28.3.2024 | Svátek má Soňa


HISTORIE: Gagarin nebo Iljušin?

13.4.2013

Bylo by s podivem, kdyby se v souvislosti s celosvětovým dnem kosmonautiky opět nevynořily "zaručené zprávy", že Jurij Gagarin nebyl prvním kosmonautem. Co by si milovníci konspirativních teorií počali? A tak po vlnách internetu začal v uplynulých dnech poletovat film, třebaže již poněkud vousatý, avšak prý se "zcela zaručenými důkazy". Uvádí se v něm, že první kosmonaut se jmenoval Vladimír Iljušin, odstartoval 7. dubna 1961, ale protože jeho let skončil havárií a takřka tragicky, mělo být vše navždy zamlčeno.

Správný rodinný původ a šeptanda

Na první pohled se tomu dá snad i uvěřit, protože v bývalém SSSR zamlčovali a do nepřístupných archivů zamykali mnohem závažnější informace, než by byla lež o prvním kosmonautovi, byť v tomto případě by šlo skutečně o nehoráznou a neodpustitelnou mystifikaci celosvětového historického dosahu. Jenže důvod k pochybnostem nastane, když si váhající divák zmíněného filmu položí otázku, proč by do kosmu jako historicky první člověk měl letět jakýsi zcela neznámý mladý vojenský pilot Gagarin bez náležitého rodokmenu, když v zemi, kde si vždy potrpěli na rodinné klany, kádrové posudky bez poskvrnky a především na známosti a tudíž protekci, byl po ruce syn legendárního leteckého konstruktéra Sergeje Iljušina? Který navíc nebyl žádným protekčním neumětelem, ba naopak, stačil už vyniknout jako skvělý zkušební pilot vojenských stíhaček.

Základ celé fámy se zjevně zrodil z různých chaotických a pouze šeptem sdělovaných informací. Například pouhých 25 dnů před Gagarinovým startem utrpěl při zkoušce v přetlakové komoře smrtelné popáleniny Valentin Bondarenko, nejmladší člen tehdy přísně utajovaného oddílu kosmonautů. Zemřel v moskevské Botvinově nemocnici. Přes přísné zákazy proniklo za brány nemocnice, že šlo o kosmonauta, a tato nejasná zpráva se dostala mezi novináře, kteří si ji vysvětlili tím, že došlo ke katastrofě při pokusu o start do kosmu.

V napjaté atmosféře zapracovala fantazie

Na začátku dubna 1961 se mezi zahraničními zpravodaji v Moskvě proslýchalo, že se chystá let prvního kosmonauta, ale sovětská oficiální místa nic takového nepotvrdila. Ve zmíněném filmu hovoří mimo jiné novinář Dennis Ogden, který v letech 1955 až 1963 působil jako moskevský zpravodaj britského komunistického listu Daily Worker a měl velmi dobré kontakty na sovětské politické vedení. Byl to on, kdo v noci na 11. dubna informoval do Londýna, že v SSSR se pokus o kosmický let uskutečnil již 7. dubna, ale kosmonaut havaroval a těžce se zranil. Další zprávu poslal 11. dubna z Moskvy francouzský rozhlasový zpravodaj Eduard Brobovsky, a zřejmě jako první v ní uvedl jméno Vladimíra Iljušina, přičemž mluvil o pokusu o start už v březnu 1960.

Tato na první pohled senzační sdělení však rázně odmítla oficiální místa USA, která aktivity na kosmodromu v Kazachstánu pozorně sledovala prostředky známého vojenského střediska NORAD a také z odposlechových stanic v Turecku. Senzace už ale žila svým životem. Když pak se zpožděním vyšlo najevo, že Vladimír Iljušin utrpěl rok předtím zranění při vážné dopravní nehodě, načež rehabilitaci údajně podstoupil v sanatoriu v čínskémm městě Chang-čou, našlo se okamžitě "vysvětlení", že jde om průhledný zastírací manévr Kremlu, aby zůstalo utajeno, že Iljušin při návratu z kosmu v Číně havaroval a byl zde internován. Proč by však Čína, která tehdy nebyla v nejlepších vztazích se SSSR, takovou nehoráznou kremelskou lež přikryla, to už nikdo nevysvětlil.

Až dvanáct utajených kosmonautů

Nebyl však pouze Vladimír Iljušin. Podle některých pramenů prý v prosinci 1959 sdělil jakýsi vysoce postavený československý pracovník KSČ, že v SSSR došlo k vážným haváriím při startech raket. S tím byla později spojována jména Mitkov, Šiborin a Ledovskij, kteří prý přišli o život při pokusech o výškový start v hlavici rakety R-5A z polygonu u Kapustinného Jaru u Volhy v období let 1957-1959. Mašinérie nesmyslného utajování a chaosu v podávání informací dirigovaného Kremlem vedla i k dalším fámám. V kosmu oprý zahynuli Kačur, Gračev, Michajlov, a také Bělokonov. Jejich fotografie se totiž objevily v roce 1960 v oficiálním zpravodajství z blíže neurčených zkoušek v tlakových komorách, ale s popisky "člověk se připravuje do vesmíru". A když tito muži nakonec do kosmu nevzlétli, začalo se mluvit o tom, že zahynuli. Ve skutečnosti to byli jen výzkumníci, kteří se podíleli na zkouškách v tlakových komorách. Žádní kosmonauti.

Fáma se šířila dál a dodnes se na internetu i v dalších pramenech dočteme o 11 až 12 mužích a ženách, kteří prý před letem Gagarina nebo nedlouho po něm v tehdejším SSSR zahynuli a jejich tragédie byly zatajeny.

7. duben 1961

A jak to bylo se 7. dubnem 1961, kdy podle zmíněného filmu měl Vladimír Iljušin tajně odstartovat ke svému málem tragickému letu? Pokud ne tehdy v roce 1961, tak dnes už lze přesvědčivě zjistit, že z Bajkonuru toho dne neodstartovalo nic takového, jako byla velká kosmická raketa R-7. Konspirační teorie o Iljušinovi a 7. dubnu 1961 však žije stále. Takže zkusme ještě další argumenty.

Zalistoval jsem například v deníku Vladimíra Poroškova, který pracoval u spojové služby na kosmodromu a vedl si soukromé technické zápisy o všech startech od roku 1957. Poslední start rakety z Bajkonuru před uváděným datem 7. dubna 1961 se uskutečnil 2. dubna 1961 v 17:06. Šlo o vojenskou strategickou raketu R-16 s továrním označením 8K64 5L(7T) s hlavicí směřující do dopadové oblasti na Kamčatce. Raketa tohoto typu rok předtím 24. října explodovala během příprav jejího prvního startu přímo na rampě č. 5. Zahynulo tehdy 127 lidí (podle Poroškova 92, podle dalších pramenů až 165 osob) včetně maršála Mitrofana Ivanoviče Nedělina. Maršál totiž naprosto neuváženě přikázal opravit raketu i s nádržemi plných pohonných hmot na rampě. A aby všem ukázal, jakou má moc, nechal si přinést křeslo a posadil se přímo u paty rakety jako hlídací pes. Explozi tak schytal doslova z první ruky (SSSR tragédii oficiálně přiznal až v roce 1989!).

Další start z Bajkonuru v období kolem zmiňovaného 7. dubna a před 12. dubnem 1961 se uskutečnil 9. dubna ve 12:16 hod. z rampy č. 51. Šlo o mezikontinentální balistickou raketu R-9 s továrním označením 8K75 (výrobní číslo No. E10308). Vzlet provázely problémy a druhý stupeň rakety i její hlavice nakonec dopadly 3 745 km od kosmodromu.

Jsou rovněž známa všechna výrobní čísla kosmické verze tehdy používané rakety R-7, takže není možné, že by onoho 7. dubna 1961 na Bajkonuru použili nějakou raketu "navíc" a bez výrobního čísla.

*

A tak bychom mohli pokračovat dál. Přitom nejen s letem Jurije Gagarina, ale i s mnoha dalšími úseky kosmonautiky v bývalém SSSR je spojeno mnoho jiných, zajímavějších a především skutečných událostí, které ještě donedávna byly uchovávány za zamčenými dveřmi přísně střežených archivů. A mnohé z nich tam zůstávají dodnes. Nikoli však z důvodu pokračujícího utajování, ale třeba proto, že se o nich neví, a tudíž je nikdo nehledá. Jde přitrom o mnohonásobně zajímavější události, než jsou průhledné a úsměvné konspirativní výmysly.