19.3.2024 | Svátek má Josef


HISTORIE: Ještě, že máme Měsíc

1.9.2021

Já vím, že to astronomové nezačali dělat schválně, ale z jistého hlediska je to dokonalé. Co mám na mysli? To, že pojmenovávají krátery na Měsíci jmény významných osobností. Na Zemi jsme byli (a stále jsme a ještě budeme) mnohokrát svědky i v dobách nedávných jakéhosi ideologického falšování historie.

Osobnosti, které se nám tak říkajíc pro jejich názory a pro jejich činnost „nehodily do krámu“, jsme vyhodili z čítanek a zakázali o nich mluvit. A tak se stalo, že jsme mnohé generace připravili o poznání. V současné době svobody to sice trochu napravujeme, avšak hlemýždím tempem. Ono pomalé tempo je stále ještě určováno našimi přetrvávajícími ideologickými předsudky a naší xenofobií (pozor na ty, kteří jsou jiní, třebas jen podle mateřského jazyka).

Platí ale, že když někoho zatratíme na Zemi (nebo spíše v naší pseudonárodní kaluži), nemusí být pro lidstvo ztracen. Podle významných osobností jsou totiž již více než dvě staletí pojmenovávány nově objevené planetky, komety, ale také krátery na Měsíci. Jsou dokonce tak významní pozemšťané, že mají krátery dva. To je příklad muže jménem Hipparchos (190-125 př. n. l.), který má kráter na Měsíci i na Marsu. Oba se jmenují Hipparchus. Jenže tento muž převážně žijící v Alexandrii, kde byl mimo jiné ředitelem Muzea (tehdy státní vědecká akademie), sestavil katalog hvězd, v němž umístil více než 800 stálic s naprosto přesnými polohami. Ovšem jeho hlavní zásluhou je to, že vymyslel „astroláb“. Jednoduchý přístroj sloužící po staletí k určování zeměpisné polohy, místního času podle místní zeměpisné délky, souřadnic, dále k předvídání poloh hvězd a Slunce a k triangulaci. Později vznikl námořní astroláb (posléze nahrazený sextantem), geodetický astroláb a samozřejmě astronomický astroláb. Za své zdokonalení, byť v dávných dobách, vděčí astroláb Arabům.

Konec konců málo se ví, že astronomická deska na pražském orloji je vlastně astroláb poháněný hodinovým strojem. A když jsme již u té osvěty, hodně lidí ještě neví, že pražský orloj nepostavil v roce 1490 Jan Růže (známý jako mistr Hanuš), ale v roce 1410 Mikuláš z Kadaně (1350-1419), dle návrhů profesora astronomie a rektora Univerzity Karlovy Jana Šindela (1375-1458).

Nu a jak to máme s těmi krátery na měsíci. Když narazíte na kráter Weinek, asi vás nenapadne, že je pojmenován podle Ladislause Weineka, od roku 1883 ředitele hvězdárny v pražském Klementinu. Problém je v tom, že se k některým kráterům pojmenovaným kráterům hlásíme a k jiným nikoli. Jeden kráter nese jméno Anděl, po českém učiteli Karlu Andělovi (1844-1948), který je na světě prvním autorem mapy Měsíce.

Muž, který založil hvězdárny v Krakově a v Kazani a posléze byl ředitelem vídeňské hvězdárny, má na měsíci kráter Littrow. Jmenoval se Josef Johann Littrow (1781-1840). Rodák z Horšovského Týna (má zde svoji ulici), který vystudoval Karlovu univerzitu. Na univerzitě v Kazani byl mimo jiné jeho žákem pozdější slavný matematik Lobačevskij.

Hůře je na tom kráter Bečvář. Pojmenovaný po dr. Antonínu Bečvářovi (1901-1965), rodáku ze Staré Boleslavi, který v letech 1941-1943 inicioval stavbu observatoře na Skalnatém plese, jejímž byl v letech 1943-1950 prvním ředitelem. V roce 1942 objevil novou kometu, která dodnes nese jeho jméno. V roce 1948 dokončil Atlas of Heavens, vynikající dílo mezinárodní hvězdné kartografie. V témže roce vydal i krásnou fotografickou publikaci Vysoké Tatry. Ovšem komunistům se nehodil vzdělaný astronom do krámu. V roce 1951 byl jako nespolehlivý propuštěn a pokud možno zamlčován. Jeho jméno nám ovšem nepřipomíná pouze kráter na Měsíci, ale také jedna kometa a dokonce i jedna planetka. V tom je výhoda oněch vesmírných pojmenování.

Na přivrácené straně Měsíc se západně od valové roviny Ptolemaeus nachází kráter o průměru 33 km. Nese jméno Palisa. Je tak nazván po opavském rodákovi Johannu Palisovi (1848-1925), který se již na opavském gymnáziu projevil jako vynikající matematik. Po studiích ve Vídni pracoval ve hvězdárnách v Ženevě a v Pule. Objevil několik nových planetek a v roce 1880 přijal místo ve vídeňské univerzitní hvězdárně, která v té době získala nejmodernější dalekohledy. Palis jimi objevoval jednu planetku za druhou. Proto také dostal od francouzské akademie v roce 1906 Valtzovu cenu s odůvodněním, že Johann Palisa objevil za svého života více planetek, než všichni ostatní astronomové světa. Objevil jich celkem 120. Jednu planetku dokonce pojmenoval Oppavia, druhou Silesia. Nikdy nezapomněl, odkud přišel.

Jím objevenou planetku číslo 734 nazval Benda. A to na počest Karla Bendla Podskalského (1838-1897) českého skladatele a sbormistra pražského Hlaholu, důvěrného přítele Antonína Dvořáka. Palisa nemohl lépe dát najevo své národní cítění. Proto je nepochopitelné, že jsme po druhé válce nechali v Opavě zbourat jeho rodný dům i s pamětní deskou připomínající jeho narození. Dům byl prý poškozen. Budiž, ale pamětní deska?

Pamětní desku na své rodném domě ve Freiwaldau (dnes Jeseník) měl svého času další absolvent opavského gymnázia Edmund Weiss (1837-1917). O jeho rodině by měl někdo napsat román. Například jeho starší bratr (dvojče) Adolf Gustav Weiss (1837-1894) se narodil 25. srpna před půlnocí, Edmund přišel na svět 26. srpna po půlnoci. Adolf Gustav byl světově uznávaným vynikajícím botanikem. Od roku 1872 přednášel na pražské univerzitě, byl také děkanem filosofické fakulty. Založil zde později světoznámý fyziologický ústav pro výzkum rostlin. Díky svému nadání a obrovskému pracovnímu nasazení se dr. Weiss zařadil mezi největší evropské botaniky. Byl mimo jiné členem Akademie věd v St. Louis a čestným členem řady evropských i zámořských společností.

Edmund Weiss byl ještě během vídeňských studií filozofie přijat jako prozatímní asistent vídeňské císařské hvězdárny (1858) a v roce 1862 se docent matematických věd Edmund Weiss stává definitivní asistentem a v roce 1878 jejím ředitelem. Byl to on, který v té době do služeb hvězdárny povolal Johanna Palisu. Záhy si budoucí dvorní rada E. Weiss vybudoval prestižní postavení ve světové astronomii. Je zván na kongresy, přednáší, cestuje, absolvuje mnohé vědecké expedice. Byl čestným členem královské akademické společnosti v Londýně a získal řadu mezinárodních ocenění. I on má svůj kráter na měsíci. Pamětní desku na jeho rodném domě jsme po válce rozmlátili, nikoli odstranili, jak píší někteří útlocitní autoři. Byl to prostě Němec.

Jenže existuje listina obsahující tento text:

„Edmund Weiss, doktor filosofie, řádný profesor astronomie, rytíř Řádu Františka Josefa, člen akademie věd, řádně ustavený promotor, udělili jsme slovutnému panu Tomáši Masarykovi, rodáku z Hodonína na Moravě, když dissertační práci s názvem „Platonovo učení o duši“, i řádnými zkouškami prokázal výbornou vzdělanost ve filosofii, jméno a pocty i práva a privilegia doktora filosofie a na důkaz toho jsme tuto listinu pro potvrzení opatřili pečetí univerzity.“
Ve Vídni 10. března 1876

Bohužel, když po válce likvidovali v tehdejším Frývaldově (Jeseník) pamětní desku na Weissově rodném domě, nemohl Masaryk nic učinit na jeho obranu, protože byl již pár let mrtev. A co na desce odhalené dne 16. září 1926 bylo napsáno? Pouze toto:

„Rodný dům bratrů-dvojčat Dr. Gustava Weisse, profesora botaniky na pražské univerzitě, narozeného 25. 8. 1837, zemřelého 17. 3. 1894 a Dr. Edmunda Weisse, profesora astronomie a ředitele hvězdárny ve Vídni, narozeného 26. 8.1837, zemřelého 21. 6. 1917“.

Zrovna tak nemohl nic učinit, když ve stejné době likvidoval vášnivý dav v nedalekých Dvorcích v tehdejší ulici Wilhelma Hartela pamětní desku na rodném domě Wilhelma Hartela. Jistě, revoluční gardisté nemohli tušit, že zdejší rodák, univerzitní profesor PhDr. Wilhelm rytíř Hartel, c. k. dvorní rada, učil studenta Masaryka řečtině, a když se stal ministrem školství ve Vídni, prosadil, aby Masaryk ihned po jeho nástupu dostal na Karlově univerzitě profesorskou definitivu, na kterou čekal celých 12 let.

Ano. Hordy v našem pohraničí to nemohly vědět. Věděl to ovšem „věrný„ Masarykův žák, který se něčemu podobnému nepokusil ani zabránit. A víme to i my, kteří jsme se i v nové době nepokusili podobná selhání, kterých jsou stovky, napravit. I u nás bohužel ještě mnoho nevzdělanců sdílí ono známé a odporné Gottwaldovo rčení, že nejlepší Němec je Němec dva metry pod zemí.

Ještě štěstí, že máme ty pojmenované krátery na Měsíci, komety a planetky. Na ně jsou všechny zločinné ideologie krátké. A budou ony názvy tak fungovat i pro případ, že by zas přišla nějaká nesvoboda. Ještě, že existuje „Společnost pro Moravu a Slezsko“, založená v roce 1968 a dnes pokračující v započaté osvětě. Ta na svých webových stránkách zveřejnila seznam významných slezských rodáků. Je dobře sestaven. Mimo Ivy Bittové, Petra Bezruče a Dany Zátopkové jsou tam také Johann Palisa, Edmund Weiss, Hana Zagorová i Gerhard Taschner. Jsou těch jmen plné čtyři strany. Nejsou tam bohužel všechna. Například Adolf Gustav Weiss schází. Zrovna tak jako otec bratří Weissů, Josef Weiss, vynikající lékař, který se mimo jiné zasloužil i o britské zdravotnictví v Londýně.

Ještě máme všichni co dohánět.