní jméno, těžko dnes říci.

Mlynářství patří mezi nejstarší lidská povolání. Mlýny na území našeho státu jsou doloženy již v osmém století. Mlynáři byli zpravidla velmi vážení a vzdělaní lidé v oblasti mechaniky, hydrologie, strojírenství a chemie, kteří byli mimo jiné i dobrými zemědělci a prozíravými obchodníky. Zpravidla prosluli moudrostí, vzděláním i majetkem. Rodina mlynáře Hamsy (tak je jméno otce uvedeno v záznamu o křtu) měla celkem sedm dětí, ale František se jevil již od mládí jako velice zvídavý a bystrý chlapec. A tak bylo rozhodnuto o jeho dalším osudu – byl dán na studia. Konec konců jeho mladší bratr Jindřich později řadu let vedl místní společenství mlynářů.

Je zajímavé, že v té době přišlo na svět v Humpolci a v jeho okolí několik budoucích výrazných osobností. V roce 1869 se v Humpolci narodil významný světový antropolog Aleš Hrdlička (1869-1943), několik let předtím se v nedalekých Kalištích narodil geniální hudební skladatel Gustav Mahler (1860-1911) a na konci onoho 19. století přišel v Humpolci na svět proslulý režisér Osvobozeného divadla Jindřich Honzl (1894-1953). A kdybychom chtěli jít do hluboké minulosti, z Humpolce pochází také jeden z vůdců husitské revoluce Jan Želivský (1380-1422). Hamzova rodná obec Kletečná je centrem národopisné oblasti Zálesí.

František Hamza, student gymnázia v Německém Brodě, v němž vyučovali osvícení želivští premonstráti, se mimo jiné seznámil s osudy jednoho z nich, Šimona, profesora německobrodského gymnázia z první poloviny 19. století, který se pro své moderní postoje stal trnem v oku místní moci. A tak vznikla Hamzova kronika Šimon kouzelník: Román kněze buditele (1920), když později sepsal knihu národopisných obrázků Želivské romance: Cestopis duší lidu neznámé země (1926) týkajících se milovaného rodného Zálesí. O rodném kraji vydal již v roce 1902 soubor črt pod názvem Zálesí. Hamza byl vlastně prvním spisovatelem, který Zálesí, Humpolecko a okolí uvedl do české literatury. Škoda jen, že některé jeho práce zůstaly v rukopisech (drama Duše lidská).

„Na levém břehu Želivky, poblíž vodního toku, v zátiší věru rozkošném a velebném vybudován je památný klášter premonstrátský… A dál a dál proti vodě, za panskými lesy… selská hubená políčka, suché palouky chudobně se tu tísní jako přílepky panských úrodných lánů. Ve zdejší zemi urodí se sotva brambory, oves, řípa, žito a pícní plodiny. Věřte, v Zálesí je země tvrdá, vzdorovitá a nevyzpytatelná…“ Tak charakterizoval svůj rodný kraj František Hamza.

Hamza 3

Již během medicínských studií se František Hamza velice zajímal o tuberkolózní onemocnění dětí (dětská skrofulóza tzv. krtice). Jako student praktikoval na pražské dětské klinice. Koncem 19. století se díky značnému úsilí lékařů začal trochu zlepšovat zdravotní stav obyvatelstva. Ještě v roce 1870 se muži v průměru dožívali 34 let a ženy 37 let. Neřešitelným problémem té doby byla ovšem tuberkulóza, chápána jako sociální choroba. Říkalo se jí bílý mor. František Hamza jako jeden z prvních pochopil, kde je třeba začít. V Luži -Košumberku, kde pracoval hned po promoci (15. 7. 1897) jako obvodní lékař, založil v roce 1901 dětský tuberkolózní léčebný ústav, který je i dnes největším zařízením svého druhu v Česku. Od roku 1908 Zemský ústav, jehož byl až do roku 1919 ředitelem. A v té době první v Rakousko – Uhersku.

Děti z chudých rodin zde léčil zdarma. Dnes Hamzova odborná léčebna pro děti a dospělé. Současně zde založil v rámci léčebny i normální školu, což bylo svého času první zařízení tohoto druhu ve střední Evropě. Usnesením c. k. Zemské školní rady byla dne 15. dubna 1912 zde zřízena řádná ústavní škola, která byla stejně jako ústav financována zemským správním výborem.

Mimochodem – v letech 1902-1909 byl doktor Hamza třikrát zvolen starostou Luže. Nechal zde postavit novou školu, založil sirotčinec a starobinec a zasadil se také o zřízení hřbitova. Byl mimo jiné i členem Muzejního a okrašlovacího spolku v Luži, byl také starostou Sokola, zakladatelem Občanského klubu, otevřel i mateřskou školu. Založil Arboretum, park, který je chloubou Luže dodnes.

Tyto jeho aktivity předcházela angažovanost již z dob studií. V časopise Zvon otiskoval jako student medicíny své první literární práce, v roce 1891 se stal předsedou Akademického ústředního odboru Národopisné výstavy. U příležitosti této výstavy vydal v roce 1895 vlastním nákladem publikaci „K dějinám českých mediků“. Byl mimo jiné i předsedou Spolku českých mediků a předsedou krajinského akademického spolku Sázavan v Humpolci.

Díky jeho aktivitám a pochopení kolegů vznikají u nás další protituberkulózní zařízení (Albertinum, Šumperk, Cvikov, Starý Smokovec, na Pleši, Jablunkov, Paseky, Janov, Jevíčko a další). Masarykova liga proti tuberkolóze, jejímž byl MUDr. Hamza spoluzakladatelem, zřizovala odborné poradny, kterých bylo u nás v roce 1918 již sedmnáct. I tak bylo v prvních letech nové republiky zasaženo tuberkolózou téměř 480 000 osob a ročně na tuto chorobu umíralo kolem 50 000 lidí.

Počátkem minulého století zavedl MUDr. Hamza do praxe velmi zajímavé a účinné metody podpůrné léčby tuberkolózy, které se používají dodnes. O nich v jeho desítkách odborných prací, od „Boj naší doby proti tuberkolose“ (1908) až po „ Zdravotní sociologii“ (1928). On sám o svých aktivitách kdysi prohlásil:„Tuberkulóza je nejsmutnější lidskou písní, jejíž první sloka zpívá o chorobě dětské a sloka poslední o těžké plicní chorobě dospělého člověka. Boj proti tuberkulóze by byl ubohý, nevědecký, nesociální a marný, kdyby nezačal již u bran, jimiž nákaza vstupuje do mladého organismu, kdyby nehojil prvá, dosud nepokročilá poranění dětského těla. Abychom vítězně přemohli naši nejhroznější sociální chorobu, proto jsem založil Ústav pro skrofulózní děti v Luži-Košumberku.“

Hamza 4

Několik měsíců po promoci, 30. října 1897 se oženil s Julií, rozenou Závodskou (1872-1958). Šlo o jeho dávnou studentskou lásku. Julie se v době Hamzových medicínských studií vzdělávala v soukromém penzionátu paní Patočkové v Praze, jinak byla z Hamzovy rodné obce, v níž byl její tatínek soukeníkem. Proto měli také svatbu v Humpolci. V manželství přišli na svět tři synové (Miloš JUDr.; 1898-1945), dále pak Jaromír (1901-1978) a Božej (1905-1907), který zemřel ve dvou letech na záškrt). Žena Julie mu byla celý život výraznou oporou a nedocenitelnou pomocnicí.

V roce 1919 byl MUDr. Hamza povolán do funkce přednosty odboru sociálních věcí ministerstva veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy. V roce 1921 stál za návrhem poválečné reorganizace československého zdravotnictví (Úvahy o sociální péči zdravotní), spoluzakládal bezplatné lékařské poradny, další protituberkolózní léčebny, s Alicí Masarykovou stál u založení Československého červeného kříže. Hamzovo pracovní tempo bylo obdivuhodné a ministerští úředníci nestačili. Nebo nechtěli stačit, což není v našich zeměpisných šířkách ani dnes nic nového.

Proto MUDr. Hamza kývl v roce 1920 nabídce profesora lékařské fakulty brněnské Masarykovy univerzity svého vrstevníka MUDr. Eduarda Babáka (1873-1926), aby v Brně vybudoval ústav sociálního lékařství a stal se jeho přednostou. A nastal další problém. MUDr. Hamza nebyl habilitován a někteří univerzitní činitelé vyslovovali pochybnosti o jeho znalostech z oboru soudního lékařství, mnozí šli i tak daleko, že zpochybňovali jeho dosavadní práci, včetně té ministerské. Naštěstí byl v říjnu 1921 profesor Babák jmenován novým děkanem Lékařské fakulty a na základě jeho žádosti jmenoval prezident T. G. Masaryk MUDr. Hamzu mimořádným profesorem (v roce 1929 byl jmenován profesorem řádným) s pověřením zřídit na Masarykově univerzitě Ústav sociálního lékařství. A současně byl jmenován poradcem ministra pro odbor sociálně zdravotní péče. První přednášky Ústavu sociálního lékařství si mohli studenti zapsat ve školním roce 1922/1923.

Hamza 5

A mimořádný profesor MUDr. František Hamza, jak bylo celý život jeho zvykem, ani v Brně nezahálel. V době svých pražských medicínských studií se mimo jiné seznámil s říšským a zemským poslancem Karlem Adámkem (1840-1918). V době, kdy byl tento cílevědomý český politik, mimo jiné i starosta rodného Hlinska, přísedícím Zemského výboru Království českého, nabídl budoucímu lékaři, aby si vybral pro svůj budoucí ústav na léčení tuberkolózních dětí krásné přírodní místo v Luži u Skutče. A také se tak stalo, dodnes nese tento ústav v Luži-Košumberku Hamzovo jméno. Byla to dobrá volba. S Karlem Adámkem se později občas setkali. Jemu svého času MUDr. Hamza odpověděl zajímavě na otázku, co ho drží ve všemožných aktivitách v dobách složitějších a méně příznivých. „Víte, často se ve snu zaposlouchám do klapotu mlýnských kol. Moji mlynářští předkové se museli velice často rvát s nepřízní osudu. A ten klapot mi dodává sil…“

A tak František Hamza zakládá v Brně Studentský zdravotní ústav, přednáší, publikuje a burcuje. Angažuje se ve Společnosti pro péči o dítě, kterou založil v roce 1922 profesor Babák. Pro ministerstvo vypracovává rozbor sociálního zdravotnictví v Tatrách (následoval „Zdravotní tatranský zákon“). Svůj boj proti onemocnění tuberkolózou rozšířil i na boj proti rakovině. Jako by tušil, že rakovina jednou postihne i jeho žaludek. Už se bohužel nedožil vybudování prvního protirakovinového ústavu v Československu s názvem Masarykův onkologický ústav (1935), pro jehož fungování vypracoval stanovy. Svoji poslední přednášku pronesl profesor MUDr. František Hamza v listopadu 1929. Pracoval doma a 4. června 1930 poněkud předčasně, ve dvaašedesáti letech, odešel z tohoto světa.

Jaký to byl člověk, ten profesor Hamza? Nikoli nepodobný hrdinům svých literární prací. I on bojoval o čistou víru a sociální spravedlnost. A o práva nemocných léčit se a pokud možno se vyléčit. Lékař byl u něj taktní, leč nesmlouvavý učitel, vychovatel, hygienik a sociální strážce. A bylo-li třeba, občas se „zaposlouchal do klapotu mlýnských kol… „

Hamza 6

Kdyby nebylo oné léčebny, která nese dodnes Hamzovo jméno, moc by se o tomto skvělém lékaři a člověku zřejmě nevědělo. Dávno tomu již, kdy ve své sbírce „Ztráty a nálezy“(1961) zveřejnil Adolf Branald velice citlivě a umně napsanou povídku s názvem „Bílý prapor na Košumberku“. Byla a je o mlynářském synkovi Františku Hamzovi, o jeho léčebně v Luži a o tuberkolóze vůbec.



zpět na článek