Používám-li výraz našinec, mám na mysli někoho, kdo je původem z Čech, případně z Moravy nebo ze Slezka, prostě patří rodem do našich historických zemí. I kdyby to byl podle jistých zbytečných nacionalistických měřítek Maďar nebo Němec. Nebo také Rus. Podobných se u nás narodilo a žilo plno. I dnes tomu tak je. Mnohé z nich bohužel ne vždy uznáváme, některé do dnešních dnů tak trochu zavrhujeme a úctyhodný počet z nich vůbec neznáme. Nejvíce "dluhů " máme mezi cestovateli.

busta Stoliczka

Zeptejte se dnes nějakého středoškoláka, jestli ví, který Čech má v indickém muzeu v Kalkatě na čestném místě bustu. Jméno geologa a cestovatele Ferdinanda Stoliczky znát asi nebudou. V Indii si tohoto synka nadlesního z arcibiskupských lesů v Kroměříži nesmírně cení. Má na hřbitově v indickém Léhu vysoký obelisk s krásným textem obsahujícím poděkování indické vlády. Je velice často citován v geologických dějinách Indie, Číny, Afghánistánu, Barmy a dalších zemí. Ferdinand Stoliczka (jistá část českých badatelů užívá jméno Stolička) se narodil 7. července 1838 a zemřel (bohužel příliš mlád), v Murghí 19. června 1874. Pár dní před svými třicátými šestými narozeninami.

Měl úžasné štěstí, když mohl studovat na přírodovědecké fakultě vídeňské univerzity u tehdy již slavného geologa profesora Eduarda Suesse (1831-1914). I tento jeho profesor měl blízko k české zemi. Narodil se v Londýně, v jeho třech letech se rodina přestěhovala do Prahy, později pak do Vídně. Mezitím mladý Eduard stačil v devatenácti letech zpracovat docela slušnou geologickou studii Karlových Varů. Dnes jsou po něm pojmenovány kráter na Měsíci a kráter na Marsu.

Ferdinand Stoliczka

Stoliczka obhájil doktorát na univerzitě v Tübingen a od té doby se věnoval geologickým průzkumům. V roce 1863 přijal na doporučení profesora Suesse místo v indické geologické službě a jedenáct lety byla Indie a s ní sousedící země jeho velkou láskou. Jeho práce geologa, cestovatele a přírodovědce je dodnes nejen v odborném světě dodnes vysoce ceněna. Jeho jméno nesou četné názvy dříve neznámých rostlin, obojživelníků, ptáků, motýlů a plazů (například motýl Parnassius stoliczkanus). Výčitky některých rádoby vlastenců, že svá díla publikoval výhradně v němčině, jsou naprosto nemístné. (V polovině 19. století to ani jinak nešlo. I Palacký napsal své dějiny nejprve v němčině. Posléze je velice pracně přeložil do češtiny.) Naším významným rodákem nesporně je a nikdo nám to také neupírá. Dokonce měl přezdívku "první Čech v Himalájích".

Jenže profesor dr. Ferdinand Stoliczka má také ještě ostrov, který nese jeho jméno. A tady se dostáváme k dalším málo známým českým cestovatelům. V roce 1873 objevila rakouská polární expedice v blízkosti severního pólu neznámou pevninu, tedy neznámé ostrovy nedaleko Špicberků. Nazvali je Zemí Františka Josefa a název jim zůstal dodnes. Expedici vedli zkušení polární cestovatelé Carl Weyprecht z Hesenska a Julius Payer z Teplic (tedy našinec).

Bohužel šlo o soukromou expedici, takže se objevené ostrovy nestaly součástí Rakouska- Uherska a v roce 1926 si je přivlastnil Sovětský svaz, jak bylo často jeho zvykem. Rusové kupodivu nechali zažité již místní názvy, které vymysleli členové expedice, ve které mimo teplického Payera byli ještě další našinci. Například Josef Pospíšil, Eduard Orel, Ota Kříž a Gustav Brosch. Proto se velká zátoka u Rudolfova ostrova dodnes nazývá Teplická. Vedle ostrova, který pojmenovali po moravském geologovi Stoliczkovi je také ostrůvek nesoucí jméno Payera a jeden z ostrovů nese název Brosch, pojmenovaný po členu výpravy českém námořním důstojníkovi Gustavu Broschovi. Je zde také ostrov Šanovský (Teplice) a Brněnský mys, dále pak mnohé další názvy dle míst z Čech či Rakouska. Ty najdete na mapách Země Františka Josefa dodnes.

Julius Payer

Expedice utrpěla také ztrátu. Tuberkolóze (kterou si bohužel vezl již s sebou) podlehl 16. března 1874 moravský strojník výpravy Ota Kříž. Smutným stínem na jeho smrti je tvrzení Jana Nerudy, který v jednom svém článku napsal, že Ota Kříž "byl obětí rakouské zvůle, a že na jeho krvi a potu takto dosahují Rakušané svých úspěchů".

Julius Payer byl povýšen do šlechtického stavu a světu je dodnes znám jako vynikající horolezec, významný polární badatel, romantický malíř (po návratu z expedice vystudoval malířství), spisovatel a kartograf celým jménem Julius Johannes Ludovicus von Payer (1841-1915), tehdy dokonce čestný občan Teplic.

Stoliczkův ostrov je znám jako ostrov Stolichki, Stolichka, Stoliczka, Stuliczka a Столички. Payera, správně českého Němce, který měl již v mládí jen v Alpách 43 horolezeckých prvovýstupů, uznávají dnes tak trochu i v Teplicích. Dozvíte se o něm něco v místním muzeu a má zde již i ulici. Ale že to trvalo, dlouho byl (bůhví proč) označován za sudetského Němce. Ve Vídni se o něm ovšem dozvíte daleko více, nedávno o něm v Rakousku natočili velice pozoruhodný film.

K.F. Feistmantel

Náš středoškolák bohužel nebude ani znát jméno Karel František Feistmantel. Svého času to byl velice populární pražský herec a jeho syn Karel Feistmantel (14. února 1819 Praha – 29. září 1885 Smíchov) byl významný český geolog a paleontolog, zaměřený především na průzkum uhelných pánví středních a západních Čech. Vnuk Karla Františka Otakar Feistmantel (20. listopadu 1848 Stará Huť – 10. února 1891 Praha) byl vynikající český geolog, cestovatel a také autor mnoha cestopisů z Indie. V roce 1875 nastoupil na místo Ferdinanda Stoliczky do geologického ústavu v Kalkatě a věnoval Indii plných osm let velice tvořivé práce. A dovršil tak dílo předčasně zesnulého moravského kolegy. Byl mimo jiné členem Královské české společnosti nauk, geologické společnosti v Berlíně, The Asiatic Society of Bengal, Royal Society of New South Wales a dalších vědeckých institucí. Také o něm se toho ví spíše více v Indii, než u nás doma.

Misie českých cestovatelů, nebo chcete-li našinců, jsou ve všech světadílech velice četné a právem bychom se z nich mohli těšit, kdyby se o nich více všeobecně vědělo. Takový televizní seriál o českých cestovatelích v minulých staletích by byl rozhodně nepřekonatelný svým možným obsahem. Málokterá země jich má tolik. Kdybychom započítali i všechny záměrně opomíjené šlechtice, jezuitské misionáře a misie Českých bratří, měli bychom jich asi nejvíc na světě.

Máte v tom zmatek? Je to možné. Leč na vině jsou naše předsudky, především pak naše malost a naše mizerné vzdělání. Nic jiného. A pak ještě trochu marxismu-leninismu v nás.