Bospor sám vznikl jako říční koryto, které v době tání kontinentálního ledovce na území dnešního Ruska odvádělo vodu z obrovských jezer, jejichž pozůstatky jsou Aralské, Kaspické a Černé moře. Roztátí pevninského ledovce omezilo přítok sladké vody a pokles hladin jezer z nich učinil bezodtoké pánve, jakými je Aral nebo Kaspik. Takovým jezerem s hladinou sto metrů pod dnešní úrovní světového oceánu bylo i moře Černé. Tání kontinentálního ledu však současně zvyšovalo hladinu světového oceánu a tak došlo k tomu, že vyschlé koryto Bosporu a Daradanel přivedlo do Černomořského bazénu tolik vody, že se jeho plocha zvýšila o cca 155 000 km². Zatopení černomořského šelfu oba badatelé považují za původ pověstí o potopě světa, známé z bible i mýtů národů Evropy i Blízkého a Středního východu.

Teorii Ryana a Pitmana potvrdil mořský archeolog Robert Ballard, který objevil bývalé pobřeží Černého moře přibližně sto metrů pod dnešní hladinou.

Ryan a Pitman dramaticky popisují průtok 42 km3 denně přes skalnatý práh Bosporu, dvě stovky Niagarských vodopádů, které dolily Černé moře do dnešní podoby za pouhých třista dnů.

Jednoduché matematické prověření ovšem vytváří řadu otázek. Černé moře bylo bezpochyby napuštěno soustavou úžin Bospor (29 km) a Dardanely (61 km). Marmarské moře, které obě úžiny odděluje pak měří 282 km od Galipoli po Istanbul. Budeme-li považovat Marmarské moře za vyrovnávací nádrž, jejíž vliv na zpomalení natékání zanedbáme, potřebujeme oněch 42 km3 denně hnát řekou, která je dlouhá devadesát kilometrů. Pokud budeme uvažovat s dnešním profilem úžin, dosahuje mezi 15 000 m2 a zhruba desetinásobkem. Abychom mohli s tímto profilem kalkulovat, musíme vyjít z představy, že úžiny byly někde ve svém profilu ucpány nějakým nánosem, který mořská voda prorvala tehdy, když dosáhla cca dnešní úrovně mořské hladiny.

Rychlost vodního proudu by tak v nejužších místech toku musela dosahovat v průměru jednoho sta kilometrů v hodině, v případě, že hladinu toku logicky snížíme, snížíme i průtočný profil a dostaneme se k rychlosti ještě vyšší. Pokud uvážíme, že u břehů a dna je proud výrazně pomalejší, rychlost proudu uprostřed toku by musela soupeřit s velmi svižným sporťákem, v případě nižší hladiny, předběhnout rozfofrovaný boeing.

Silou, která pohání jakýkoli vodní proud, je gravitace. Rychosti sto kilometrů v hodině dosáhnete přibližně po třiceti metrech střemhlavého pádu. Pokud vezmeme do úvahy pouze jedno kritické místo na Dardanelách a jedno kritické místo na Bosporu, znamená to, že převýšení hladiny moře Středozemního nad hladinou Bosporu by muselo být nejméně šedesát metrů a to zcela zanedbáme síly, které vodní proud na devadesátikilometrové cestě úžinami nepochybně zpomalí a vyžádají si další dodatečný spád.

K natečení Černého moře úžinami Helespontu rozhodně nemohlo dojít v průběhu jediného roku, spíše několika desetiletí. Z hlediska lidského života tak šlo o proces pozvolný, který stěží mohl vytvořit mýtus o sedminedělním dešti, ve kterém se utopil známý svět.

Dokáže někdo napuštění Černého moře spočítat lépe?

Černé moře před 7600 lety