V minulém roce uplynulo 100 let od smrti indického politika, filosofa, spisovatele a revolucionáře Bála Gangádhara Tilaka (*23. července 1856 Chikhali, provincie Bombaj – +1. srpna 1920 Bombaj). Tilak pocházel z hinduistické rodiny náležející do kasty bráhmanů. Rodinné prostředí mu umožnilo dosáhnout rozsáhlého vzdělání. Jeho otec, který zemřel, když Tilakovi bylo 16 let, byl učitelem a sanskrtským učencem. Tilak studoval matematiku, v níž v roce 1877 získal bakalářský titul. Magisterské studium matematiky zanechal a absolvoval Vládní právnickou vysokou školu v Bombaji (Government Law College), která je nestarší vysokou školu v Asii.

Tilak vyučoval matematiku na škole v Pune, ale pro ideologické spory s kolegy pedagogickou dráhu zanechal a stal se novinářem. Účastnil se veřejného života a v roce 1880 se podílel na vzniku nového typu anglické střední školy, která měla zlepšit vzdělání indické mládeže. Důraz byl kladen na indickou kulturu, jejímž prostřednictvím se mezi mladými lidmi šířilo vlastenectví. Tilak se tak stal jedním z prvních zastánců nezávislosti Indie. Vrátil se k matematice, ale jeho hlavní činností se stala politika. Zasloužil se o zrod masového hnutí usilujícího o získání samostatnosti, o odtržení Indie od britské nadvlády.

Politické aktivity Bála Gangádhara Tilaka směřovaly k jedinému cíli, kterým byla úplná nezávislost Indie. Tilak byl indický politický vůdce před nástupem Gándhího, od něhož se však zásadně lišil tím, že byl radikálním nacionalistou, revolucionářem a zastáncem konzervativních hodnot. Nesouhlasil s umírněným přístupem a v Indickém národním kongresu přispěl k jeho rozdělení na „umírněné“ a „extremisty“.

V roce 1896 vypukla kolem Bombaje epidemie dýmějového moru. Britské úřady a vojsko přistoupily k tvrdým opatřením (násilné vstupy do soukromých domů, prohlídky cestujících, umísťování lidí do uzavřených táborů, ničení soukromého majetku, omezování pohybu, zákazy vstupu do měst, zákazy opuštění měst). Tilak uveřejnil články o tyranii a útlaku, které byly považovány za pobuřující. V jednom článku citoval staroindický epos slovy „nelze vinit nikoho, kdo zabil utlačovatele bez jakékoli myšlenky na odměnu“. Po uveřejnění Tilakova článku bylo zabito několik britských důstojníků. Tilak byl obviněn z podněcování k vraždě a odsouzen k 18 měsícům vězení. Od té doby byl uctíván jako mučedník a národní hrdina. Tilak je spolu s Mahátmou Gándhím považován za významného politického vůdce Indie a představitele hnutí za nezávislost. Některé jeho další aktivity zůstávají v pozadí, i když ve své době měly celosvětový ohlas. Tilak byl politik, ale také vědec, autor prací využívaných pro podporu indického nacionalismu. Ve světě však tyto jeho práce žádný politický podtext neměly. Jedno z nejvýznamnějších Tilakových děl, The Arctic Home in the Vedas (Arktický domov ve Védách) z roku 1903, mělo ohlas i v českých zemích.

V roce 1861 byl založen Přírodovědný spolek v Brně. Byl to sice spolek německý (Naturforschender Verein in Brünn), ale sdružoval přírodovědce a zájemce o přírodní vědy z Moravy a Slezska bez ohledu na jejich národnost. Členem spolku byl např. známý moravský speleolog, paleontolog a badatel o moravském pravěku Martin Kříž. Spolek vydával časopis Zprávy přírodovědného spolku v Brně (Verhandlungen des naturforchenden Vereins in Brünn), v nichž své objevy publikoval také zmíněný Kříž. V tomto časopise uveřejnil své objevy Johann Mendel, zakládající člen spolku.

Ve 47. svazku časopisu ročník 1908, vydaném v roce 1909, je zpráva o přednášce, kterou na zasedání 10. června 1908 přednesl Karl Schirmeisen (*1868 Žamberk –+1958 Ahrweiler, Německo). Schirmeisen byl ředitel měšťanské školy a zabýval se archeologií. Prováděl výzkumy v jeskyních Moravského krasu, na Stránské skále, Uničovsku a Krnovsku. Vedl mineralogicko-geologické oddělení Zemského muzea v Brně. Má heslo v Internetové encyklopedii dějin Brna. Schirmeisenova přenáška se jmenovala Vzpomínky na dobu ledovou v Rgvédě a byla inspirována zmíněnou Tilakovou publikací z roku 1903.

Rgvéda (sanskrtský výraz složený ze slovního kořenu rč - modlitba, verš a véda - vědění) je nejstarším hymnickým textem védské literatury, popisuje nejstarší dobu védské civilizace a představuje nejstarší spis indoevropských národů pocházející z konce doby bronzové. Názory na dobu vzniku se různí, mohlo to být 1100 let př. n. l. , ale také 2000 let př. n. l. Jednou věcí je však doba vzniku a druhou vzdálenější doba, do níž může vzpomínkami staroindický epos sahat. Mohou se skutečně ve vzpomínkách lidstva pouhou ústně předávanou tradicí uchovat události, k nimž došlo před 10 000 lety?

Schirmeisen byl přesvědčen, že vzpomínky z tak dávné doby se uchovat mohou, ovšem pouze ve formě bájných a mýtických podání. V přednášce Vzpomínky na dobu ledovou v Rgvédě to stručně shrnul. V době ledové to vypadalo podobně jako v dnešní zimě. Obloha bývá zatažená, jsou mlhy a málo bouřek. Konec doby ledové musel být spojen s povodněmi.

Božský vynálezce Ribhus musel před vynálezem hrnčířství, vozu s koly, zemědělství a chovu dobytka probudit a omladit staré nebe a zemi, ležící dlouho v mrtvolném stavu. Védský bůh ohně Agni byl věky uvězněn v trvalé temnotě. Teprve až védský bůh hromovládce a král bohů Indra jako první svůj čin způsobil blesk a obnovil letní čas bouřek, mohl se bůh ohně navrátit k ostatním bohům. Hromovládce Indra byl v lůně své matky stovky let. Jeho první a největší hrdinský čin bylo vítězství nad démonem Vritrou, který svíral zemi v temnotě a vody světa proměnil v nekonečné ledové skály. Teprve vítězství Indry uvolnilo zadržované vody, ledové skály byly rozbity a po smrti démona Vritry osvobozené vodstvo probudilo zem. Jako příčinu ledové doby považovali básníci Rgvédu vniknutí mlhavé temnoty bez slunečního svitu, která se po stovky let rozprostřela po zemi.

Karl Schirmeisen podal poetický obraz založený na verších staroindického eposu a jeho přednáška byla shrnuta na dvou stránkách spolkového časopisu. Tilakova kniha má 500 stran. Jen různé odkazy zabírají 33 stran. Tilak se neopírá jen o staroindický hymnus Rgvéda, zná vědeckou literaturu na úrovni své doby (zejména astronomii, glaciologii, geologii, prehistorii a mytologii různých národů). Občas se objevují různé teorie o velkých potopách v prehistorické době. Např. biblická potopa je dávaná do souvislosti se vznikem Černého moře nebo s potopami na jiných místech. Dosud ale zřejmě nikdo nezpracoval tak rozsáhlé a fundované dílo jako Bál Gangádhar Tilak o „potopě“ v závěru doby ledové před 10 000 lety.